Odchod člověka, bez kterého si v posledních letech Viktorku snad ani nelze představit, urychlilo onemocnění covid-19.
Luděk Hróz se narodil 15. března 1963 v Karlových Varech. Ještě v dětství se přestěhoval se svými rodiči z Čech na Moravu, nejprve do Prostějova a poté do Přerova.
V přerovském fotbale se objevil poprvé v roli maséra už v roce 1997, kdy ho oslovilo tehdejší vedení druholigového FK Hanácká kyselka Přerov.
Kromě krátké přestávky zaviněné na přelomu století dočasným zánikem mužského fotbalu působil v klubu více než úctyhodných dvacet let.
„Za tuto dobu prošla jeho šikovnýma rukama spousta hráčů a vzhledem k jeho upřímné a kamarádské povaze zanechal, nejen v jejich srdcích, ale i srdcích dalších spolupracovníků, hlubokou stopu,“ uvedl klub ve svém prohlášení.
Poslední rozloučení s Luďkem Hrózem se uskuteční ve středu 31. března ve 13 hodin v obřadní síni v Přerově.
Viktoriáni posílají vzkazy do nebe
Odchod oblíbeného maséra otřásl fotbalovými osobnostmi na Přerovsku a samozřejmě také kabinou divizního A-týmu. Nejen na sociálních sítích se okamžitě začaly objevovat vzkazy mířené do fotbalového nebe.
„Luďo, dovol nám ti ještě jednou poděkovat za nás všechny hráče z mužské kabiny. A to bývalé i současné. Za deset let, co tě pořádně známe ti, prošlo pod rukama obrovské množství hráčů a všem jsi se svým přístupem vždy snažil maximálně pomoci. Těch masáží, zatejpovaných kolen a dalších věcí, co jsi pro nás dělal… Byl jsi vždy s námi. Když se dařilo více i méně,“ napsali členové aktuálního kádru mužů.
„S Luďou jsme měli všichni hráči perfektní vztah. Zlatý člověk a pilíř naší kabiny. Dodával nám hráčům sílu na hřišti i mimo něj. Prožili jsme spolu několik sezon, odehráli nespočet utkání a vždy tu pro nás byl. Vždy na tebe budeme vzpomínat v nejlepším, kamaráde,“ uvedla jedna z opor a trenér mládeže Michal Zimčík.
„Je mi z toho do breku. Luďo, odpočívej v pokoji, na naše společné zážitky ze hřiště, ze šatny či pozápasových posezení se nedá zapomenout,“ napsal na Facebooku odchovanec Viktorky a šéftrenér kroměřížské mládeže Ondřej Mrázek.
„Každej jsme milovali jinej klub, ale pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme jsme se bavili jako kamarádi. Ať je ti tam nahoře dobře a můžeš tam třeba promasírovat Pepu Bicana. Odpočívej v pokoji, v našich srdcích budeš navždy,“ přidal se například dlouholetý hráč Kozlovic Tomáš Petráš.