Předchozí
1 z 2
Další

Na rozhovor v restauraci hotelu Elba v Esteponě, kde našli fotbalisté Viktorie Plzeň během dvoutýdenního soustředění ve Španělsku dokonalé zázemí, dorazil generální manažer západočeského klubu Adolf Šádek s předstihem. Potilo se mu čelo, zrovna vyšel z posilovny.

Potí se vám čelo. Cvičíte, abyste odbourával stres?
Mrzí mě, že je to vidět, docvičil jsem už před dvaceti minutami (směje se). Snažím se skoro každé ráno sportovat, odbourávat napětí. Abych o tělo začal dbát dřív, než bude pozdě. Stres taky odbourávám, když je teplo, jezdím na motorce, na harleyi. To mě naučil trenér Roman Pivarník. Už roky se snažím cvičit, abych byl v kondici. Čtyřikrát pětkrát týdně. Crossfit a areobní cvičení, abych shodil břicho. Ono se špatně shazuje a rychle nabírá.

Co je návykovější: fotbal, nebo cvičení?
Fotbal je droga. Na posilovnu jsem si zvykal dva roky. Ráno rozepsaná esemeska trenérovi, že nejdu, že mi něco je. Neměl jsem takovou morálku. Teď už zprávy nepíšu. Jsem rád za ten ventil, abych nemusel stres řešit jinou formou. Když pracujete extrémně pět sedm let, někde se to projevit musí. Hledám cesty, jak uvolnit napětí, aby mi nepraskla žilka.

Telefon máte u sebe?

Jo, ale s vypnutým zvoněním. Koukám jen na displej.

Baví vás zima bez fotbalu?
Nebaví, naštěstí teď už ta pauza není tak dlouhá. Hraje se do půlky prosince a od února už se zase jede. Jsem rád, že zima končí a nastoupí poměrně svižné jaro.

Loni jste suverénně vedli, teď musíte dohánět. Jaké bude podle vás jaro? 

Chceme titul obhájit, to je náš cíl. Jsem přesvědčený, že máme tak kvalitní hráče i trenéry, abychom Slavii zdatně sekundovali. Jaro každopádně bude jiné v tom, že nás čeká jiný formát ligy. Umím si to představit na papíře, ale až realita nám to ukáže.

Utkání Evropské ligy proti Záhřebu berete jako příjemný bonus?
 Po druhém zápase s Realem Madrid jsme byli jen v rovině teorie, že bychom skončili třetí a zahráli si jaro v Evropské lize. Jako bonus to neberu. Jsem moc rád, že jsme postoupili ze skupiny, a porveme se o postup.

V Lize mistrů jste vydělali téměř 800 milionů. Upřímně – nemůže nastat situace, že začnete rozhazovat?
 To se nesmí stát. Musíte přemýšlet, jak s nimi efektivně naložit. My máme rozpočet, který se pohybuje kolem 300 až 350 milionů, takže výdělek z Ligy mistrů jsou dva roky fotbalového života, což není nic. Nesmíte si připustit, že nemusíte rok pracovat. Peníze investujete, utratíte, vždycky jdou do fotbalu. Když nemůžete z vlastních zdrojů investovat stamiliony, jste odkázaný, abyste je vydělával, pokud chcete svůj klub udržet na vysoké úrovni.

Takže rozhazovat nemíníte?
 To jsme udělali v roce 2011, když jsme Ligu mistrů hráli poprvé – začali jsme hrát přestupové hry. Teď si říkám, že každá Liga mistrů může být taky poslední, proto se snažíme investovat efektivně. Rozhazovační určitě nebudeme, což je vidět na přestupech. Třeba Procházka i Beauguel přišli po smlouvě.

Nechtělo se vám koupit si někoho jen tak pro radost?
 Tohle už máme za sebou. Když jsme koupili Standu Tecla nebo Ondru Vaňka, to byly extrémně drahé obchody. Hráč by se neměl kupovat kvůli tomu, že na něj máte, ale kvůli tomu, že ho potřebujete.

