Chtěl být řidičem kamionu, ale tento sen se mu splnil jen částečně. Několik let jezdil se staršími náklaďáky. Časem se vypracoval na nový kamión, se kterým už ovšem ze zdravotních důvodů nebyl schopen vyjet.

Za tento úsek života je velmi vděčný přes všechny komplikace, které jej potkaly.

Roztroušená skleróza mu udělala čáru přes rozpočet a dost podstatně mu změnila život zrovna ve chvíli, kdy dostal nové, moderní auto, se kterým už neodjel.

Byla to obrovská rána pod pása zhroucení životního snu. Postupně se mu zhoršovala ovladatelnost všech končetin, až postupně ochrnul úplně (jedná se o jeden z nejtěžších případu v ČR).

Nejdříve k chůzi používal jednu francouzskou hůl, pak dvě, potom klasický invalidní vozík a teď už je čtrnáctý rok úplný ležák.

Jedinou možnost, jak se dostat ven, což je pro něj národní svátek, je elektrický invalidní vozík ovládaný přes joystick bradou + pečovatelka.

Pokud to zdraví dovolí, tak pracuje na částečný úvazek na počítači pomocí zařízení ovládaného ústy, snaží se upgradeovat inzerci a podobně. Ruce ani nohy, prostě nefungují, mimo tuto činnost opravdu nezvládne vůbec nic.

Nyní se snaží naučit stříhat videa, aby se více uplatnil. Jsou to ovšem úplné začátky, takže bude chvíli trvat, než se něco naučí a bude si tak moct přivydělat, aby svoji situaci zlepšil.

Rehabilitaci má třikrát týdně hodinu a půl, měsíčně to zatím stojí 3700 korun a platí ji ze státního příspěvku a z důchodu, který by měl pokrýt běžné potřeby jako je nakupování, úklid a hygienu, což jsou všechno činnosti, které opravdu nezvládne.

Rehabilitaci by František potřeboval alespoň každý druhý den dvě hodiny, aby to mělo nějaký citelný efekt s ohledem na fakt, že mu čím dál více ochabují svaly, nemůže si to ovšem dovolit, je to doslova vězeň ve svém těle.

Problém jsou prostředky, protože se všechno velmi zdražuje včetně služeb pečovatelského domu, kde bydlí. Měsíčně je v mínusu cca 4500 korun a současnou situaci řeší s pomocí rodiny a přátel, což je ale dlouhodobě neudržitelné.

Snažil se omezit úplně všechno, ale ani tak mu důchod s příspěvkem na bezmocnost nepokryje veškeré náklady od energií až po rehabilitaci. Doslova je z této situace zoufalý a neví, jak dál.

Není ovšem všechno špatně, mimo tuto situaci je obklopený super lidmi, kteří mu pomáhají a kterým moc děkuje za to, že jsou, protože bez nich bych to nedal.

Zdravotní pojišťovna žádnou rehabilitaci neproplácí, i když by to opravdu potřeboval. Naše firma se snaží Františka podpořit, jak jen to jde, protože je to dobrý člověk a svůj těžký osud snáší s maximální „grácií".

Za celou dobu, co Františka známe, tak si ještě nikdy nepostěžoval, vždy za každou maličkost poděkuje, je velmi pozorný, pečlivě sleduje, kdy má kdo narozeniny a vždy se snaží své okolí obdarovat alespoň maličkostí v rámci svých skromných možností.

Stabilně nás psychicky zvedá, když někomu z nás není zrovna do zpěvu. Je to prostě výjimečný člověk, který si podporu jistě zaslouží.

Přihlásili jsme jej dokonce do projektu Jak se staví sen, chtěli jsme mu tímto dopřát důstojnější prostředí, ale z nějakého důvodu nás pouze zaregostrovali a cca 2 roky se už nikdo neozval, což je opravdu škoda, protože v TV jsou to opravdu pěkné a dojemné příběhy, realita ovšem může být i jiná.

Pro podporu Františka jsme zřídili transparentní účet číslo: 123-6635870277/0100, více informací o sbírce najdete ZDE.

Velmi děkujeme za jakýkoliv druh podpory.

Vlastimil Tůma