Co bylo prvním impulsem, který rozhodl o tom, že jste začal pomáhat onkologicky nemocným dětem?
Asi před dvěma lety jsem byl na kontrole v olomoucké nemocnici a na chodbě spatřil fotky, které mě úplně ohromily. Ještě tentýž den jsem na dětskou onkologii zatelefonoval, domluvil si schůzku s primářem a nabídl mu pomoc s tím, že bych za dětmi občas přišel a pomohl.

Jak to pokračovalo?Zpěvák Pavel Novák
Začalo to úplně nenápadně byli jsme tam společně se synem Filipem, přivezli dětem dárky na Vánoce… První velká akce se jmenovala Vánoce patří dětem a uskutečnila se koncem loňského roku v hotelu Clarion v Olomouci. Řekl jsem si, že bychom výstavu, díky níž vznikla tato spolupráce, mohli představit i v Přerově.

Můžete prozradit, jak bude slavnostní vernisáž výstavy v Přerově vypadat?
Na vernisáži výstavy v Galerii města Přerova, která se uskuteční ve čtvrtek 2. června v 17 hodin, bychom rádi představili novou písničku, která je pilotní písní projektu Na dětech záleží. Jmenuje se Ruce a složili jsme ji společně s Luďkem Haškem. Její text tedy zazní v premiéře. Pak se návštěvníci přesunou na koncert, který se koná na letní divadelní scéně Mezi hradbami. Přijede na něj i Herta Mihálová, která je ředitelkou Sdružení Šance.

Zatím vím, že na koncertě předám zástupcům Sdružení Šance a dětské kliniky šek s částkou, převyšující sto tisíc korun. Zájemci si mohou stále kupovat vstupenky v předprodeji městského informačního centra nebo kontaktovat přímo mě. Koncert po vernisáži se uskuteční za každého počasí a v případě, že by pršelo, bude přemístěn do Mervartovy síně zámku. Budeme bojovat i s místem, protože prostory letní scény jsou trochu menší a zájem ze strany partnerů je obrovský. Finančně na dětskou onkologii přispívají už nyní nejen firmy, ale i jednotlivci.

Jak na tebe fotografie z nemocničního prostředí zapůsobily? A v čem je jejich síla?
Tři desítky velkoformátových fotografií zachycují onkologicky nemocné malé pacienty během jejich léčby na nemocničním oddělení, při obyčejných hrách, běžné zábavě a ve chvílích, kdy se jejich mysl odpoutá od těžké nemoci. Ve snímcích ale není beznaděj nebo deprese, spíše naopak dýchá z nich přátelství, pomoc, láska mezi sourozenci a spousta dalších pozitivních emocí. Uměleckým gestorem profesionálního obsahu i zpracování snímků je fotograf Jindřich Štreit, který přislíbil účast na vernisáži v Galerii města Přerova, kde před pěti lety sám vystavoval. Projekt lze podpořit symbolickým zakoupením vstupenky na koncert, jejíž cenu si každý může určit sám.

Společně se synem Filipem nemocné děti na dětské onkologii pravidelně navštěvujete. Který ze smutných nebo i radostnějších příběhů tě nejvíce zasáhl?
Mám jeden krásný příběh poznal jsem tam třeba pacientku, která chodí do sedmé třídy a ráda zpívá. A ta samá dívka pak jednou přijela do Přerova na dětskou soutěž ve zpěvu „Budeme si zpívat s Pavlem" a vyhrála ji. Můj obdiv patří všem rodičům, kteří se v těch těžkých životních situacích snaží stále si udržovat dobrou náladu, aby svým dětem pomohli. Když jsem byl na oddělení naposledy, tak jsem viděl miminko, které mělo teprve osmnáct týdnů. Pokaždé, když se vracím domů, tak si říkám: Co řešíme za problémy, když jsme všichni zdraví?