Navýšili jste rozpočet?
 To ne. Má dvě úrovně. První, když hrajete jen českou ligu, pak se to překlápí do úrovně odměn z Ligy mistrů, což rozpočet zásadně mění. Pak to má tři modifikace rozpočtu. Když hrajete základní skupinu EL nebo LM. Rozpočet na podzim přeskočil do režimu Liga mistrů, teď přeskočí do režimu ligy a vyřazovací fáze Evropské ligy. Až vypadneme z Evropy, přeskočí do běžného režimu. Je to ale příjemné. Liga mistrů vám dává úplně jiný rozměr, jiný formát. Ekonomický balík, se kterým UEFA pracuje, je enormní. V dobrém slova smyslu pro kluby, jako jsme my. Přál bych každému funkcionáři, aby zažil ten pocit. Ne mít ty peníze na účtu, to až v důsledku, ale ten sportovní úspěch je něco krásného.

Zvyšuje to ego?
 Přijdu vám, že mám vyšší ego? Liga mistrů je nejlepší soutěž na světě a člověka to povýší, ale já se deset let v Plzni snažím pracovat stejně. Naplno. Ale tím, že jsem úspěšný, tak jsem i víc vidět. U nás se úspěch neodpouští, takže mám víc nepřátel.

O hodně?
 Slýchávám, že nemám žádné přátele. Ale když děláte tuhle práci naplno, je logické, že máte plno nepřátel.

Možná proto, že se vlastně musíte chovat jako žralok?
 V tom, co my funkcionáři děláme, nelze udržovat přátelské vztahy. Všichni se známe, respektujeme se. Doba se ale mění. Před pěti šesti lety to nebylo tak hektické jako teď. Do českého fotbalu vstoupilo daleko víc peněz, prostředí se stává agresivnější. Pořád mluvíme o fotbale, ale o fotbale s velkými penězi. V profesionálním fotbale si vážně nemůžeme hrát na to, že jsme všichni kamarádi. Nejsme a být ani nemůžeme.

No, a pak z tanku pošlete Pražáky do háje a teď, po osmi měsících, musíte kvůli tomu před etickou komisi…
 Hloupost to byla, řekl jsem, co jsem říct neměl. Ale už jsem se k tomu vyjádřil. Omluvil se Spartě i Slavii. Řešit to však po osmi měsících vytržené z kontextu?

Jaký z toho máte dojem?
 To přesně zapadá do toho tématu o přátelství mezi funkcionáři. Vytáhnout něco takového pár dní před startem ligy, to mi přijde přinejmenším divné. Zbytečně to jitří rány. Možná bylo účelem, aby si mě lidi v Praze před jarem připomněli, ale dostalo to jiný náboj. Řešit moji jízdu na tanku po osmi měsících je důsledkem toho, kolik lidí mě nemá rádo. Přijde mi to nepochopitelné a hlavně úsměvné.

Jste nepřítelem Prahy?
 Nejsem. Jezdím do Prahy hrozně rád, mám tam spoustu známých.

Z jaké peněženky by šla případná pokuta za znevážení jména fotbalu?
 Já předpokládám, že žádnou pokutu nedostanu. Pokud ano, tak samozřejmě z mojí.

Pět titulů, třikrát Liga mistrů. V čem podle vás spočívá plzeňské kouzlo?
 To už se nedá jen kouzlit, člověk musí něco umět. Aby to nevyznělo blbě, já jsem schopný pro úspěch Plzně udělat všechno. Úplně všechno. Nejsem si jistý, že lidi, kteří dělají fotbal v Praze, jsou schopni zajít tak daleko jako já. Já jsem schopný pro svůj klub umřít. Penězi nejde dohnat všechno. Tím nechci říct, že Slavia se Spartou pracují špatně, to vůbec ne. Jen to dělají jinak, jinak fungují na úrovni managementu, ve výběru hráčů.

