Během týdne 12. až 19. dubna jsme absolvovali náslechy v hodinách angličtiny, němčiny, švédštiny, dějepisu, zeměpisu, hudební a tělesné výchovy a matematiky. V menší míře jsme se také přímo zapojili do výuky angličtiny a němčiny. Mezi jednotlivými náslechy nám bylo umožněno pohybovat se po škole a seznámit se tak s výhodami nově postavené školní budovy.

Ta v podstatě splňovala podmínky dnešního open office, což samotní finští pedagogové neshledávali jako nejlepší řešení, ale děti s tím problém neměly. Zaujalo nás, že žáci vstupovali do budovy až se zvoněním a s pedagogem, žádná vysedávání ve třídách před výukou nebo naopak pozdní příchody do výuky. Preferován byl pobyt na čerstvém vzduchu za každého počasí a uzavření školy se zvoněním.

Ponožky místo přezůvek

Žáci i pedagogové se přezouvali na prahu budovy, v rukou si pak odnášeli svou obuv do šaten, čímž se minimalizoval úklid. Velmi praktické opatření. V celé budově jste se pak mohli v klidu celý den pohybovat v ponožkách, což taky někteří z žáků i učitelů činili.

Pronikli jsem i do jídelny a poznali odlišnosti ve stravování školních děti ve Finsku. Plýtvání potravinami, které u nás funguje pod argumentem, že děti musí dostat určitou porci obsahující vyrovnané množství živin, se ve Finsku zrušilo jednoduchým způsobem - děti si samy naberou, kolik sní. Můžou si přidat nebo „se dojíst" knackebrotem. Množství zeleniny, ač je u nich o poznání dražší, je neporovnatelné s naší kuchyní, jídlo je díky tomu barevnější, veselejší a v neposlední řadě i zdravější. Těšíme se na okamžik, kdy na tuto skutečnost přijde někdo i u nás a my nebudeme muset přihlížet plným talířům, které děti nasycené všemožnými sladkostmi a pochutinami, co si zakoupí za vyfasované peníze na svačinku, odevzdávají netknuté s odůvodněním, že nemají hlad.

Principálem rakovnického loutkového divadla je Tomáš Kapsa, který vystoupil se souborem v Přerově na přehlídce Loutkářské letnice. Zajímavostí je, že svým vzhledem připomíná prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a občas hraje jeho dvojníka.
Chybí nám nástupci z řad mladé generace, říká principál z Rakovníka

Samostatná hudebna byla jako ze země snů: 12 kytar, několik xylofonů a 3 soupravy na bicí, které prvostupňové děti uměly ve výuce bez potíží použít. Tento výjev nás přímo ohromil. Ale tohle se dá určitě vybudovat i u nás, budeme se o to snažit. Naopak tělocvična byla spíše skromná, ale vzhledem k času, který děti trávily obvykle venku, zřejmě dostačující. Každou přestávku totiž děti pobývaly venku, nikdo tím pádem nedělal nepořádek ve třídách.

Estetické a světlé prostory všech tříd se týkaly i třídy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Finsko již opustilo model inkluze dětí do běžných tříd „za každou cenu“ a zřizuje na školách speciální třídy, kde jsou tyto děti vzdělávány v profilových předmětech. S ostatními dětmi svého věku se potom druží při výchovách. I toto se nám zdálo ideálním řešením. Děti nejsou vyčleněné z kolektivu, ale netrpí kvůli rychlému tempu, jinému učivu a skutečnosti, že nikdy nedosáhnou takových výsledků jako jejich spolužáci. V neposlední řadě by tím naše školství ušetřilo miliardy za asistenty a mohlo by je vložit do vzdělávání speciálních pedagogů.

Pracovní listy jsou nedílnou součástí výuky

Finská výuka není dramaticky odlišná od té naší. V žádném případě to nepřehání s nadměrnou digitalizací, která je v současnosti v našem školství v módě. Samozřejmě používají tablety na zpestření výuky, ale základem jsou učebnice a sešity. Nutno podotknout, že mnohem objemnější učebnice než u nás. Samozřejmostí je interaktivní tabule v každé třídě.

Rozdílný byl důraz na samostatnost žáka. Více než 2/3 z každé hodiny pracovali žáci sami, aniž měli tendenci se někde schovat, ulehčit si práci, prospat hodinu nebo ji strávit mluvením o jiném tématu, než bylo zadáno. Součástí výuky bylo velké množství (i barevných) kopií všemožných pracovních listů, které žáci zpracovávali většinou ve skupinkách. Ekologický ani ekonomický přístup to tedy zrovna nebyl, ale měl-li by být efektivní, zřejmě by to naše školství nezruinovalo.

V Přerově vznikla nová kavárna
Mladá podnikatelka si splnila sen. V Přerově otevřela novou kavárnu ve Ztracené

Dalším momentem, nad nímž jsme se pozastavili, byla naprostá absence kontroly vypracování oněch pracovních listů. Zřejmě pramenila z naprosté jistoty, že žáci dělají, co mají, a že všechny odpovědi mají v učebnici. Tohle nebudeme moci bohužel asi hned tak v našem školství implementovat. Ale je to škoda.

Dovolím si hypotetickou otázku, zda by se žáci na 2. stupni naší ZŠ opravdu rádi samostatně vzdělávali, kdyby se jim od začátku tolik neumetala cestička a vše se jim neulehčovalo? Možná s větší odpovědností by přišla i větší chuť? Sama nevím. Ale byl by to běh na dlouhou trať, na kterou naše školství ani naše rodiny nejsou momentálně připravené.

Finské školství je stoprocentně dotované. Proto se také nejezdí na žádné školní výlety ani zájezdy, aby bylo vše dostupné všem stejně. Je to spravedlivé, ale zároveň bychom tento model neradi přejali. Naše školství umožňuje se podílet na mimoškolních aktivitách i dětem z ne zcela sociálně zajištěných rodin. Nemusí jezdit zrovna do Paříže. Ale s rodiči by se na hory nebo na výlet nikdy nepodívali. Pro jedno dítě se naspoří přeci jenom snáz než pro celou rodinu.

Michalov slaví 120 let
Park Michalov oslaví 120 let. Chystá se módní přehlídka, koncerty i výstava

Nedílnou součástí pobytu bylo také poznávání finské politiky, kultury, finských památek a historie. Jelikož nám bylo umožněno bydlet část pobytu v rodině, nahlédli jsme i do životního stylu typické finské čtyřčlenné rodiny.

Finové jsou velmi milí a vstřícní, ač takovou pověst nemají, což po pobytu v Tampere nechápeme, neboť jsme za celou dobu nezaznamenali jedinou invektivu, projev špatné nálady, kverulantství či něčeho podobného. Naopak se nám nezištně a bez předchozí prosby nabízeli zcela cizí lidé na ulici, v obchodě i v dopravě se snahou nám pomoct či jen zpříjemnit den.

Kdo nevíte, kam vyrazit o prázdninách, Finsko určitě doporučujeme. A my se po Španělsku chystáme ještě do Portugalska a na podzim do Lotyšska, tak zase dáme vědět.

Autorkami jsou učitelky ZŠ Horní Moštěnice
Vlasta Krejčířová a Eva Levinská