„Když přišla nabídka od trenéra Leoše Kalvody, tak jsme doma možnost návratu zvážili a rozhodli se, že jde o dobrou možnost. Hrozně jsem se těšil. Znojmo považuji za druhý domov, kde mám stále spoustu kamarádů,“ říká Mudra, jenž o víkendu naskočil do duelu proti Jihlavě, ale prohře 0:3 nezabránil.
O návrat bývalého mládežnického reprezentanta stál především znojemský kouč. „Volal mi už na jaře, ale ještě jsme se nedomluvili. Šlo spíš o takové oťukávání, že zájem má, ale rozhodnutí leží na mně. Tenkrát jsem řešil něco jiného, končila mi smlouva v Hradci. Pak zavolal podruhé, a to už klaplo,“ odhaluje osmadvacetiletý bek.
Ten se po návratu do klubu shledal i s několika bývalými spoluhráči. „Nejdu do cizího. Znám se s Tomášem Cihlářem, Matúšem Lackem, Davidem Helískem a Danem Odehnalem, co si z hlavy vybavím. Velká část kádru se obměnila, ale stálice klubu znám a návrat mi ulehčily,“ líčí Mudra.
Při prvním angažmá ve Znojmě zažil postup do první ligy a o podobných ambicích se v jihomoravském týmu mluví i nyní. „Druhá liga je hodně vyrovnaná, všechny zápasy bolí. Každý dokáže porazit každého. V následujících kolech uvidíme, podzim nám ukáže, na co máme. Střed tabulky můžeme hrát v klidu. Když se popereme o postup, tím líp, ale zůstal bych raději při zemi,“ usměrňuje letošní plány.
Před čtyřmi lety, kdy Znojmo spadlo z nejvyšší soutěže, odešel do Liberce. Na angažmá pod Ještědem vzpomíná dodnes. „Okusil jsem větší klub. V první sezoně se nám sice nedařilo v lize, ale vyhrál se pohár, čímž se klub dostal do Evropské ligy. V dalším ročníku jsme doma poráželi Spartu i Slavii. Celkově angažmá ve Slovanu hodnotím jen kladně,“ vypráví odchovanec Plzně.
A mateřskému klubu přeje pořád. „Fandím mu a vždy budu. Jsem Plzeňák a těší mě, jak se Viktorce daří. Než jsem odešel do Znojma, umožnili mi v Plzni trénovat s áčkem. Když můžu, tak se jdu podívat na zápasy přímo na stadion,“ uzavírá Mudra.
Vladimír Formánek