Holešov – Oželel amatérské EURO, vydal se za lepšími podmínkami do zahraničí. Fotbalista David Pavelka se dobrovolně připravil o největší turnaj kariéry, souboje s nejlepšími amatéry z celé Evropy.

Zkušený devětadvacetiletý záložník totiž v zimní pauze odešel z divizního Holešova do sousedního Rakouska. Porušil tak pravidla Regions' Cupu a tím přijde o nominaci do krajského výběru Zlínska.

Dotazník
1. Nejhezčí fotbalové zážitky? Nejlepší zážitek si odnáším z dorostů, kdy jsme jeli na mezinárodní turnaj do Dánska, ze kterého jsme si dovezli medaile. Určitě mezi silné zážitky patří obecně i fotbalová soustředění, jak s Přerovem, tak s Holešovem.  A poslední nejhezčí zážitek je samožřejmě celý Regions Cup, a to hlavně díky celé naší partě, ale to už se opět opakuji.
2. Oblíbený klub, hráč? Chelsea, Fabregas nebo Lampard
3. Oblíbený trenér? Mourinho
4. Fotbalový sen? Živit se fotbalem
5. Kolik přátel máte na facebooku? Ani přesně nevím, něco okolo 1000 přátel.
6. Největší fotbalový kamarád? To bude nejspíš David Chuda, což je člověk zapálený pro fotbal, bývalý hráč a nynější šéftrenér mládeže 1. FC Viktorie Přerov a trenér mužů FK Brodek u Přerova
7. Nejhezčí místo na Zlínsku? ZOO Zlín, Zámek Lešná

„Prioritní pro mě byla má klubová kariéra, Regions' Cup byla taková třešnička, za kterou jsem samozřejmě vděčný,“ říká rodák z Přerova, který v kariéře prošel i Tovačovem, Kroměříží nebo Kozlovicemi.

Mrzí vás hodně, že si nezahrajete na mistrovství Evropy amatérů?
O tom, že bych se mohl připravit o EURO, jsem částečně věděl, ale pořád jsem do poslední chvíle doufal, že to tak nemusí být. Vždyť samotné vedení mi na tuto otázku nedokázalo odpovědět. Doufal jsem v to, že soupiska při vybíraní hráčů v sezoně 2021/2022 bude platná i v dalším roce, že se pojede až do vypadnutí čí zvednutí poháru nad hlavu. Nicméně to dopadlo takto. Mrzí mě to, ale respektuji to. Přeji klukům jen to nejlepší, ideálně vítězství. Sešli jsme se opravdu skvělá parta a já si vážím každého z nich.

Rozmýšlel jste se nad odchodem do Rakouska dlouho?
Řeknu to upřímně. Fotbal a vlastně jakýkoliv koníček je krásná věc, ale vše stojí nějaký čas a úsilí. I já jsem měl už myšlenky, že bych možná s fotbalem skončil a že bych volný čas mohl využít jinak. Pak mi ale do cesty přišla tato nabídka a díky podmínkám, které jsou všeobecně v Rakousku či Německu pro mě příznivě nastavené, tak nebylo o čem přemýšlet. Především s vidinou toho, že budu mít o něco více času na mou přítelkyni, rodinu, přátele, ale i na sebe, než tomu bylo doposud. Do Rakouska mi pomohl můj bývalý a teď opět současný spoluhráč a kamarád, takže jsem šel na jistotu.

Pojďme k Regions' Cupu. Věděl jste, do čeho jdete?
O Regions' Cupu jsem měl již nějaké informace od mých bývalých spoluhráčů z Olomouckého kraje, tudíž jsem zhruba věděl do čeho jdu. Vnímám ho jako prestižní amatérský turnaj. Překvapila mě organizace, jak vše perfektně fungovalo.

Krajskému výběru šéfoval Petr Labancz, předseda Holešova, v kádru byli i spoluhráči z klubu či masérka. Byla výhoda, že je vás v týmu víc?
Ano, určitě je výhoda mít kolem sebe lidi, na které jste zvyklý, nicméně jsme měli celkově skvělou partu, takže jsem se stejně dobře cítil i mezi kluky, které jsem poznal až teprve při této příležitosti.

Jakou úroveň měly zápasy v Regions' Cupu? Byl to oproti divizi ještě větší fofr?
Z mého pohledu kvalifikační zápasy v Česku odpovídaly divizní kvalitě, ale v Severním Irsku byla kvalita ještě o level výše. Do utkání jsem většinou nastupoval jako střídající hráč. Mým postem je střední ofenzivní záložník. Měl jsem podobné úkoly jako v klubové soutěži, vždy to záleží na stavu utkání.

