Vzpomínám si na jednu z největších pochoutek mého dětství, chleba s máslem a zlatavým medem. Med z chleba stékal a ukapával a já jsem se jej snažil olíznout dříve než skončil na mých kalhotách či košili.

Vzpomínka z dětství se mi vybavila nyní, kdy jsem po mnoha desetiletích dostal příležitost zdokumentovat  vrcholnou a nejradostnější část práce včelaře, vytáčení medu.

Pozvání jsem dostal od nadšených včelařů Martina Fišera a Martina Glasera, kteří společně se svými rodinami včelaří v Rychvaldu a Markvartovicích.

Co všechno je nutné udělat, než  se med  dostane do sklenice?
Z úlů je nutné vytáhnout rámky s medem a nahradit rámky s voštinami. Před vytažením rámků se úl vykuřuje, aby se včely zklidnily.  Než se vloží rámky do medometu, musí se buňky pláství odvíčkovat.

Včely totiž med v buňce uzavřou vrstvičkou vosku. Odstředivá síla rotujícího medometu poté odstraní med z buněk. Kousky vosku, které se dostaly do medu, jsou zachycovány sítem.

Na kvalitu medu má vliv obsah vody, ten se měří optickým přístrojem. Naměřená hodnota  17,5 % vody svědčí o vysoké kvalitě medu. Všechny tyto činnosti si můžete prohlédnout na přiloženém fotoreportu.

Chladné jaro vzbuzovalo u včelařů obavy. Bude dostatek medu?  Obavy se naštěstí nenaplnily. Včelaři byli odměněni za svou celoroční péči  dvěstě dvaceti kilogramy medu z dvanácti úlů.

Nemeškal jsem a hned jsem si pět kilogramů objednal. Přestože mi včelky daly najevo dvěma žihadly, že mne považují za vetřelce, nelitoval jsem návštěvy "medobraní".

Nádherná vůně medu a včelího vosku mi ještě dlouho zůstane v paměti.

Jiří Hanzel