Myslím, že etolog Konrád Lorenz napsal něco v tom smyslu, že člověk je „hotový“ snad už v osmi letech. Jak krutá představa – že těžiště našeho života leží už někde na jeho začátku,v hloubi dětství.

Dnes se také, snad více než na dobývání vesmíru, soustředíme na rozšiřování hranic lidské svobody. A jak je vidět, nelze otálet, začít je třeba už od lůna. V boji za svobodu člověka jsou nám protivníky pýcha, předsudek a stereotyp a žádný náskok před nimi není dost velký.

Jakub Horák
Pěna dní: Na Královec!

Pokusy v oblasti svobody se dnes týkají i výchovy nejmenších dětí. „Genderově kreativní výchova“ spočívá v tom, že rodiče svému dítěti od narození zbytečně nepřipomínají, že se narodilo jako dívka nebo jako chlapec. Snaží se ho do jisté míry uchránit i rozmluv na téma pohlaví v rodině a mezi přáteli. Nevnucují mu do ruky autíčko, nenutí ho ke hře s Baby Annabell, nenavlékají dítě automaticky do modrého overálku ani do růžových šatků. Nemluvío něm jako o „něm“, neboo „ní“, ale jako o „onom“. Je možné, že mu ani příliš nezdůrazňují, kdo z nich je táta a kdo máma.

Genderově kreativní či neutrální rodiče tak chtějí svým dětem ulehčit volbu identity v životě. Chtějí, aby se jejich děti cítily přirozeněji a uvolněněji ve všem, co dělají, a proto se je snaží co možná nejdéle ochránit před stereotypy chování, které souvisejí s biologickým pohlavím.

Připadá mi, jako by moderní výchova a stále uvědomělejší rodičovství pořád jen tiše našlapovaly kolem spící lásky a šeptem – aby ji nevzbudily – se neúnavně dohadovaly o přirozenosti, míře svobody, identifikaci, právu na sebeurčení…

David Nesnídal
Pěna dní: Muž a žena

Jsem z generace, jejíž zploditelé si v rodičovském sobectví, jímž projevovali svou lásku, přáli, abychom se my, haranti, „měli lépe než oni“. Dnes jsme rodiči my a chceme, aby se naše děti „cítily lépe než my“. Dokonce už pomalu nastupuje další generace rodičů, která to pro své děti chce ještě víc.

Ale zatím se zdá, že čím víc se snažíme, tím je to horší.