„Mohlo to tak dopadnout. Kdyby byli všichni zdraví, tak bych s návratem tolik nespěchal. Marodka teď ale byla velká, chtěl jsem klukům pomoct. Jakž takž to šlo, tak to zkouším,“ říká hráč se dvěma ligovými starty za brněnskou Zbrojovku.

Zdroj: Deník/Ivan Němeček

Už před sezonou se mluvilo o jeho možném přesunu do Velké Bystřice. Sešup z divize do I. A třídy se však nekonal ani v zimě, to ale byl Nekuda zraněný. Odejde po sezoně a bude v dalším ročníku hrát ve Velké Bystřici krajský přebor pod Ladislavem Onofrejem?

„V kontaktu s trenérem jsme. Uvidíme, jak to dopadne po sezoně. Nebudu tady teď dělat závěry. Momentálně se potřebuji dostat zpět do fotbalu, uvidíme, co bude dál,“ naznačil Nekuda.

Co vydrží koleno

Při rozsáhlé marodce je absence zkušeného kanonýra pro Kozlovice takřka neřešitelný problém. A tak Nekuda v posledních dvou duelech odehrál 29 a 25 minut, do hry šel vždy v průběhu druhého poločasu. Pokaždé z toho ale byla prohra 0:2, naposledy doma se Vsetínem.

„Koleno není stoprocentní, spíš zkouším, co to vydrží. Chodím proto do hry ke konci zápasů. Trenér chtěl, abych hrál dřív nebo i od začátku, ale po pár trénincích to není ideální, navíc, když nevím, jestli koleno vydrží,“ vysvětluje Petr Nekuda.

Za sebou měl před nedělním duelem jen čtyři tréninky. Marodka kozlů je ale taková, že musel do hry.

„Marodka se asi na posledních výsledcích podepsala. Moc nás tady není, naskakujeme po zranění, já trénuji teprve čtrnáct dní. Není jednoduché naskočit, člověk nemůže čekat zázraky. Ale s tím se musíme vypořádat. Nedá se nic dělat,“ pokrčil Nekuda rameny.

Plivnutí na spoluhráče

Kozlovice se nevypořádaly s Rýmařovem ani v neděli doma se Vsetínem v utkání, ve kterém v závěru nebyla nouze o emoce na hřišti či tribuně.

Fotbalisté Kozlovic padli se Vsetínem 0:2.
VIDEO: Emoce na hřišti i v hledišti. Kozlovice opět padly a klesly v tabulce

„Byl tam v 93. minutě zbytečně ostrý faul na našeho hráče, zasloužená červená. Pak nějaký divák prý plivl na našeho spoluhráče, kterého se na tribuně zastal jeho táta. To bych asi udělal taky, takže se nemá čemu divit,“ pokrčil Petr Nekuda rameny.