„Fotbal děláme pro lidi, a proto mě mrzí naše výkony, které spadly na bod mrazu,“ vypráví čtyřiatřicetiletý gólman. „Kozlovice patří na špici divize,“ burcuje svůj nový tým.

Jak jste se rozkoukal v novém klubu?

Přišel jsem tam dva dny před prvním mistrákem, kluky za tu dobu, co hraji fotbal, samozřejmě znám. Jenže to na startu nebylo jednoduché, gólman Petr Kadlec je v Kozlovicích celý život a lidé ho tam berou. Já jsem přišel jako úplně neznámý brankář, i když jsem Kozlovice párkrát vychytal, když jsem byl na Sadech (usmívá se). Jsem tam spokojený, ale některé věci musím překousnout sám, protože ještě v kabině nemám až tak vůdcovskou pozici. Jak se říká: držím hubu a krok…

…a snažíte se makat?

Chci se projevit svými výkony. Chci Kozlovicím i trenérovi ukázat, že tam patřím a že můžu chytat za tým, který má ambice třeba i na postup.

Po výkonnostní stránce zatím převládá spíš osobní spokojenost?

Lidi mě už berou, slýchám i nějaké chvály. I když nám teď poslední dva zápasy nevyšly. Doma se Šumperkem a Všechovice venku? To byl strašný propadák. Nedá se házet vina jeden na druhého, každý si asi musí zamést před vlastním prahem. Kabina žije, ale chtělo by to něco navíc. Trenér nám říkává, že musíme táhnout za jeden provaz, ale není tam hráč, který by strhl ostatní, když nám teče do bot.

Může vás z posledních dvou zápasů těšit aspoň chycená penalta proti Šumperku?

To byla světlý moment jinak špatného stavu. Do Kozlovic chodí vždy spousta lidí a pro mě bylo těžké se zapojit do nového týmu. Už v prvním zápase se Stráním jsem si ale u fanoušků trochu udělal oko. Fotbal děláme pro lidi, a proto mě mrzí naše výkony, které spadly na bod mrazu.

Jak z toho ven?

Jsem z toho teď takový na vážkách. Tým máme silný, máme zkušené hráče, ať už je to Peťa Nekuda, Strašák nebo Řehák v obraně. Teď začíná Míša Šrom, který byl zraněný. Když ho vidím na tréninku, tak je znát, že je to velice kvalitní hráč, který má ligové zkušenosti. Doufám, že se to zase dá dohromady a budeme vyhrát, protože Kozlovice patří na špici divize.

Maloval jste si vaše nové angažmá jinak?

Čekal jsem, že budeme hrát bezkonkurenčně nejlepší fotbal, ale už od zápasu na Nových Sadech se to s námi nějak táhne. Musíme chytit zas nějakou vlnu. Teď jsme ani neměli štěstí. Další zápasy budeme muset zvládat lépe i v týmovém duchu.

Mrzelo vás, že jste musel utkání na Nových Sadech sledovat jen z lavičky?

Chtěl jsem se předvést před bývalými domácími fanoušky. Dohoda mezi kluby ale byla taková, tak jsem to nějak překousl. Ale trenér mi říkal, že by mě do brány stejně asi nedal, protože takové zápasy většinou dopadají špatně z pohledu hecování a tak dále. Já jsem z toho byl trošku smutný, ale nejde o jeden zápas, jde o celou sezonu.

Vazby na hráče Nových Sadů jste nepřerušil?

Věřím, že kluci mě berou. Z Novosad jsem odcházel v pozici kapitána. Dopadlo to tak, že chytám v Kozlovicích a pro mě je to součást životní pouti, která mě zas nakopla, i když teď ty poslední zápasy nevyšly. S klukama na pivo vždycky zajdeme.

Bydlíte kousek od stadionu, takže Nové Sady budete sledovat dál?

Sleduji to pořád, s trenérem Sobkem si občas i napíšeme po zápase. Mrzí mě, že se Sadům teď taky nedaří. Rosťa to má asi těžké, já mu fandím, protože on je celým srdcem na Sadech, i když je z Hranic. Pro Sady znamená velký přínos. Doufám, že se jim začne dařit, tento tým nepatří na dno tabulky.

Soutěže jsou ovšem pozastaveny. Jak vypadá situace v Kozlovicích? Jak často budete trénovat?

Předseda i trenér se dohodli, že budeme chodit dvakrát týdně v omezeném počtu. Pořád doufáme, že se celý podzim dohraje, ale víme, že šance je minimální. Budeme se udržovat a čekat na poslední kolo se Skašticemi, což by se mělo pravděpodobně odehrát. Budeme chtít vyhrát, abychom přezimovali na vyšších pozicích a nebyli kolem desátého místa.

Hrát jen klidný střed tabulky by vás neuspokojovalo, že?

Přesně tak. Když jsme hráli čtvrté nebo páté kolo, tak jsem před klukama řekl, že jsme první v tabulce. Oni se usmáli a říkali, že to asi neznám. To jsem jim potvrdil, protože na Sadech jsem se většinou byli do desátého místa a jeden rok jsme se zachraňovali. Je to něco jiného a je to hezké, když člověk může hrát o postup. Já jsem nikdy nechtěl hrát kolem sedmého nebo desátého místa. S týmem, který má kvalitu a ambice, chci postoupit. Když budu v týmu, který nebude mít kvalitu a bude se hrát o záchranu, tak se chci vždycky zachránit. Přes to nejede vlak a nic jiného pro mě není.


Načítám tabulku …