Poprvé to stihla ještě začátkem července. „S něčím podobným jsem se nikdy nesetkala. V době, kdy jsem do obce dorazila spolu s dalšími dobrovolníky z Vyškovska, byla obec už relativně uklizená a panovalo tam hemžení ostatních dobrovolníků. ADRA měla své koordinační centrum přímo u radnice. Každý chtěl nějak pomoci. Na místě jsem se zapojila do distribuce peněz ze sbírky naší humanitární organizace," vzpomíná.

Po prvotním velkém zájmu dárců totiž bylo nutné rychlé doručení finanční pomoci všem, kteří peníze potřebovali.

Na snímku Hrušky vlevo v roce 2018, vpravo na konci července 2021 po tornádu.
OBRAZEM: Cesta ničivého živlu. Jak se změnily oblasti zasažené tornádem

Vše o tornádu na jihu Moravy čtěte ZDE

„Chodili jsme dům od domu a po počátečním monitoringu poškozených domů, který byl proveden vzápětí po tornádu, jsme peníze rozdělovali obyvatelům vesnice, kteří na tom byli nejhůře. Lidé měli obrovskou radost a nechyběla slova překvapení. V některých domácnostech jsme se setkali s lidmi, kteří byli tak dojati, že plakali, protože rozhodně nečekali, že jim někdo přinese smlouvu na 150 tisíc korun. Na jednu stranu podobné peníze s ohledem na obrovské škody reálně neznamenají moc, ale byla to pro ně jedna z prvních významných podpor, kterou získali a navíc ADRA rozdávala peníze na poškozené věci bez omezení účelu,“ zdůrazňuje Stathopoulou Fürstová.

Lidé si potřebovali povídat o svém neštěstí. Měli v živé paměti vše, co se odehrálo. V jejich očích se zrcadlil smutek nad spouští a mluvili o budoucnosti a strachu z ní. Mnoho z nich si kladlo otázku, co když se to stane zase? Většina postižených však měla optimistického ducha a věřili, že člověk musí začít budovat znovu. „To, co na mě udělalo velký dojem, byla soudržnost tamních rodin a ochota dobrovolníků pracovat dlouhé hodiny. Takto se vytvořily vazby lidí, kteří cítili jedni s druhými,“ říká dobrovolnice.

Spoušť nebrala konce

Právě v těchto neblahých chvílích byly položeny základy mnoha nových přátelství. „Tím, jak jsme chodili po obci, jsme se dostávali k mnoha příběhům, se kterými se nám lidé svěřovali. Byli znepokojení, protože nebyl materiál a spoušť, která byla všude a nebrala konce. Zdevastované domy, neexistující střechy, rozbitá a poničená okna, vchodové dveře a vrata u jednotlivých domů, utržené krovy domů, zpustošené zahrady, rozbité vraky aut a asi to nejsmutnější - prázdné parcely, na kterých ještě před několika dny stály domy, v některých případech dědictví, které přecházelo z otce na syna,“ vypráví Vyškovanka.

Nový mikulčický starosta Josef Dvořáček starší.
Divočina na zastupitelstvu v Mikulčicích. Dělení peněz po tornádu vyvolalo bouři

Mnohé příběhy lidí jí až dodnes utkvěly v paměti. Vzpomíná si na paní, která jí popisovala, jak vše se odehrálo. Mimo jiné, jak její muž držel prosklenou vestavbu v obývacím pokoji a ona velmi vysoká žena ležela schoulená pod malým divanem na zemi. V jejich domě, v zateplení, byly zabodány velké kusy skla a střešní tašky.

Vybavuje si otce, který zachraňoval své dvě malé dcery. Té sotva měsíční zapadnul jazyk, který se mu nakonec podařilo uvolnit a v té samé chvíli se mu bortil dům. Vzpomíná také na to, jak byla poškozená místní hospoda, která by příští rok slavila sté výročí vzniku. Stavba byla vážně poškozena a musela k zemi. V troskách navíc našel tragický konec bratr majitele hospody. Jeho neteř o něm mluvila jako o velmi vitálním člověku. Na rozloučení s hospodou se zrovna konal malý koncert.

Nedodělané střechy

Podruhé dorazila do Moravské Nové Vsi zase v první polovině srpna. „Rozdělovali jsme druhou dávku pomoci, která znovu dosahovala 150 tisíc korun. K některým majitelům nemovitostí jsme se dostali opakovaně, protože tam škody byly opravdu obrovské. Co mě tam ale zarazilo, že i po tak dlouhé době nebyly dodělané všechny střechy v obci. Chyběl materiál i firmy a obnova byla velice obtížná,“ zdůrazňuje Stathopoulou Fürstová.

I když by se ještě ráda vrátila a setkala se s lidmi, kteří jí a ostatním dobrovolníkům zůstali v srdci, konkrétní termín ještě stanoven nebyl. Naposledy proto ještě obcházeli domy, kde zjišťovali, jestli obyvatelé potřebují další pomoc.

Svůj příběh o tom, co se dělo po tornádu, odkrývá jeden z tatínků z obce Hrušky, který se svým synem přijal pozvání na týdenní pobyt od města Františkovy Lázně.
Zažili tornádo na jižní Moravě. Hrůza dětí byla šílená, popisuje tatínek

„Byli jsme tam a viděli na vlastní oči tu spoušť, ale nejdůležitější bylo, že jsme mohli alespoň malou měrou přiložit ruku ku pomoci a propojit se s lidmi, kteří ji potřebovali," dodává závěrem Martina Stathopoulou Fürstová.

ADRA na místě pomáhala od samého počátku. Z vyškovské pobočky se pak zapojilo celkem šest dobrovolníků. „I já jsem tam byla jako dobrovolnice o víkendech či svátcích. Zájemce jsem oslovila a koordinovala se zázemím ADRY v postižené oblasti. Pro všechny z nás to byl silný zážitek a lidé, které jsme tam potkali, nám zůstali v srdcích a jsme moc rádi, že jsme se alespoň takto mohli zapojit do pomoci,“ dodává koordinátorka dobrovolníků humanitární organizace ve Vyškově Monika Lauterbachová.