V rozhovoru pro Deník zhodnotil divizní podzim Kozlovic i splnění dalšího reprezentačního snu. Jak to bylo s neproměněnou penaltou v derby s Přerovem? A co říkal po Nations Cupu v Budapešti Luděk Zelenka?
Lukáši, nejdřív se ohlédněme za divizním podzimem Kozlovic. Jak byste ho zrekapituloval?
První část nám vyšla. Až do zápasu na Nových Sadech, kde my prostě neumíme zahrát. Ale když se člověk podívá na výsledky, tak tam nevyhrál skoro nikdo – ani Hranice. Hraje se tam strašně těžko. Hřiště je tam specifické, jsou na to připraveni a umí tam hrát. To byla naše první prohra a trošku to na nás dolehlo. Doma jsme pak se Všechovicemi trošku zázračně uhráli bod. Pak přišlo derby, ve kterém nás Přerov jednoznačně přejel. Chyběli nám hráči, to ale není žádná omluva. Viktorka na to byla víc nachystaná a od první minuty si šla za svým.
Jak jste spokojeni s druhým místem?
Hodně. Na začátku soutěže jsme získali nějaký náskok na čele tabulky a začalo se okolo najednou strašně mluvit o třetí lize. Jenže to bylo moc brzo. My jsme se o tom v kabině nebavili, byli jsme jen rádi, že jsme nahoře a daří se nám. Pak přišel zmiňovaný útlum a až se uzdravili někteří kluci, vrátilo se to zase na správnou kolej. Jsme druzí po podzimu se ztrátou dvou bodů. To je podle mě super. My chceme hrát nahoře, aby chodili lidi, bavilo je to. Nikdo si nějaké velké naděje nedělá.
Souhlasíte s tím, že do vašich výsledků hodně promluvila i zranění některých opor?
Máme starší a zkušený mančaft, ale jde hodně znát, když chybí někteří klíčoví hráči. Ať je to Řehy (stoper Alex Řehák, pozn. red.), který je zkušený, dokáže dirigovat celý mančaft, je to kapitán. Straša (špílmachr Tomáš Strašák, pozn. red.) je mozek hry, na něm to všechno visí. Je to pro tuto soutěž nadstandardní hráč.
Ten kádr se ale před sezonou nezdál být úzký nebo nedejbože slabý…
Určitě nebyl, ale těžko se takoví hráči nahrazují. Máme kvalitu, ale v průběhu sezony se zranilo čtyři nebo pět hráčů, těžko se to pak látá. Ať je to ještě Zdeňa Matějka, Kosťa (Lukáš Kostka, pozn. red.), Tibor Heger… Měli jsme kádr, který měl dvacet hráčů a některé jsme museli posouvat jinam, nakonec nám ale ještě kvůli zraněním tři, čtyři hráči chyběli. Ale nevyhýbalo se to jen nám, tak to prostě ve fotbale je.
Před sezonou se hodně mluvilo o vašem návratu z Přerova do Kozlovic. Jak se na to díváte teď, když Viktorka vede divizi?
Jsem rád za to, že mi Přerov dal šanci. Jsou tam mladí kluci, kteří jdou za trenérem, protože mu věří. Já jsem ale Kozlovičák. Pro mě je to srdcovka, jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Navíc jsme hned první zápas vyhráli ve Valmezu 2:0 a když to řeknu blbě, tak jsem rozhodl. Bylo to pro mě zadostiučinění.
Jak jste spokojen se svými výkony na podzim?
Je tam nějaké zranění, které trošku tutlám. Snažím se s tím hrát, což mě trošku limituje. Není to stoprocentní. Trápí mě penalta v Přerově, kterou jsem neproměnil. V tom zápase nám ale nevyšlo vůbec nic. A já se tím v derby pohřbil. Na mě to jde strašně znát. Když se člověk chytne něčím perfektním, tak naroste a je nezastavitelný. Jakmile se něco nepovede, tak to jde strašně dolů. Tak to mám.
Brankář Přerova Kvapil vás asi dobře zná. Co tam proběhlo před penaltou?