Rychlonohý křídelník divizního Baťova Jan Gojš patří mezi opory krajského výběru Zlínska.
Hvězdný výběr kraje: Táta se vždy snaží vždy zůstat pozitivní, říká Gojš

Jak jste si užil právě kvalifikační turnaj v Belfastu? Cítil jste se tam jako reprezentant?
Užil jsem si to moc. Jsem vděčný za tuto příležitost a přál bych to zažít každému. A ano, poprvé v životě jsem se cítil jako reprezentant, byť na amatérské úrovní. Může za to hlavně skvělá organizace celého našeho vedení a FAČRu. Především bych chtěl vyzdvihnout profesionální přístup koordinátora Ondry Šímy.

Musel jste si brát dovolenou v práci? Co vás živí?
Pracuji jako elektrikář - technik. Dovolenou jsem si nahlásil a naštěstí mi vedení a kolegové vyšli vstříc a já se tak mohl turnaje zúčastnit, za což jim dodatečně děkuji.

Pohledem trenéra Lukáše Motala
„David je stejně jako jeho jmenovec ze Sparty rovněž střední záložník. V krajském výběru úplně nepatřil do základní sestavy, ale i tak byl důležitou součástí týmu, do zápasů pravidelně naskakoval z pozice střídajícího hráče. Byl pro nás první varianta do středu zálohy. Je to zkušený hráč, prošel Kroměříží, Kozlovicemi. O jeho kvalitách jsem věděl. Má dobré čtení hry, umí získat balon, je to velký bojovník, kterého jsme přesně potřebovali. Pokaždé, když naskočil, splnil očekávání, byť třeba moc velký časový úsek nedostal, ale vždycky když na hřiště přišel, tak nám pomohl. Bohužel tím, že odešel do Rakouska, nemůže na EURO amatérů jet, takže místo něj budeme muset povolat někoho jiného.“

Jak hodnotíte podzimní část v Holešově, kde jste skončil?
Začátek podzimní sezóny hodnotím průměrně. Potýkal jsem se s lehkým zraněním třísla, ze kterého jsem se postupně zotavoval. Po pár kolech však došlo ze strany vedení k výměně trenéra a my tak dostali nový impulz. Závěr podzimu už byl pro nás bodově příznivější.

Proč vlastně nehrajete v Přerově, kde bydlíte?
V Přerově nehraji už poměrně dlouho, a to především proto, že jsem v minulosti nebyl spokojen s vedením a přístupem celého klubu. Následně jsem odešel hrát vyšší soutěž do Kroměříže a v posledních dvou letech jsem působil v Holešově, kde jsem našel v kolektivu svou "druhou rodinu" a neměl jsem tedy důvod se vracet.

Přerov je spíše hokejové město. Věnoval jste se v dětství i jiným sportům než fotbalu? Hrával jste hokej? Chodíte třeba na Zubry?
Máte pravdu, že Přerov je spíše hokejové město z pohledu vyšší soutěže, nicméně když jsem působil v Přerově, tak na takové derby s Kozlovicemi přišlo téměř tisíc diváku, a to bylo krásné. Já a brusle to k sobě moc nejde. (úsměv) Občas si s kamarády zahrajeme hokej na místní Laguně, ale to spíš formou zábavy. Dříve jsem se na Zubry chodíval dívat, teď na to ale bohužel nemám už tolik prostoru.

V kariéře jste prošel Kozlovicemi, Tovačovem a Kroměříží. Na které období rád vzpomínáte, kde se vám nejvíce dařilo?
Nejraději vzpomínám na období puberty, kdy jsem působil v Tovačově. Dařilo se mi tam střelecky a především sám v sobě jsem se utvrdil, že na fotbal mám. Nezapomenu ale ani na období v Přerově, kde jsem získal opravdové kamarády na celý život a mám je moc rád. Vzpruhou pro mě byla i třetí liga v Kroměříži, která předčila mé očekávání a já se neustále musel posouvat dál a učit se rychlost, taktiku a podobně. Nesmím však opomenout můj srdcový Holešov, kde mě jak vedení, tak kluci přijali s otevřenou náručí, nikdo si zde na nic nehrál, nebyla zde rivalita, a jak jsem již zmínil, stal se mou druhou rodinou.