Studenti-herci dramatického kroužku z naší školy se konečně dočkali. Jako každoročně i tentokrát se vypravili na Festival setkání v Brně ukázat své vystoupení, tentokrát to byl „Karkulák tak trochu jinak“.

Autobus je s hromadou rekvizit přivezl až na místo, kde se setkali s přáteli ze škol z Brna i ze Znojma. Je to opravdu festival plný milých setkání. Škoda jen, že účast byla vzhledem k nemocnosti poloviční.

Mezi jednotlivými představeními se herci občerstvovali u bohatého rautu, zhlédli kulturní program v podání profesionálních tanečníků a obdivovali ostatní účinkující, kteří si také vedli velmi dobře.

Však se také porota nemohla rozhodnout, který soubor zvítězí, a proto první místa obdrželi všichni.

A nebyla to jen tak ledajaká porota! „Členem poroty byl i tanečník a choreograf Jan Tománek, známý jako porotce z televizní taneční soutěže StarDance.

„Byli jsme moc rádi, že se s námi na závěr vyfotografoval,“ říká Lucie Polášková, vedoucí dramatického kroužku při SŠ, ZŠ a MŠ Lipník nad Bečvou. A dodává: „Už nyní přemýšlíme, s čím vystoupíme příští rok. Je nejvyšší čas začít opět něco připravovat. Nechte se všichni překvapit!“

Druhou část „účastníků zájezdu“ tvořili žáci druhého stupně naší základní školy.

Zatímco herci nás úspěšně reprezentovali na Festivalu Setkání, my jsme se byli podívat za našimi předky v Pavilonu Anthropos při Moravském zemském muzeu Brno.

Nejprve jsme navštívili expozici „Óóó Indiáni“, kde jsme se dověděli mnoho zajímavého o původních obyvatelích Ameriky a jejich kultuře. Zahráli jsme si na indiánské rytmické nástroje, vyzkoušeli si části tradičního oděvu.

Některé pradávné indiánské moudrosti bychom tesali do kamene i dnes: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“

Moc se nám líbila i expozice „O původu člověka a vzniku kultury“. Co jsme zatím znali jen z obrázků v učebnicích dějepisu, z filmů a knížek, na to jsme si tady ve 3D mohli skoro sáhnout. Ale nesáhli. Jen očima jsme obdivovali velmi povedená dioramata.

Asi největší „uááá!“ sklidil model mamuta. Byl obrovský, větší, než jsme čekali. A naši předkové zase byli menší, než v našich představách.

Museli jsme uznat, že to, co paleolitičtí lovci a sběrači malovali po zdech svých jeskyní před desítkami tisíc let, by dnes možná někteří z nás vůbec nesvedli.

Touto cestou upřímně děkujeme vedení Pavilonu Anthropos za možnost volného vstupu do obou expozic. A také děkujeme Krajskému úřadu Olomouckého kraje, který nám zdarma poskytl autobus.

Krásně jsme Brněli. A teď jdeme tančit! Protože, jak říkají Čerokiové: „Tanec je modlitbou, modlitba je léčením, léčení znamená dávat, dávat znamená žít, žít znamená tančit“.

Blanka Prudilová