Do naha!

Sociální sítě nám neustále kladou mnoho otázek. Nepřipadá mi dobré jimi pohrdat a tvářit se, že není dostatečně na úrovni se jimi zabývat. Otázky přece vznikají z potřeby odpovědi.

Jednou z mnohých takových otázek je nahota, tedy ukazování obnažených těl na sítích. Největší pozornost, potažmo problémy vznikají kolem nahoty ženské, která je nejzranitelnější, ostatně jako ženy obecně. Vždy, když některá známá žena umístí ke svému statusu nahou fotku, vyvolá to poprask podstatně větší, než kdyby tam Shakespeare umístil nový sonet. Nebo svoji nahou fotku.

Jsme venku z recese

A tak máme dvě možnosti buď se ptát, kam ten svět spěje, nebo se bavit o tom, co s námi zobrazená nahota dělá a zda reagujeme adekvátně. Ze zásady je totiž chápána eroticky. Vyzývavě. A to i v případech, kdy tak evidentně nebyla myšlena. (Ano,i to se na sítích děje.)

Ve 21. století v Evropě víme, že nahota se smí, že se ženy koupou v titěrných bikinách, někdy i nahoře bez, a že tím nevolají na kolemjdoucí muže „chcete mě?“. Pokud by se na ně muži na pláži vrhali, mohli by mít oplétačky se zákonem a argument, že si o to dotyčná svou nahotou říkala, by těžko obstál. Na plážích. Tam se tak nějak chápe, že se holky obnažily, aby se mohly opalovat, aby se jim dobře plavalo, aby kůže mohla dýchat. Jistěže mnohdy i proto, aby předvedly svá těla, ale vždycky ne. Kolik toho ukážou, je jejich rozhodnutí.

Sociální sítě neopalují ani neomývají tělo mořskou vodou. Člověk na nich sděluje, „co se mu honí hlavou“. A za to se dozvídá, co se honí hlavou jeho sledovatelům. Když tam vrzne obnaženou fotku, ocitne se ve všech médiích s erotickými komentáři.

Pro mnohé z celebrit je to tak jedna, ne-li jediná z možností, jak oznámit premiéru filmu či divadla. Kdo může za to, že média raději než tiskové oznámení převezmou nahotu?

Jak se píše kniha

Vzápětí se na celebritu sesypou nadávky, pochvaly, pobuřující komentáře, nabídky na rande, k sňatku, a obdrží mnoho fotografií penisů s pozvánkami do postele. Ženy jsou pobouřeny, zatímco muži zveřejněnou nahotu chápou jako pozvánku k sexu. Ale co když obnaženost něco říká? Co když chce jejím prostřednictvím žena na něco upozornit?

Co když má, považte, nějaký význam? Copak všichni zapomněli, že mezi aktem a pornem je nebetyčný rozdíl? Jistě, akt je umělecká kategorie, ale jako takový budí nějakou emoci, a troufám si říct, že erekce to není.

Fotky i „fakáče“

Sleduji na Instagramu jistou starší Američanku, která podle mě dělá dobrou věc. Zveřejňuje své polosvlečené fotografie. Žasnu a raduji se z lajků a komentářů, které pod nimi vždy jsou. Její tělo není dokonalé, a přesto ho ukazuje. Je to vzkaz. Povzbuzuje tím ostatní ženy a dost možná i muže. Její nahé tělo vzkazuje mít ochablou kůži, nebýt dokonalá, nebýt mladá to všechno se smí.

Zdroj: DeníkBylo by skvělé, kdyby se boj za ženská práva rozšířil i na právo obnažovat se, aniž by žena byla brána jako prostitutka. Že i tady máme právo volby, a pokud se svlékneme, neznamená to pozvánku k sexu. A bylo by fajn, kdyby to tak muži přestali brát a přestali se rozčilovat, jsou-li odmítnuti, ve smyslu cos čekala? Protože ne, to jsme tím říct nechtěly. Je to týž princip, jako když muž, který znásilní ženu, argumentuje, že byla vyzývavě oblečená.

Všechno jsme dělali spolu

Máme nárok chodit oblečené, jak uznáme za vhodné, tedy i vyzývavě, a muži, pokud je to rajcuje, nemohou být agresivní a musejí se chovat slušně. Je smutné, že se tato věc stala ve 21. novém století opět aktuální.

Člověk umisťuje na sociální sítě fotky, které se mu líbí, a pokud se někomu líbí polonahá či nahá fotka, je na něm, zda ji uveřejní. A je-li pak pranýřován za to, že odmítá erotické nabídky, nemůže se nikdo divit, když na všechny udělá fakáče. I to žena může.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.