„Karel Zejda byl v minulém roce vážně nemocný. Dožil se požehnaného věku 87 let,“ informoval o úmrtí ředitel společnosti Libor Budík.

Poslední rozloučení se zesnulým se uskuteční v pátek 19. listopadu ve 14 hodin v obřadní síni Městského hřbitova v Přerově.

Karel Zejda pokračoval po smrti svého otce v tradici výroby lepenkových kufrů v Přerově. V loňském roce se dokonce dostal do nejužší nominace prestižní soutěže Podnikatel roku, která každý rok vyhlašuje nejlepší podnikatele v zemi.

„Stal jsem se podnikatelem díky svému životu. Do podnikání bych se sám nehrnul, ale byl jsem k tomu nucen. Podnikám, protože cítím odpovědnost ke svým spolupracovníkům – a zcela záměrně neříkám zaměstnancům,“ odpověděl kdysi Karel Zejda na dotaz, jaká byla jeho cesta na výsluní mezi manažerskou elitu v zemi.

Kazeto zažilo dobu své největší slávy ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Po nástupu komunistů a znárodnění se však idyla prosperující firmy změnila v tragický příběh.

„Po znárodnění podniku mého otce v únoru 1948 byli rodiče obráni jak o dům, ve kterém bydleli, tak i o zděděný dům mé matky,“ popsal v minulosti Zejda.

Rodiče – bývalí továrníci – se tedy museli přestěhovat na chatu Karla Zejdy do Penčic, kde žili dlouhá léta. I přes útrapy, které prožil Karel Zejda za bývalého režimu, byl až do poslední doby velmi aktivní. Dokonce i v nemocnici pracoval na různých zlepšovacíh návrzích pro firmu.

A jak srovnával Karel Zejda dnešní podnikání s dávno zašlými časy zlaté éry dvacátých let minulého století?

„Nedám dopustit na „otcův mančaft, tedy otcovy spolupracovníky v továrně Kazeto. Zaměstnanci tehdy podávali celou řadu zlepšovacích návrhů, které přinášely úspory, byli vynikající a pracovití řemeslníci. Doba se ale změnila. Když někdo přijde s nápadem, tak se jako první řekne: To nejde. No a nebo „Na koho to odkopnout, abych nemusel kotem hnout,“ porovnal Zejda.

Osobitý byl i jeho recept na překonávání ekonomické krize.

„Za nejdůležitější považuji to, aby se člověk dokázal uskromnit a přestát i v těžkých podmínkách. Na to měl nejlepší recept nebožtík můj tchán, který byl hospodským. Ten říkával: chytrý peníze nepotřebuje a hloupému nejsou nic platné. Rozumný člověk dokáže vystačit i s málem,“ řekl Zejda.