Pokud jde o planety, budeme se muset za jarních večerů spokojit pouze s typicky načervenalým Marsem. Až v samotném závěru dubna se k němu za soumraku přidá nejmenší z planet Sluneční soustavy, tedy Merkur. I když jeho jasnost bude postupem času slábnout, bude se dostávat stále výše nad západní obzor, takže jej budeme moci pozorovat až do konce druhé květnové dekády. Jen co nám Merkur zase na čas zmizí z oblohy, vystřídá jej na konci května Venuše, která se tak ujme své role Večernice na letní obloze. Pokud chcete spatřit zbylé jasné planety, budete si muset přivstat. Jak Jupiter, tak i Saturn budou celé jaro kralovat ranní obloze.

Zatmění v květnu a červnu. Uvidíme je?
Ve středu 26. května nastane první letošní zatmění. Ale my bohužel máme smůlu. Úplné zatmění Měsíce spatří naši protinožci, tedy obyvatelé Austrálie a ostrovů v Tichém oceánu. Nás ale může těšit, že už 10. června budeme mít příležitost pozorovat částečné zatmění Slunce. Víc se tomuto úkazu budeme věnovat v květnovém povídání.

Jarní hvězdná trojice
Na jarní noční obloze vás určitě zaujme trojice nápadně jasných hvězd, které spolu tvoří rozlehlý rovnoramenný trojúhelník. Nejedná se souhvězdí, ale každá z hvězd patří do jiného souhvězdí. Jsou to Regulus (souhvězdí Lva), Spika (Panna) a Arcturus (Pastýř). Astronomové takovým nápadným obrazcům z hvězd, třeba i z různých souhvězdí, říkají asterismus, a tento se vcelku logicky jmenuje Jarní trojúhelník.

Hvězdokupa M44 Jesličky
Jarní hvězdné nebe sice zrovna neoplývá spoustou pozorovatelsky atraktivních objektů, jakými jsou například mlhoviny nebo hvězdokupy, přesto zde nalezneme vhodné cíle pro naše pozorování. Vysoko nad jihozápadním obzorem nalezneme v souhvězdí Raka otevřenou hvězdokupu M44 Jesličky. Tuto skupinu hvězd zahlédnete na obloze i prostým okem jako mlhavý obláček. Patřila i mezi první objekty, které na konci roku 1609 pozoroval svým dalekohledem slavný Galileo Galilei.

Typicky jarním souhvězdím je Lev. Jelikož se nachází daleko od roviny naší Galaxie, nabízí pozorovatelům vybavených astronomickými dalekohledy zejména velké množství galaxií. Velmi vděčným objektem je dvojhvězda Algieba, jejíž složky snadno rozliší již malý dalekohled s průměrem objektivu okolo pěti centimetrů.

A když v květnu spatříte nad východním obzorem charakteristický obrazec souhvězdí Herkula, ve kterém se nachází krásná kulová hvězdokupa M13, můžete si být jisti, že léto už nám klepe na dveře.

Martin Leskovjan, Muzeum regionu Valašsko, odd. Hvězdárna Vsetín