Letos je krásná bílá zima, však v sobotu padaly úplné chuchvalce sněhu a já si za okny zpívala jednu starou lidovou, ale z našeho dětství: Sněží, sněží, mráz kolem běží, zima je kočičce, hřbet se jí ježí. Fouká, fouká, bílá je louka, zima je pejskovi, ke kamnům kouká…
A v neděli na svatého Valentýna se brodím hlubokým sněhem při teplotě -5°C, slunko ale krásně svítí. Nejdu do lesa ke 12 měsíčkům, jdu jen – našlapujíc velmi opatrně – k viaduktům…
Ještě stále za covidu se na čerstvém vzduchu trochu poléčím…. V telce střídá jedna repríza druhou… ale už ani jíst mi nechutná, ani spát mi nechutná…
Prvním záběrem je podjezd do Velké. Úplně poprvé v životě dnes projdu z jednoho konce až na druhý (směr Přerov). Přetínající potok Velička vytváří na vodě zvláštní mapy. Chvílemi jdu v bílé stopě nějakého běžkaře.
close
info
Zdroj: Hana Dostálová
zoom_in
Zima v Hranicích na svatého Valentýna 2021.
Cestou taky zdravím muže odhrnujícího sníh slovy: Pomož Pánbů a zároveň se ho ptám, jestli se tak vůbec ještě zdraví a oba se tomu zasmějeme ha, ha,… Ta procházka v ‚mrtvém čase‘ byla přínosná…
Hana Dostálová
