(Vysvětlivka: Jako většina vlád na světě si i ta naše zřizuje tajná ministerstva. Jednak proto, že potřebuje dát práci mnoha „přátelům“. Dále proto, že některá by ji u veřejnosti neprošla. Kromě onoho paranormálního máme například ministerstvo pro komunikaci s duchy a mimozemskými civilizacemi či ministerstvo zdravého spánku. Ke cti našemu kabinetu je třeba říci, že neutrácí za platy ministrů. Všechny tajné úřady řídí se zdarem Karel Havlíček.)

Jak ty prachy nevyhodit

Zpět však k věci: Spis „Bábovky“ varuje: Pětasedmdesáti procentům lidí se život v karanténě zalíbil.

„Denně jsem strávila přes hodinu a čtvrt líčením, úpravami vlasů a nehtů,“ cituje spis asistentku Radmilu Plťvodovou, „Tolik ztraceného času! Ten teď mnohem produktivněji strávím válením u televize a prohlížením Facebooku.“

Přes šedesát procent respondentů lituje, že jezdilo na zahraniční dovolenou. Jaroslav Tvrdník jejich dojmy shrnuje: „Ta hysterie, jestli něco nezapomeneme! Rancování s kuframa. Kvílení děcek. Hrůza, jestli nedostaneme horší pokoj. Nuda na letištích. Frustrace z toho, že neumíš kváknout cizou řečí. Nesnesitelný vedro a zapšklý vývařovny all inclusive. A to mě ročně stálo šedesát táců. Víte, kolik je to zlevněných plzní v supermarketu?“

Všichni proti Babišovi

Lepší vyhlídky než turistické agentury a hotely nemají ani divadla. Studentka Helga se svěřuje: „Chodila jsem do divadel, aby se neřeklo, že jsem nekulturní. Sedačky jsou nepohodlné, herci většinou utahaní. Často jsem odcházela v půli představení. Byla to blbost. Stejně je všechno divadlo na internetu.“

Sedmdesát čtyři procent lidí se naučilo doma vyrábět kvalitní popcorn, což znamená pohromu i pro kina. Kvůli ničemu jinému se tam nechodilo.