Dnes je to jen několik dní, kdy Dny otevřených zahrad 12. a 13. června lákaly návštěvníky napříč republikou na divadlo tvarů, barev a vůní a inspirovaly třeba některé z nich k založení či přetvoření té jejich vlastní.

Většina však využila těchto dnů jednoduše k relaxaci a pohybu na čerstvém vzduchu a možnost obdivovat a přiučit se z díla zahradníků a zahradních architektů bylo jen bonusem k příjemně strávené sobotě či neděli.

Opadavá japonská azalka.Opadavá japonská azalka.Zdroj: Karel MachylOmezené cestování, zavřená divadla i restaurace, absence kulturních akcí v minulých měsících to vše více propojilo obyvatele měst i vesnic s přírodou, kterou jsou obklopeni, začali jinak přemýšlet, uvažovat, vážit si kousku zeleně, kterou mají kolem svého domu nebo zahradní chatky, stromů v parku, který je na dosah.

Třeba se mýlím, ale domnívám se, že si lidé více začali vážit přírody kolem sebe a je určitě dobře, když k tomu vedou i své děti.

V nově startujícím seriálu věnovaném zahradám, parkům a arboretům se pokusím opět prostřednictvím fotografií ukázat něco málo z řemesla a vlastně i umění, kterému mnozí propadli a stalo se jejich celoživotním koníčkem nebo dokonce profesí.

Mohl by to být nekonečný seriál, protože tak, jak se mění příroda s každým ročním obdobím, mění se i přístupy člověka k ní a i pojetí zahradní architektury reflektuje dobu, kterou zrovna žijeme.

Jistě znáte velkolepé zahradní úpravy mnohahektarových ploch, většina z nás je však prostorově i finančně limitována. Přesto, jak uvidíte, to není překážkou a velká i malá zahrada může být místem odpočinku pro tělo i duši.

Celý příběh si dovolím začít v té naší, kterou podobně, jako vzpomínaný spisovatel v úvodu roky stále budujeme a přetváříme. Je to proces nekonečný, o to však krásnější.

V několika dalších pokračováních pak nahlédneme do jiných zahrad, arboret, parků a míst, které nám jsou příkladem a inspirací.

Karel Machyl