A kdo to dělá líp?
Já už sedm let čtu, jak náš pohádkový příběh končí. Ano, jednou skončí. Při generační výměně se budete potýkat s problémy, na pátém šestém fleku, možná budeme hrát za pár let o záchranu. To tak je. Ale to je realita Viktorie Plzeň. Teď ještě ne, což spoustě lidí nevoní. Proto si myslím, že si mě volá etická komise. V našem klubu je daleko víc lidí, kteří jsou ochotni jít na hranu sebeobětování, zdraví, rodiny.

Žádáte stejný přístup od ostatních?
 Ano, proto je se mnou těžké pracovat. Jsem maximalista a těžký workoholik, který musí vědět úplně o všem. Nemusím o všem rozhodovat, ale musím o všem vědět.

Proč?
 Workoholismus je nemoc, takže je to špatně. Ve tři se vzbudím a do šesti si na hotelové posteli zapisuji na lísteček povinnosti, které musím udělat. Abych nezapomněl. Jakmile u sebe nemám notýsek, píšu sám sobě maily a druhý den se tomu směji na poradě: Šádek si v půl třetí ráno sám sobě poslal sedm mailů. Vyhřívání, sedačky, kdy se bude uklízet, jak jsme na tom s vozovým parkem, sekačky, co hráči.

To musí být na hlavu, ne?
 Není jednoduché to odbourat. Na nic nechci zapomenout a všechno chci mít v lajně, perfektní. O to těžší je se mnou pracovat. Nicméně ti lidé okolo mě za to mají úspěchy do svého CV, zvedá se jejich kredit.

Máte v klubu smlouvu na dobu neurčitou?
 Ano, což znamená, že mě můžou za dva měsíce vyhodit, když nebudu úspěšný. Dokud neumřu, tak pracuji. Nebo dokud mě nevyhodí.

Jak jste přemýšlel, když přicházely nabídky na Krmenčíka, Hrošovského?
 Ani jsem o nich nepřemýšlel, protože vůbec neodpovídaly našim představám. Navíc to ani nebyly konkrétní nabídky, jen spekulace.

Co byste řekl na konkrétní nabídku?
 Ne! Musela by nám vyrazit dech. Musela by se vymezit tomu, co čekáte.

A co nabídka Brugg?
 Ta první na Krmenčíka se nám nelíbila. Pak se zvýšila, nicméně celé to jednání na mě nepůsobilo seriózně.
Překvapilo vás, že si pozvou zraněného hráče na lékařské testy? Překvapilo. Neumím si představit, že bych kupoval zraněného hráče. Nečekali jsme, že bychom mohli Michala dva měsíce po operaci prodávat. Jsem rád, že jsme jednání rychle a rázně ukončili.

Krmenčík ukázal, že má eminentní zájem odejít. Oba jste ze Sokolovska, sám ho s nadsázkou považujete za svého třetího syna…
 Chvilku jsem ho z rodiny vystrčil (směje se). Dokud se nenarovná, vydědil jsem ho. Nechal se nezdravě ovlivnit. Slíbili jsme mu, že jakmile se uzdraví, bude hrát a dorazí adekvátní nabídka, vrátíme se k tomu. Je dobře, že se Michal neprodal.

Přišla v zimě nabídka na Patrika Hrošovského?
 Na klub, do prvního února, nedorazila na hlavičkovém papíru jediná nabídka. S nikým jsme nejednali, ani o Patrikovi. Otázka jeho agenta byla: Kdyby, případně za kolik. Odpověď byla krátká: Ne, nesmysl, v létě. A částku, kterou psal, jsem vynásobil.

