„Večer, kdy slunce marně se noci brání,
poslední paprsky do mraků tnou,_
pod tíhou zrn obilí klasy své sklání,
ty chvíle miluji, když den střídán je tmou.“

Jezdíme, lítáme, plujeme do destinací, často daleko za hranice naší vlasti. Moře ani velehory u nás nemáme, tak proč ne.

Máme však spoustu krásných míst, některá přímo pod nosem. Jen je už nevnímáme, nebo nás ani nenapadne vypravit se tam.

A je to škoda, přímo v okolí Hranic je mnoho nádherných koutů, které mění svou tvář nejen s ročním obdobím, ale i v průběhu dne.

Jinak vypadají ráno za východu slunce, jinak v poledne, jiné pohledy poskytují navečer a zcela jiné třeba v době, kdy oblohou toulá se půlměsíc.

Pro někoho jsou možná málo atraktivní, nezajímavá, jiný, ten, co je schopen vnímat krásu a dění kolem sebe, bude příjemně překvapen.

Na jedno takové místo si vás, milí čtenáři, dovolím dnes pozvat. Je to místo, kde jsme společně už jednou byli. Jen v zimě a brzy na jaře, kdy se příroda teprve probouzela ze zimního spánku. „Na vrších pod mraky“, se myslím příspěvek tehdy jmenoval.

Nad Odrami, u Dobešova a Veselí, je krajina otevřená nejen větrům a slunci, ale i pohledům do Moravské brány a na vrcholy Beskyd.

Začátek července, v podvečer, když slunce už pomalu mizí za obzor, to jsou ty chvíle, které mohou být zajímavé nejen pro fotografa.

V galerii naleznete několik desítek fotografií, v nichž jsem se pokusil asi ve třech večerních návštěvách zachytit atmosféru krajiny Oderských vrchů mezi Veselím a Dobešovem.

Třeba budou některé z vás inspirovat k návštěvě, jiným stačí prohlédnout si je.

Projít si však po svých těch pár kilometrů kolem větrníků nebo se tudy projet na kole, myslím, stojí za to. Posuďte sami.

Karel Machyl