„Ani vodu bych jim nepodala. Byla to klukovina, ale za velký peníze a s nenahraditelnou škodou,“ říká mi Jarmila Palčíková, když se bavíme o tom, jak se všechno před necelými čtyřmi lety tady v Gutech stalo.

Ale to už je naštěstí minulost. V neděli před devátou ranní posedává paní Jarmila na lavici úplně nejblíž vchodu do kostela, aby byla spolu s manželem a známým přítomna tomu slavnostnímu okamžiku. Do Gut přijeli z hanáckého Tovačova, kde žijí, už v sobotu. Přenocovali u dcery, která se pod Beskydy přivdala a žije se svou rodinou v nedalekých Neborech.

I proto, že Palčíkovi jezdí na Těšínsko za dcerou, přirostl jim gutský kostela a jeho okolí k srdci. „Když jsme tady byli loni, stála ještě věž nového kostela tady na zemi,“ ukazuje mi místo Zdeněk Palčík.

Nedělní svátek Božího těla si v Gutech nenechala ujít ani čtveřice žen, která přijela z nedalekého Jablunkova. „Tady nemůžeme chybět,“ říká mi Věra, jedna z nich, cestou od aut, která jsme zaparkovali pár set metrů od kostelíku.

Udělali jsme dobře. Vzhledem k očekávanému zájmu lidí a omezené možnosti parkování, bylo lepší nechat aut dál a kousek se projít.

Velký den

Velký den prožívalo také mnoho těch, kteří se nejen zasloužili o obnovení kostela, ale podíleli se i na jeho dovybavování a přípravě interiéru. Anebo pomáhali při nedělní bohoslužbě.

Třeba trojice malých ministrantů. „Ani se moc netěším,“ přiznává bez vytáček Pavel Kręželok, jeden z bratrské trojice, který ministruje asi rok. Jeho bratr František má zkušeností více, při bohoslužbách asistuje coby ministrant už přes čtyři roky. S sebou v neděli vzali i třetího brášku, Piotra, který je Pavlovo dvojče.

Při mši v kostele se pak potkali s maminkou, která hrála na kytaru a zpívala. Že se Pavel na mši netěšil, bude zřejmě jeho věkem. Až bude starší, dojde mu, jaké příjemné události byl přímým svědkem.