Kliknutím zvětšíteStojím ve zkušební kabince, která je těsná jako tenhle sloupek. Ještě těsnější je mi košile, kterou se marně snažím u krku zapnout. „Můj manžel s tímhle taky vždycky bojuje,“ snaží se mě uklidnit prodavačka. „Mám vám přinést o číslo větší?“ Mně už ale mezitím košile vypadla z oka, a prodavačku poprosím, aby mi přinesla spíš džíny, mustangy, které jsem si vyhlédl ve své velikosti.
„Manžel taky musí vyzkoušet dvoje nebo troje, než mu padnou,“ řekla prodavačka, když viděla, že ani s kalhotami si nevedu lépe. Navzdory její profesionální ochotě jsem to však v butiku neprotahoval a odešel hledat štěstí jinam. Jestliže už jsem se ale konečně rozhodl koupit si nějaké „smart casual“ svršky, nechtěl jsem se vzdát. Chtěl jsem uspět za každou cenu. A díky pevnému rozhodnutí jsem to taky dokázal – ve třetím obchodě.
Když jsem ale pak ve Starbucksu zapíjel kávou úspěch mise, uvědomil jsem si, že v posledním butiku jsem se sice zdržel nejdéle, ale že jsem si tady koupil stejné džíny – jen o číslo větší, jaké jsem si zkoušel už v prvním obchodě. A odnesl jsem si odsud i košili, kterou jsem už skoro zavrhl, a navrch dvě trička a pásek…
Proč jsem v sobě našel nejvíce trpělivosti až ve třetím krámě, když jsemz hlediska nabídky mohlv pohodě nakoupit užv prvním? Vždyť i v obou předchozích se mi prodavačky ochotně věnovaly, všechny tři přidaly milou legendu o svém…
Tady jsem se zarazil. V paměti jsem si přehrál ta setkání:
Když přišla řeč na peklování s konfekcí, první prodavačka říkala „můj manžel“, dáma ve druhém obchodě mluvila o svém „příteli“ a třetí mi v jednu chvíli s povzdechem řekla: „Jako kdybych slyšela svýho muže…“ U ní jsem nakoupil.
Cestou k autu jsem sez dobrého rozmaru rozhodl koupit ještě kytku. „Pro svou ženu? Jaké kytičky má ráda?“ ptala se veselá květinářka. „Ano, pro svou ženu,“ opakoval jsem po ní vděčně. „Má ráda gerbery.“
Ženin muž má nové kalhoty a pásek, mužova žena kytici oblíbených gerber. To je dobrý konec.
30
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
