Kliknutím zvětšíteV souvislosti s libereckým případem vedoucího tábora, kterého policie obvinila ze znásilnění pěti dětí, se opět začaly objevovat návrhy na zřízení veřejných seznamů lidí, kteří spáchali delikt na dítěti. Lidé volají po tom, aby společnost děti od podobných predátorů lépe chránila. Zástupci Československé pedofilní komunity (ČEPEK) ale podobné návrhy nepovažují za šťastné. Naopak. Poukazují na fakt, že pokud je člověk pedofil, neznamená to, že je automaticky nebezpečným pro děti.
Pedofil Jakub, který je povoláním učitel, v rozhovoru vysvětluje, proč pedofil většinou není tím sexuálním predátorem cílícím na děti.
Libereckem nyní hýbe případ muže, který si, ač už byl dvakrát odsouzen za násilí na dětech, založil dětskou skupinu, pořádal kroužky a tábory a zřejmě s vědomím manželky pět dětí zneužil. Co tomu říkáte?
Je to pro mě těžko pochopitelné. Většina rodičů očekává, že ten, kdo organizuje aktivity pro děti a mládež, má čistý trestní rejstřík. Samotného mě zaskočilo, že to tak být nemusí. Překvapuje mě, že v tak závažné otázce, jako je bezpečnost dětí, jsou zákony natolik děravé. Pokud někdo v minulosti závažně ublížil dítěti, měl by mít soudem stanovený doživotní zákaz práce s dětmi.
Když se takové případy objevují, nelze se asi divit, že i na vás, ač zdůrazňujete, že rozhodně nejste násilníky a dětem neubližujete, koukají lidé skrz prsty a hází vás do jednoho pytle.
Myslím, že se divit lze. Přece nelze říci, že když Harvey Weinstein sexuálně obtěžoval ženy, dělají tak všichni filmoví producenti, nebo dokonce všichni muži. Zobecňování je běžný jev a tendence k němu máme všichni. Na jednu stranu se tedy nedivím, na druhou stranu je ale iracionální směřovat veškerou pozornost ohledně zneužívání dětí na pedofily, protože se zdaleka netýká jen jich. Mezi pachateli zneužívání dětí je jen určité procento pedofilů. Často je citován sexuolog Petr Weiss, který odhaduje, že podíl pedofilů na zneužívání je asi 10 %, někteří výzkumníci na základě studií mluví o třetině až polovině, např. Michael Seto či James Cantor.
Jak je to možné?
Velkou část zneužívání dětí páchají nepedofilně orientovaní jedinci s poruchami osobnosti, lidé nevyzrálí, sociálně necitliví, mnohdy pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, pro které je dítě náhradním objektem. O tom, jestli někdo zneužije dítě, nerozhoduje, jestli je pedofilem nebo teleofilem (člověkem preferujícím dospělé). Je to částečně otázka vrozených rysů osobnosti, charakteru a schopností, jakými jsou empatie a nahlížení důsledků svého konání.
Je těžké lidi přesvědčit o tom, že pedofil není žádný kriminálník?
Asociace pedofila s člověkem, který zneužívá děti, je u mnoha lidí poměrně silná. Čím dál častěji se ale setkávám s přesnějším používání pojmů. Pomáhá k tomu rozsáhlejší veřejná diskuze zahrnující odborníky, zodpovědné novináře, kteří se o tématu informují z odborných zdrojů, ale i třeba filmy a videa týkající se bezpečnosti na internetu, např. V síti, jejichž tvůrci se snaží popsat rizika objektivně a s pomocí odborníků. Všimněte si, že V síti důsledně mluví o sexuálních predátorech, ne o pedofilech. Situaci napomáhá i to, že jsou v rámci ČEPEKu aktivní lidé, kteří na nesprávné používání pojmů upozorňují, protože jim stigmatizace založená na nesprávných informacích vadí.
Jak vy sám svoji náklonnost k dětem ovládáte? Předpokládám, že pouhou silou vůle asi těžko.
Náklonnost k dětem vnímám jako přirozenou, dle odborníků vrozenou věc, se kterou se musím naučit žít. To, že se mi líbí děti, neovlivním, ale své chování ano. Síla vůle ale pro mě není velké téma, necítím nutkání k sexuálním kontaktům s dětmi. Od svých přibližně sedmnácti, osmnácti let, tedy od doby, kdy jsem si uvědomil, že jsem pedofil, jsem měl jasno, že zneužívání se pojí s rozsáhlými negativními důsledky pro dítě i mě samotného, a že se ho tedy nechci dopustit.
Důležitá je asi disciplína. Tedy pokud není někdo schopen dodržet pravidla, už asi není jen pozorovatelem.
Určitě jsou pravidla, která považuji zejména pro pedofily za rozumná. Napadá mě třeba střídmé užívání alkoholu, o to více v přítomnosti dětí. Své hranice si ale musí nastavit zejména každý zvlášť – co pro někoho může být problém, u někoho jiného nemusí znamenat jakékoliv riziko. Pravidla platná pro všechny jsou zákony. ČEPEK se staví za to, aby pedofilové zákony dodržovali.
