Jenže hned ve druhém utkání přišla vychytaná nula ve Všechovicích. Nechybělo moc a Ondra se také stal hrdinou závěrečného domácího utkání sezony Kozlů, během kterého vychytal střelce Vsetína. Tedy až do 95. minuty, kdy v nastavení nechytatelně srovnával na 1:1 Mlýnek.
„Já jsem ten balon ze začátku ani neviděl, najednou mi vyplaval pod břevno a já jsem tam ani nestihl dát ruku, nic,“ krčil Ondřej Kolařík po zápase rameny.
Kozli každopádně měli na opačném konci hřiště dostatek možností zápas za stavu 1:0 definitivně rozhodnout. „Ten zápas byl vesměs vyrovnaný, šancí měly podle mě oba týmy tak stejně, škoda toho konce, že jsme si nechali dát takto laciný gól,“ ví Kolařík.
Kozlovice tak přišly o šanci na druhé místo tabulky. Mužem utkání byl paradoxně Kolaříkův o dvacet let starší protějšek, vsetínský Jakub Eliáš. „Jo, zachytal výborně, klobouk dolů, co všechno pochytal, hlavně ke konci. Musím na tohle ještě trošku potrénovat,“ pousmál se mladý brankář.
Byl jsem vyklepaný
Kolařík šel teprve do svého čtvrtého utkání mezi muži. „Před prvním zákrokem jsem byl ještě takový nejistý, vyklepaný, ale jakmile jsem si poprvé sáhl na balon, tak to bylo zase v pohodě a cítil jsem se ve své kůži,“ popsal své pocity.
První zákroky a bouřlivý potlesk kozlovických tribun mu pomohly získat potřebné sebevědomí. „Ten první zápas proti Přerovu vůbec nevyšel. Teď už jsem se cítil lépe, už to nebylo tak hrozné. Ale pořád tam nějaká nervozita je. Ta zdravá,“ doplnil Kolařík.
Šlo o jeho první představení na domácím hřišti od premiérového derby s přerovskou Viktorkou (0:6), na které by v Kozlovicích raději zapomněli. S tím dorostenci pomáhali zkušenější borci.
„Hlavně kapitán (Alex Řehák, pozn. red.) a starší kluci, jako je Střelka (David Střelec). Pomohli mi, podpořili mě. Cítil jsem se líp už ve Všechovicích, kde už to šlo,“ řekl Ondřej Kolařík.
Na půdě Tatranu totiž hned na druhý pokus vychytal svou první nulu v dospělé kategorii. „Určitě mi to zvedlo sebevědomí, protože po tom prvním zápase jsem myslel, že to půjde už jenom z kopce dolů. Najednou jsem viděl, že je to normální fotbal. Že to není nic extra a dá se to normálně chytat,“ přiznal hráč ročníku 2005.
A rozdíl mezi divizí mužů a krajskými soutěžemi dorostu? „Je obrovský. Naštěstí jsem tady už měsíc odchytal, takže jsem si na to trošku zvykl. Ale byl to velký skok. Hlavně rychlost zápasu. Člověk se musí rychleji přesouvat a líp hrát nohama,“ popsal Kolařík.
Ten tak nečekaně může sbírat obrovsky cenné zkušenosti. „Jo, určitě. Mně je sedmnáct let a jsem rád, že si tohle můžu vyzkoušet, i když za blbých okolností. Jsem rád, že jsem dostal šanci,“ uzavřel.
