„Uteklo to strašně rychle,“ pousmál se subtilní středopolař, když se ohlížel za výjimečným ročníkem v Poličce, začátky na Hané či reprezentační záloze, do které jako odrostlý dorostenec v Sigmě naskakoval. A taky vysvětloval, proč došel k závěru, že bude lepší Olomouc opustit, a jak by mělo vypadat příští angažmá.

Jak na vás dopadají poslední týdny v Sigmě?

Pořád jsem si říkal, že je to ještě za dlouho. Čtyři měsíce, tři měsíce, pořád spousta času. Ale všechno utíká rychle. Jak v normálním životě, tak v tom fotbalovém.

Jste nostalgický typ? Budou v neděli třeba slzy?

Nemyslím si, ale jsem zvědavý, jaké budu mít pocity. Do poslední chvíle chci hrát, jak nejlépe budu umět. Je to ligový zápas mezi Olomoucí a Boleslaví, a tak se na něj snažím i chystat.

Přece jen ale před ním Sigma o vás natáčí i speciální pořad.

Určitě tomu pomohla situace, že se ví dopředu, že odcházím. Byli tady kluci nebo i zaměstnanci klubu, kteří by si to zasloužili víc. Samozřejmě si toho vážím. Zavzpomínám si rád. Co se týká fotbalu, tak si pamatuju docela dobře a snad skoro všechno.

Tak pojďme na to. V Sigmě jste přece jen strávil pořádně dlouhý čas.

To je pravda. Přišel jsem sem do dorostu do šestnáctky. Už předtím jsem sem jezdil jednou dvakrát do roka, na nějaké turnaje a podobně. Se Sigmou jsme byli v kontaktu delší dobu. Pak jsem šel zkusit letní přípravu. Přišel jsem tenkrát do ročníku, který všechno vyhrával, což nebylo snadné, a já nebyl talent, ze kterého by si hned každý sedl na zadek. Nakonec jsem uspěl a vzali si mě.

V Poličce asi kluci nesní na první dobrou o tom, že budou hrát právě v Olomouci, že? I když z tohoto kraje na Hanou dorazila spousta skvělých hráčů.

Není to úplně tak jako na Ostravsku, kde všichni kluci chtějí hrát za Baník. V okolí Poličky jsou Hradec a Pardubice, ale ty kluby tenkrát nebyly tak vysoko. Nakonec se to rozlétlo tak do všech stran. Já do Olomouce, další kluci do Hradce, Pardubic, do Slovácka…

V Poličce jste měli tehdy vyvedený ročník…

Je to tak. Spousta kluků hrála dorosteneckou ligu a zkoušela to ve větších klubech. S Tomášem Holešem, který je teď ve Slavii, jsme spolu hráli od pěti let. Známe se úplně odmalička. Je úžasné, jak daleko to dotáhl.

Čím to bylo, že se vám to tak sešlo?

Hrozně důležití byli rodiče. K fotbalu nás vedli. Když jsme jeli na turnaje, většina jezdila s námi. Málokdy se stalo, že bychom třeba vynechávali tréninky. Trénoval nás můj táta a to je v dobrém slova smyslu fotbalový blázen. Trénoval s námi snad pořád. Možná občas chtěl víc než my sami (směje se). V zimě, když bylo 30 centimetrů sněhu a každý by řekl, že to nejde a jde se domů, tak my jsme šli běhat a pak jsme na tom ještě proti sobě hráli (směje se). Pak jsme z toho jednoznačně těžili. Aniž by to v tu dobu nějak člověk cítil, tak se zlepšoval. Když jste pak ze sněhu přišli na trávu, šlo to samo. Hlavní ale bylo, že nás to všechny bavilo.

Jaké byly začátky v Olomouci?

No, krušné. Celou dobu jsem chodil na jednu základku a najednou jsem byl vytažený do úplně jiného prostředí. Jiní učitelé, jiné požadavky. Ve fotbale jsem se taky s tím přechodem chvíli srovnával, protože kvalita kluků tady byla jiná, než odkud jsem přišel. První zápasy jsem byl na lavičce. Seděl jsem pak ve škole a říkal jsem si, na co tady vlastně jsem. Ale to trvalo jen chviličku.

Myslel jste už tehdy na ligu?

Vůbec. Vždycky jsem šel postupnými krůčky. Přemýšlel jsem tenkrát jen nad tím, že chci hrát, dostat se do základní sestavy. Pak byl další, abych patřil k důležitým hráčům. Pak zase dostat se o kategorii výš. Rozhodně jsem si neříkal, že mířím do áčka. To až ve chvíli, kdy se to blížilo.

Na co si vzpomenete, když jste jako mladík přišel do prvního týmu v zimě 2013.

