Heinz hrál zadarmo, ve Všechovicích byly rodinné vztahy, říká končící Vinklar

„Fotbalu rozumí a týmu má co dát, kluci ho určitě budou respektovat,“ má jasno Zbyněk Vinklar.

Nebude vám trenérská lavička chybět?
Prostě to vyplynulo z celkové situace. Já s trénováním určitě nekončím. Jestli se naskytne možnost vzít třeba nějakou nižší třídu a bude to zajímavé, tak se tomu nebráním. Akorát teď chci trošičku zvolnit. Třeba tak půl roku nebo rok na vyšší úrovni netrénovat. Chci se věnovat tomu, co teď potřebuji prioritně vyřešit, a to je bydlení, stavím dům. Za tři roky ve Všechovicích už byly i ty hrany mezi mnou a hráči takové obroušené, oblé. Cítil jsem, že je nejvhodnější čas to ukončit.

Bylo to ale úspěšné angažmá, slavil jste hned dva postupy…
V první sezoně, co jsem v zimě přišel, asi nikdo nečekal, že postoupíme. Ze sedmého místa jsme měli jedenáctibodové manko na prvního a prakticky se nám podařilo postoupit až posledním zápasem s Brodkem u Přerova. Byla to spanilá jízda a euforie. V další sezoně jsme si to chtěli taky jen oťukat a nečekali jsme, že se to potom vyvine tak, že postoupíme do divize.

Rozuzlení divize: Kozlovice vidí zmar, Všechovice dar shůry

Jak na tyto úspěchy budete vzpomínat?
Ty postupové sezony jsou vždycky parádní. Člověk si to užívá a tým šlape úplně jinak, než když se nedaří. Vzpomínám na to rád, na tým, fanoušky i to zázemí. Lidé tam chodili strašně rádi, přibývalo fanoušků, celkově se to líbilo.

Ve Všechovicích nenajdete moc odchovanců, tým jste skládali z hráčů z okolí. Jak to vůbec chodilo?
Hráče jsem si vždy vytipoval skrz nějaké známosti, které jsem měl. Kluci si pak tak nějak postupně posedali i charakterově. Byli dobří do kabiny, kdokoliv přišel, tak nebyl problém a zapadl. Měli jsme takové rodinné a kamarádské vztahy, prostě to fungovalo.

Někdo ale říká, že ve Všechovicích jsou hráči spíše žoldáci, že nikdy nebudou hrát za Tatran s takovou vervou. Takže to není pravda?
Určitě ne. Když vám řeknu, že Marek Heinz tam hrával zadarmo, tak to je pravda. Teď snad poprvé dostal cesťák, nebo něco takového. Ono se něco vykládá, ale realita je taky jiná. Nemyslím si, že tam hráči mají na divizi přestřelené podmínky. Jsou naprosto adekvátní. Není to tak, že by tam chodili hráči hrát pro peníze, to ne. Takoví hráči se tam možná mihli, ale s těmi jsme se hned rozloučili, protože to nedělá dobrotu.

Místopředseda Tatranu Miroslav Rolinc prozradil, že by vás rád viděl v pozici skauta, abyste nadále pro klub vytipovával hráče. Přijmete tuto pozici?
Je to teď jedna z možností. Už se mi ozvala i místní Kelč (1.B třída Zlínského kraje, pozn. red.) s nabídkou na trénování. Já si teď dávám čtrnáct dní na rozmyšlenou. Pan Ponížil (předseda Tatranu Všechovice) mi nabídl nějakou pozici, která je taky zajímavá, fotbal bych zase viděl z jiné pozice. Teď se nechci přiklánět ani na jednu stranu, chci si to v klidu promyslet.

Vás by měli na lavičce Všechovic vystřídat Marek Heinz a Petr Zatloukal. Dobrá volba?
Marek má určitě velké zkušenosti a už si vyzkoušel i trénování dorostu. Fotbalu rozumí a týmu má co dát, kluci ho určitě budou respektovat. Rozhodně je to vhodná volba, s Peťou Zatloukalem by se mohli doplňovat. Ten je trenérsky o něco zkušenější a vidí to zase z jiné stránky. Ta dvojice by mohla fungovat.

Byl jste ve Všechovicích zvyklý vyhrávat, proč to s odstupem času teď na podzim nešlo?
Já se určitě nebudu na nic vymlouvat. Ta sezona se nám prostě nepovedla strašným způsobem. Že tam byly nějaké vlivy a aspekty proč, to prostě k fotbalu patří. My jsme se s tím nezvládli vypořádat.

Pro Tatran je tedy předčasný konec sezony jakýmsi vysvobozením?
Každý na to má nějaký názor. Já jsem zažil mančaft, kdy se vedlo v půlce sezony o dvanáct bodů, pak se nepostoupilo. Je to tak, jak to je. Za nás rozhodla vyšší moc a já klukům přeji, aby ten reparát složili úspěšně, fotbalem se bavili a aby do toho dali srdce.

Marek Heinz hlásí návrat: Přibral jsem osm kilo, musím to shodit