Žádné dveře nebyly pro mne tabu, osobně jsem zašla i na dopravní inspektorát, když se řešila neperspektivní situace v Sušilově ulici. Pan inspektor Schenk se mi věnoval a přislíbil pomoc.

A tak to šlo pořád dál až k dnešnímu stavu, který trefně nazval Adin Vyhlídka ve svém novinovém článku již před mnoha lety: Přerov – dopraní uzel minulosti.

Šedesát let slibovaný obchvat nikde, ani žádná naděje, průpich přivede do města kamiony, kterých je plný Přerov už teď i tam, kde je to zakázáno, takže nejen vozíčkář, ale ani pohyblivý senior nemá šanci projít na protější chodník, aby se dostal tam, kam nutně potřebuje.

Všude je vše rozkopané, hromady písku a stavebního materiálu, téměř neprůchodné. Při vjezdu na hlavní silnici konáte nedobrovolnou několikakilometrovou přehlídku dopravních prostředků, které se pomalu sunou do města nebo jím pouze projíždějí.

Je vám jasné, že v Přerově jsou nejrychlejší vlastní zdravé nohy nebo kolo bez cyklostezky. Ale co když máte ve voze invalidu nebo imobilního seniora?

Já sama už na kole nejezdím a moji vnuci zatím zvládají bicyklické kličkování v plném dopravním provozu. Je naprosto zvrácená filozofie výstavby nových bezpečných a finančně nákladných cyklostezek, tím, že kompetentní dopravní inspektorát „chrání“ cyklisty mnoho let, než se vybuduje nová cyklostezka, a vůbec mu nevadí, že tak celá dlouhá léta vás vyhání do stále hustšího a nebezpečnějšího silničního provozu.

Takže nyní, po třinácti letech své angažovanosti v přerovské cyklodopravě, mám doma tlustý fascikl písemností všeho druhu (od slibů až po četná zamítnutí) a najednou se z tisku dozvídám, že se připravuje výstavba nové cyklostezky, která počítá s kácením stromů v Tománkově ulici, a když se na ni najde 17 milionů v městském rozpočtu, mohla by se začít budovat „už“ v roce 2023!!

Je dokonce navržena podle 2 roky staré studie, což dohromady znamená 5 let života! A to nemluvíme o výběrovém řízení a dalších byrokratických předepsaných náležitostech, které vše snadno prodraží, a hlavně odloží o další léta.

Vůbec se nedivím kritickým výhradám paní Evy Hanečkové z Tománkovy ulice a stojím samozřejmě na její straně.

V srpnu 2017 jsem na pozvání p. Tužína pochodovala za velkého vedra s celou garniturou „kompetentních“ zastupitelů magistrátu po širokém chodníku od obchodní Galerie až po Penny Market, abychom vykolíkovali možnost smíšené cyklostezky pro chodce i cyklisty.

Tehdy byla naděje, že do konce roku 2017 může začít i fungovat. To se bohužel nestalo ani dodnes. Chodník je široký 4 metry, 14 kachliček vedle sebe – úplně ideální možnost ve srovnání s dávno provozovanou a velmi osvědčenou jednosměrnou cyklostezkou na docela úzkých chodnících Bří. Hovůrkových, která mimochodem právě nedávno byla nově vydlážděna. Nikdy jsem neslyšela, že by tam došlo k nějaké kolizi mezi chodci a cyklisty.

Všechna jednání s ŘSD dopadala vždy neúspěchem, zamítnutím, důvody zamlčeny. Záležitosti se pak ujal Jiří Janalík, který se stal cyklokoordinátorem města po panu Tužínovi, který rád z našeho města odešel, aby se mohl věnovat své práci jinde než doma v Přerově, kde se mu házely klacky pod nohy.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Jiřímu Janalíkovi, který se vždy snažil vyřešit problémy k mé spokojenosti, uměl dodržet slovo, něco se povedlo, něco se snad ještě povede, ale já rozhodně nesouhlasím s megalomanským projektem, který se má začít realizovat v roce 2023!

Třináct let marného snažení, tomu se říká trpělivost, ke které mne ponoukal exprimátor Puchalský. V mém věku se nepočítají roky, ale každý jednotlivý den a každá hodina.

Takže já budu nadále propagovat nalajnování nebo barevné rozlišení nového cyklochodníku od GO Galerie k Penny Marketu.

Doporučuji Magistrátu udělat si výjezdní jednání do Olomouce nebo Kroměříže, tam vznikají cyklostezky v rámci několika měsíců a jde to! Proč asi mladí lidé utíkají z Přerova?

Stýkám se s nimi na pomaturitních večírcích a dobře to vnímám a chápu. Jejich názor je, že Přerov je „zaprděné město“, kde nic nejde. Omlouvám se za jadrný výraz, ale poprvé vyletěl z úst významné kulturní představitelce našeho města, která tak vyřešila svoji momentální bezmoc při jednání s mocnými. Nebudu ji jmenovat, měla mé hluboké pochopení.

Ale abych si jen nestěžovala, chci moc poděkovat za opravu propadlých obrubníků na křižovatce ulice Durychovy a 9. května, která byla nedávno dokončena a vznikla tam i zebra a ostrůvek.

Ty propadlé obrubníky tam vydržely od roku 1965, kdy jsem se na Jižní přistěhovala. Ta zebra by asi byla lepší přes ulici 9. května, protože by se nám lépe spěchalo na nádraží. Jinak čekáme, čekáme, čekáme, až nám některý zdvořilý řidič dovolí přejít nebo přeběhnout ucpanou silnici.

Protože jsem životní optimista, nerada se vzdávám a hledám možná pozitiva a řešení. Přes všechny neúspěchy a cyklostarosti jsem ráda, že žiji v Přerově, který sice nepřeje cyklistům, ale na druhou stranu je velmi přátelský k seniorům.

Jsem už hodně starý senior a těší mne to množství akcí, které se pro nás koná v rámci celorepublikového prvenství v soutěži „Obec přátelská k seniorům 2021“, kde naše město získalo zlato, diplom a dotaci více než 1 a půl milionu z Ministerstva práce a sociálních věcí na pořádání nejrozmanitějších akcí pro věkovou kategorii 60 plus.

Za to děkuji všem, kteří se o to zasloužili, zejména náměstku přerovského primátora Petru Koubovi, kterému se současně omlouvám za svojí nulovou docházku na jeho pro mne velmi lákavé seniorské akce, protože bohužel zatím ještě nejsem v penzi.

Ale až se jí dožiji, tak slibuji, že se ani jednou neuleji a moc se na to těším!

Libuše Geryková