Vzpomínám si, že jsme spolu dělali můj úplně první rozhovor v zimní přípravě. Rodiče ho mají někde vystřižený (směje se). Na střední záloze tenkrát byli kluci, kteří patřili do širšího kádru reprezentace – Tomáš Hořava, Martin Pospíšil, Michal Ordoš. Tomáš měl čtyři žluté karty na první jarní kolo, což byla moje šance. Do zimní přípravy jsem dal všechno, povedla se mi. Naskočil jsem do prvních dvou kol a obě jsme vyhráli. Kluci se pak uzdravili a vrátili, tak bylo těžké se do sestavy dostat.

Já si vzpomínám na hubeného kluka, který ale na hřišti díky šikovnosti a chytrosti vynikal. V české lize takových hráčů není moc. Nebyla tělesný konstituce handicap?

Odmala jsem hrával proti mnohem větším klukům. Vždycky jsem patřil k těm menším. Za tu dobu jsem se naučil využít předností, které mám. Musel jsem hrát chytře. Dobrým pohybem se dalo lecčemu vyhnout. Byl by nesmysl se s někým přetlačovat.

Milníky olomoucké kariéry jsou asi celkem jasné, že?

Nejvíc určitě vzpomínám na poháry. Vyprodaný stadion, který nám tady po Seville tleskal i po porážce, to byl asi nejsilnější moment. Škoda, že jich nebylo víc. Ale i ligové zápasy byly skvělé. Třikrát za sebou jsme porazili doma Spartu, to se taky dlouho předtím nestalo.

To jsou spíš věci, které jsou nasnadě. Napadne vás ale i nějaký zápas, o kterém třeba zase tolik lidí neví?

Napadne mě jeden opravdu zvláštní zápas proti Slavii, kterým jsme začínali sezonu. Měl jsem po něm pocit, že jsme hráli fakt dobře jako tým. I mě osobně se hrálo skvěle. Ale výsledek byl 0:3, takže takovém výsledku by to znělo fakt hrozně. Všichni byli logicky naštvaní. I takové zápasy ale někdy jsou. Tenkrát jsme byli na vlně po té úspěšné sezoně a podle mě jsme fakt odehráli dobrý zápas. Ale soupeř nás potrestal za chyby.

Těch posledních osm let to byla v Olomouci horská dráha. Evropské poháry, ale i druhá liga. Jak se na to díváte zpětně?

Bude to znít tvrdě, ale byly to ztracené roky. Celkově pro všechny. Pro hráče, pro celý klub a město. Snad to zase dlouho nenastane a Sigma se bude držet nahoře.

Co se tam tehdy stalo, že klub jako Sigma sestoupil?

Asi se nás sešlo příliš moc mladých. Vždycky se potřebujete o někoho opřít. Vidím to teď, když už patřím mezi ty starší. Nemůžete po dvacetiletém klukovi chtít, aby vzal veškerou tíhu na svoje bedra. Každému se naskakuje snadno, když může hrát v mančaftu, který je nahoře nebo uprostřed tabulky. To je vlastně bez nervů. Boj o záchranu, to je jiná. S tím mají problémy vypořádat se i zkušení.

Přemýšlel jste hned o odchodu?

Poprvé jsem chtěl pomoct k návratu. Byl jsem ještě mladý, i když na druhou stranu jsem tenkrát měl před Eurem jednadvacítek. Ale to už bylo spíš na lidech kolem mě, abychom si řekli, že bude lepší odejít. Já to bral tak, že to vykopeme zpátky. Byla to ale spíš povinnost, můžu přiznat, že z vítězství ve druhé lize nebyla nějaká extrémní radost. Opravdu povinnost. Jak jsem říkal, těch dvou let ve druhé lize je velká škoda.

Po druhém sestupu jste už byl jednou nohou v Mladé Boleslavi. Proč to nedopadlo?

Podruhé už jsem do druhé ligy nechtěl. Ale doteď vlastně přesně nevím, co se stalo. Byl jsem tam 14 dnů a pak mi řekli, že bych nehrál. Tak jsem to přijal s tím, že budu bojovat o místo. A oni řekli, že ne a ať jdu zpátky. Samozřejmě nebudete někde, kde vás nechtějí. Už se po tom nepídím, nemá cenu se k tomu vracet.

Pod trenérem Jílkem pak přišlo asi vaše nejlepší období.

Ve finále jsem si řekl, že to vlastně bylo dobře, že to tak dopadlo. Už ve druhé lize to bylo hodně postavené na hráčích z ročníku 93. Nabrali jsme tam sebevědomí, protože jsme většinu zápasů vyhrávali. A když jsme přišli do ligy, tak jsme byli extrémně hladoví po úspěchu. Vyšla nám první kola, což nás ještě víc nakoplo a pak celá sezona byla jedna velká jízda na vlně. Ohromně jsme si věřili. Necítili jsme únavu, nic. I fotbal, který jsme hráli, musel lidi bavit.

Ani tehdy vám ale posun do větších klubů nevyšel.

Bylo to ve hře. Musím i přiznat, že jsem se už občas v tom období viděl někde jinde. Po Evropské lize jsem měl zájem odejít, mluvil jsem i s několika kluby z Česka i zahraničí. Nakonec to ale vždycky ztroskotalo a občas nebylo snadné najít novou motivaci.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že se Sigmou smlouvu neprodloužíte a zkusíte jít na trh jako volný hráč.