Co je nabídka, která by vyrazila dech?
 To se nedá napsat číslem. Každý hráč v jiném období má jinou cenu. A to jsme se nebavili o trenérovi. Cena pro mě se nerovná ceně pro trenéra. Naštěstí já nikdy nejednám v rozporu s trenérem. Je sice naprosto normální, že se neshodneme ve všem, jako kolegové v práci. My to nemáme postavené, že šéf a nešéf, jsme rovnocenní partneři v diskuzi o hráčích. Jedna věc je cena, druhá věc okamžité nahrazení prodávaného hráče. Proto se snažíme připravit na situaci, která nastane. Nemůžeme zařídit, aby hned zapadl a byl stejně kvalitní, ale můžeme mít připravenou alternativu.

Patrik by si zasloužil přestup, ne?
 A myslíte si, že bych si po pěti titulech nezasloužil jít pracovat do Realu Madrid nebo Bayernu Mnichov? Neexistuje nic za zásluhy!

Proč ne?
 Hráči za to, co odvádějí, berou ­- včas a pravidelně – poměrně slušné peníze. Klub nemá žádný morální závazek, že by měl někoho pouštět za zásluhy. Doba, kdy se za zásluhy dávaly výložky na ramena nebo medaile na krk, je dávno pryč. Klub svým hráčům platí spoustu peněz,a pokud chtějí přestoupit, musí z toho být spokojený i klub. Aby si mohl pořídit dalšího hráče. Nemyslím to zle, ale za zásluhy z Plzně nikdo odcházet nebude. Za peníze ano.

Příští rok prý chystáte soustředění v Dubaji?
 Blíží se MS v Kataru a okolní země se snaží lákat velké kluby. Jezdí se tam na kempy. Musíme si vyhodnotit, jestli se nám to vyplatí. Jestli třicet stupňů v Dubaji není moc rizikové, když se vrátíte do mrazu. Jinak na vizitě jsem poznal, že podmínky na trénink jsou luxusní.

Klub by to povýšilo?
 Tak bych to nevnímal. Bavil jsem se o tom se staršími hráči, kteří to berou jako zajímavější a luxusnější. Pro mě to ale musí mít sportovní i ekonomický efekt.Nedělal bych Katar, Abu Dhabí nebo Dubaj, abychom se povýšili. Musíte brát v potaz vysokou teplotu, cenu, abyste tam měl kvalitní soupeře.

Starší hráči říkají, že jedou do cílové rovinky. Vnímáte to stejně?
 Plzeň se musí měnit, aby udržela krok. Já mám ty kluky strašně rád a neříkám, že někdo z nich končí. Fotbal je čím dál náročnější a když už to není ono, musíte najít okamžik, aby ten konec byl důstojný. Ti kluci strašně moc dokázali, ale jsme zpátky u slova zásluhy. V Plzni se za zásluhy nehraje. Pokud nebudou sportovním přínosem, budeme se s nimi muset rozloučit. Bez ohledu na věk.

Potřebuje tým okysličit?
  Jakmile se na trhu objevili Kayamba, Ekpai nebo Bogel, my jsme si vyhodnotili, že takové nadstandardní typy potřebujeme. Nekupovali jsme je kvůli tomu, abychom dokázali, že umíme pracovat s jinými než československými hráči, to by byla smrt. Ano, Viktorka potřebuje postupně omladit. Připravujeme si další hráče, kteří zastoupí pětatřicátníky. Snažím se předběhnout dobu, aby nás to netrefilo na solar.

Smlouva končí Petrželovi, Bakošovi, Kolářovi…
V průběhu jara si sednu s trenéry a řekneme si, kdo je a není přínosem. Hodně taky záleží, kolikátí skončíme.

Bylo by druhé místo neúspěch?
  I když jsme vyhlásili, že chceme obhájit titul, tak považovat druhé místo za neúspěch by bylo bláznovství. Zklamání ano, ale jen v tom prvním okamžiku, kdy zjistíte, že se to nepovede. Neúspěch? Kdybych vám řekl ano, musel bych si tady za sloupem dát facku, protože by to vyznělo jako nehorázná drzost. My si přece nemůžeme myslet, že budeme ligu pravidelně vyhrávat rok co rok. To je nereálné. I když by se mi to líbilo moc.