Může žít člověk, který cítí erotickou náklonnost k dětem, normální partnerský nebo rodinný život?
Může, znám takové. Je to částečně o nastavení sexuality, částečně o osobnosti a někdy také o štěstí. Sexualita je jakési kontinuum, škála. Stejně jako jsou někteří lidé schopni mít homosexuální i heterosexuální vztahy, jsou někteří pedofilové schopni vztahů i s dospělými. Části pedofilů dospělí vůbec přitažliví nepřijdou, pro takové je navazování partnerských vztahů přirozeně složitější, ale ani tak není nemožné.
Musíte svoji sexuální orientaci tajit před okolím nebo lidé o vaší pedofilii vědí?
Obojí. Jen bych tedy poupravil ono „musím“. Nikdo mě nenutí, je to moje rozhodnutí ovlivněné strachem z nepřijetí a důsledků takového počinu. Blízký okruh přátel a část rodiny ví, že jsem homosexuální pedoefebofil (člověk, kterého přitahují děti prepubertálního a pubertálního věku, pozn. aut.). Lidem to říkám podle svého uvážení a pocitu. Opatrnější jsem zejména v rámci pracovního prostředí, přece jen jsem pedagog na základní škole. V rámci školy jsem o své preferenci mluvil jen s kolegy, se kterými mám velmi blízký vztah. Dočkal jsem se vstřícného a chápajícího přijetí.
Měla bych jako rodič mít strach, že mám ve svém okolí pedofila?
Strach je přirozená věc, ale zrovna strach z pedofilů mi nepřijde moc racionální. Jak jsem již zmínil, pravděpodobně většina zneužití není páchaná pedofily. Nejvíc zneužití se odehraje v rámci rodiny od nepedofilního příbuzného. Spíše než na eliminaci rizik je podle mě důležitější zaměřit se na prevenci. Část prevence je o informacích, ale ta hlavní je o hodnotách, ve kterých dítě vyrůstá. Cílem je vychovávat dítě tak, aby mělo vnitřní integritu, dokázalo rozhodovat o sobě a svém těle a bylo zdravě sebevědomé. Ale hlavně, aby se nebálo se přijít za někým, komu důvěřuje, sdílet své problémy a nejistoty.
Jak tedy vnímáte volání po vytvoření seznamů?
Seznamy sexuálních delikventů vnímám jako velmi problematické. Začněme tím, že to zcela postrádá jakýkoli preventivní aspekt. Např. v USA, kde existuje veřejný registr sexuálních delikventů, není výskyt zneužívání dětí nižší než u nás. Registry vytvářejí falešný pocit bezpečí. Konkrétně v USA se rozvinuly až do bizarní podoby – dostávají se do něj i děti a mladiství někdy i za poměrně nevinné aktivity, jako např. „hru na doktora“.
Registry také vytváří skupinu ostrakizovaných lidí, kteří se obtížně vrací do normálního života. Existují studie, podle kterých veřejné informování o přítomnosti člověka odsouzeného za sexuální trestný čin míru recidivy zvyšuje. Myslím, že je to směr, kterým bychom se zcela jistě vydat neměli.
Vaše organizace se snaží působit i poradensky vůči mladým lidem, kteří teprve hledají svoji orientaci a například zjistili, že se jim líbí děti. Kam mohou jít pro radu, měli by se jejich rodiče obávat o jejich budoucnost, když zjistí, že se jejich synovi či dceři líbí děti?
Ano, ČEPEK poskytuje prostor, kde je možné se o své sexualitě bavit s lidmi, kteří mají srovnatelnou zkušenost a procházeli podobným procesem. Na začátku vnitřního uvědomování pedofilů bývá mnoho otázek. Některé se týkají strachu z odsouzení (Co když se to někdo dozví? Můžu to někomu říci?), některé se týkají budoucnosti a zvládnutí života s pedofilií (Zůstanu celý život sám? Jak zacházet s přitažlivostí k dětem?). Pro mě bylo otázkou, jestli ze mě pedofilie dělá člověka, který dříve či později zneužije dítě, protože jsem pedofily také chápal jako ty, kteří zneužívají.ČEPEK na svém webu nabízí poradnu, ve které odpovídají sexuologové, dále obsahuje stránku s kontakty na sexuology dle krajů a spolupracuje s preventivním projektem Parafilik zastřešeným Národním ústavem duševního zdraví. Rodiče, ale i kdokoliv jiný zde tedy mohou nejen najít základní informace o pedofilii, ale také se mohou poradit s odborníkem.
Jak obecně podle vás vidíte postavení pedofilů v dnešní společnosti? Je spíše chápavější nebo naopak?
Veřejný obraz pedofilů sleduji cca 10 let. Oproti minulosti vidím určité zlepšení – myslím, že dnes je víc lidí, kteří dokážou vnímat rozdíl mezi pedofilem a tím, kdo zneužívá děti. Je o této problematice víc dostupných informací. Přesto ačkoliv jsem měl od své dospělosti kolem sebe dostatek chápavých a empatických lidí, i tak si dobře vybírám, komu se svěřím.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