Celkově to k tomu směřovalo. Cítil jsem, že potřebuju nějakou změnu. O motivaci jsem mluvil. Myslím, že jsem tady držel dobrou výkonnost, ale zároveň věřím, že ji ještě můžu posunout někde jinde na vyšší level. Už před Evropskou ligou jsme se bavili o budoucnosti. Nakonec mi byly vylepšeny podmínky, prodloužilo nás tady víc hráčů. Postupem času jsme si ale i s rodinou řekli, že bychom chtěli vyzkoušet něco nového. To, že to vyšlo na konec smlouvy, vlastně tak vyplynulo.

Nelákalo vás spojit třeba se Sigmou celou kariéru? I když to pochopitelně není AC Milán…

Vztah ke klubu mám rozhodně silný. Myslím však, že Sigma je klub, kde by hráči měli mít motivaci dostat se ještě dál a posouvat se. Bylo by špatně, kdyby se osmnáctiletý kluk dostal do áčka a už si řekl, že je spokojený. I ve velkých klubech, kde se zdá, že už není kam stoupat, se objevují případy, že hledáte novou motivaci. Třeba David Alaba v Bayernu. Člověk by řekl, že všechno vyhrává, tak proč by odcházel, ale taky hledá změnu a novou výzvu. Já to mám podobně, ale respektuji, když to má někdo jinak.

Je tato změna i o penězích? Možnosti zabezpečit se?

Nebudu lhát, že peníze nejsou důležité. Jako každý bych chtěl zabezpečit svou rodinu. Ale v první řadě je to u mě o té výzvě. Spíš půjde o to najít balíček angažmá, kde to bude celkově dobré.

Prozradíte, kde budete pokračovat?

Na rovinu říkám, že to ještě nevím. Může to být cizina, může to být i jinde v Česku. Všechno se teprve bude řešit.

Můžete si vybírat? Je o hráče vašeho věku a s vašimi zkušenostmi na trhu po koronavirové pandemii zájem?

Nějaký zájem cítím, ale může to dopadnout všelijak. Je to určitě složitější, než to bylo před koronavirem. Bylo by příjemnější mít někde podepsáno od zimy, ale není to tak. Teď skončily některé zahraniční ligy a začíná se jednat. Věřím, že to dopadne dobře a budeme spokojení.

Jak se s vědomím, že nevíte, co bude dál, poslední půlrok hrálo? Nemyslel člověk přece jenom na to, že by měl dávat pozor na zranění?

Ne, já myslím, že jsem to v hlavě neměl. V podstatě až po zranění, které se mi stalo v Mladé Boleslavi po zákroku Marka Matějovského, jsem si doma sedl a uvědomil si, že to mohlo dopadnout katastrofálně. Zaplaťpánbůh, že jsem vynechal jen čtyři zápasy. Přímo na hřišti jsem na to ale nemyslel.

Co pro vás znamená Olomouc?

Jednoznačně domov. Jsem tady už dlouho, narodil se nám tady syn, který bude mít rok. Plánujeme se tady usadit. Město je nádherné a mám to tady rád.

NEJ… DAVIDA HOUSKY

GÓL

„Asi Kajrat Almaty a ten přímý kop, který se mi povedl venku v Evropské lize. A ještě bych přidal teď z jara gól v poháru, který jsem dal střelou z dálky na Bohemians. Ten byl taky moc pěkný.“

SPOLUHRÁČI

„Nejlíp se mi hrálo asi celkem logicky s těmi kluky z našeho ročníku 1993. Plšek, Falta, Zahradníček, Texl. S těmi jsme si rozuměli, byli jsme na sebe zvyklí, věděli jsme, co od sebe čekat. Mohli jsme hrát v podstatě poslepu. Když jsem ale začínal, tak tady byli další skvělí hráči jako Michal Ordoš, Honza Navrátil, Martin Pospíšil.“

TRENÉR

„Vystřídalo se jich tady poměrně hodně. Začínal jsem za trenéra Pivarníka, pak tu byli Kotůlek, Psotka, Kalvoda a další. Vždycky to člověk bere hlavně podle úspěchů a ty jsme měli za trenéra Jílka. Na druhou stranu s trenérem Látalem, který tu je poslední dva roky mám taky velmi dobrý vztah.“

David Houska

narozen: 29. června 1993

post: záložník

kluby: Polička, Svitavy, Sigma Olomouc.

ligový debut: 24. února 2013 (Sigma - Slavia 2:1)

první ligový gól: 26. řijna 2014 (Sigma - Slovácko 2:2)

bilance v lize: 167 zápasů/21 gólů

bilance v reprezentaci:

A: 1 zápas/gólů (11. 11. 2017 Katar - ČR 0:1)

U21: 14 záp./0 gólů

U18-19: 21 záp./2 góly