Okolo Milotic, Hustopečí nad Bečvou nebo Choryně jich najdete velkých i těch malých nespočet.

Kolem řeky Bečvy s jejími meandry a slepými rameny se tady i za přispění člověka vytvořil unikátní ekosystém mokřadů a rybníků, domov mnoha druhů rostlin i živočichů.

Pojďme prostřednictvím fotografií nahlédnout do kraje, kde lidská činnost probíhá v symbióze s přírodou a je příkladem toho, že krajinu lze hospodářsky využívat a přitom neplenit, neničit.

Jedná se o krásný kraj, kde večerní ticho ruší jen kuňkání žab, křik vodních ptáků či plácání rybího ocasu na hladině.

Podzim je na svém vrcholu, den se zkracuje a zapadající sluneční paprsky odrážející se ve vodních zrcadlech dávají vyniknout barevnosti listí, květenstvím rákosu a orobince.

Bizarní tvary větví, jejich stíny, letité vrásky na kmenech stromů, na hladině se pohupující listy vrb, topolů a javorů podtrhují večerní atmosféru lužního lesa.

Lákají k procházce, byť jen po hrázi rybníka. Potom už jen málo stačí, když do oka vám padne hnízdo ptačí, v rozlomeném kmeni starém vítr píseň rozezní a v mysli slova probudí: „Dvě malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou, kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.“

Někteří možná poznají, jiným pak Google poradí. Pojďte tedy nahlédnout a třeba píseň vyslechnout.

Karel Machyl