Hecoval mě, jestli to kopnu stejně jako vždycky. Teď člověk neví, jestli to myslí tam, nebo tam. Nemyslím si, že to byla špatně kopnutá penalta, ale Kvápa tam šel trošku dřív. To byla moje blbost, že jsem si nepočkal a nezahrál to trošku jinak.
Co očekáváte od divizního jara? Jaké mají Kozlovice ambice?
Uvidíme, jaká bude příprava. Když všichni zůstaneme a seženeme ještě dva, tři hráče, abychom udělali konkurenceschopný mančaft, tak to bude dobré. Já za sebe ambice na postup nemám. Kdybychom to vyhráli, můžeme se o tom bavit, ale podle mě je důležité hrát v top trojce, aby to bavilo lidi.
Vypadá to, že o postup do třetí ligy byste si to mohli rozdat s Přerovem a Hranicemi. Kdo je podle vás největším favoritem?
Za mě Hranice. Chtějí tam dlouhodobě. Uvidíme, co v zimě. Teď vyměnily trenéra. Pro každého z vrchu to bude strašně těžké. Přerov je černým koněm a jestli sežene jednoho, dva zkušené hráče, kteří mu pomůžou, bude to ještě hodně zajímavé. Uvidíme, co přinese zima.
Přesuňme se k malému fotbalu a vaší první pozvánce do reprezentace. Jak se urodila?
Bodově se mi daří v Superlize. Jel jsem na přátelské utkání do Brna, ze kterého se měl poskládat tým pro Nations Cup. Dostal jsem nominaci do Maďarska a moc jsem to nečekal. Fakt jsem to vůbec netušil.
Byl to ve 34 letech asi skvělý pocit, že?
To víte, že jo. Zase to bylo něco jiného. Pořád je to reprezentace. Musel jsem oželet poslední zápas Kozlovic se Skašticemi, ale pro mě je reprezentovat svou zemi dětský sen. Byl jsem za to opravdu vděčný.
Co vám utkví v paměti?
Poznal jsem nové město, nastupoval vedle kluků, co jsou mistry světa. Srovnávat to s amatérskou reprezentací ve fotbale, to úplně nejde. Jsou to rozdílné akce, ale pořád je to reprezentace. Vše bylo dobře připravené, na úrovni, trenéři se o nás starali. Užíval jsem si to, i když jsem byl trošku nervózní, abych něco nepokazil. Zase jsem získal nějaké zkušenosti. Je to na sklonku mé kariéry, beru to trošku za odměnu.
Je něco, co se vám líbilo nejvíce?
Upřímně? Budapešť. Fakt jsem byl překvapený, jak je to krásné město. Celkově to bylo ale super.
Byl to velký rozdíl, nastupovat na té nejvyšší mezinárodní úrovni?
Určitě byl. S klukama ze Superligy už člověk ví, co má čekat. Tohle bylo jiné. Izraelci byli důrazní, siloví. Slováci a Maďaři byli takoví více taktičtí. Na hřišti jsem to asi nebyl úplně já. Většinou si něco dovolím navíc, mám nějaké zkušenosti. Tam jsem se spíš bál, nechtěl jsem zklamat a udělat chybu. Asi mi to trošku uškodilo. Mohl jsem dát poprvé reprezentační gól. V amatérské fotbalové reprezentaci jsem ho nedal, teď jsem měl další možnosti. Zase to nevyšlo. Tak nevím, jestli se ještě do nějaké reprezentace dostanu (úsměv).
Dostal jste pak nějaký feedback?
Promluvil k nám Luděk Zelenka. Řekl, že jsme určitě nezklamali, že máme všichni otevřené dveře a uvidí se, jak to bude pokračovat. Příští rok má být mistrovství Evropy na Slovensku.
Věříte, že byste se mohl podívat i na evropský šampionát?
To by bylo asi nadstandardní. Bylo nás tam čtrnáct, nebyli tam úplně všichni, ta konkurence je opravdu velká. Už to, že jsem se dostal do Maďarska, je pro mě fakt moc hezké. Vážím si toho, že jsem dostal šanci. Před patnácti lety jsem začal hrát čtvrtou ligu malé kopané na Přerovsku a teď jsem si mohl obléct národní dres.
