Žalobkyně ve věci 'zakázky': Reprízu kauzy Čunek odmítám

Můžete uvést hlavní důvody, které vás vedly k zastavení stíhání?

Z reakcí na tiskové zprávy vyplývá, že veřejnosti není dostatečně zřejmé, proč byli vlastně obvinění trestně stíháni. Je nutné zdůraznit, že stíhání se vede pro skutek nebo pro skutky, které jsou vymezeny usnesením policejního orgánu o zahájení stíhání. Aby toto jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin, musí být naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty, které jsou uvedeny v trestním zákoně. Policejní orgán nestíhal obviněné proto, že by se na počátku obou rozsáhlých akcí – veřejné zakázky na stavbu Domova pro seniory a stavebních prací na rekonstrukci zimního stadionu v Přerově – dopustili nějakých nezákonností. Stíhal je až za to, že při realizaci obou zakázek, ke kterým došlo na základě řádně uzavřených smluv o dílo, měli vědomě nechat zhotovitele provést veškeré dodatečné stavební práce. V té souvislosti měli porušit ustanovení paragrafu zákona o zadávání veřejných zakázek. V tomto směru jsem neshledala žádnou trestnou činnost, nic takového se prokázat nepodařilo, a proto bylo nutné stíhání zastavit. Protože takto vymezený skutek není trestným činem. Nešlo tedy o stíhání obviněných pro nějaký majetkový delikt, jak se patrně domnívá pan Puchalský, jehož příspěvek jsem si přečetla. Protože obvinění nebyli stíháni kvůli navýšení ceny stavby domova důchodců oproti rozpočtu, ale jak jsem řekla, byli stíháni pro porušení zákona o zadávání veřejných zakázek.

V souvislosti se zastavením trestního stíhání se objevily spekulace o tom, že celá kauza svým průběhem nápadně připomíná kauzu Jiřího Čunka. Co si o tom myslíte?

Chci říci, že nejde o reprízu kauzy Čunek, ale že jde o záležitost ryze odbornou. Pokud mají být připomínky veřejnosti k mému rozhodnutí seriózní a nemá-li jít pouze o průchod vášní, je třeba, aby se veřejnost orientovala v problematice, kterou jsem řešila.

Vsetínský státní zástupce Petr Bareš měl na věc jiný názor a zastavení stíhání označil za nezákonné. V čem konkrétně se vaše právní názory rozešly?

Existuje institut takzvaného dohledu, který je zakotven v zákoně o státním zastupitelství. Tento podnět k vykonání dohledu nad činností Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, které tu trestní věc tehdy dozorovalo, podal obhájce tehdy obviněného Jiřího Lajtocha. Mně byla tato věc přidělena mým nadřízeným. V rámci výkonu dohledu, když následně došlo i k podobným podnětům dalších obhájců, jsem přezkoumala, jak dozorový státní zástupce v trestní věci postupuje. V určité fázi jsem mu dala konkrétní pokyn, který je pro něj závazný, aby trestní stíhání proti části obviněných, zejména proti neuvolněným radním, zastavil. Pokud jde o zbytek, viděla jsem tam kvalitativní rozdíl v jejich postavení v celém procesu realizace zakázek. Protože státní zástupce odmítl můj pokyn splnit s tím, že je nezákonný, pak opět podle citovaného zákona jsem mohla vzít svůj pokyn zpět, což jsem nemohla učinit, nebo mu tuto trestní věc odejmout a působit v ní sama. To je jediný důvod, proč byla trestní věc odňata dozorovému státnímu zástupci okresu Vsetín.

Byla jste vystavena nějakým tlakům?

Žádným tlakům jsem vystavena nebyla. Šlo o právní problém použití nového trestního zákoníku. Právní kvalifikace, kterou jsem řešila na základě toho prvního podnětu, to byl problém, který mi nikdo z nadřízených orgánů nebyl schopen vysvětlit. Nikdo nevěděl, zkoušela jsem Vrchní a Nejvyšší státní zastupitelství. Vyřešila jsem to tedy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dospěla k závěru, že je tam díra v zákoně. Nelze to tedy vykládat způsobem, jakým to vykládá Vsetín. Oni vytáhli nějaké rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale zřejmě si přesně neuvědomili, co stíhají. Tam je kvalitativní rozdíl, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu je o tom, že v té době platil původní zákon o zadávání veřejných zakázek z roku 1994, kde se zadávaly zakázky formou vyhlášení veřejné soutěže. To je ovšem samozřejmě zákon, který platil v době, kdy se toho ti lidé měli dopustit. U těchto dodatečných stavebních prací není vůbec nutné vyhlašovat otevřené zadávací řízení, to je prostě nesmysl. Máte řádně zadanou zakázku, máte smlouvu o dílo, podle které se postupuje, a teď chlapi jedou a na kontrolních dnech se něco zjistí, protože je tam vada projektu. Stavbyvedoucí řekne, asi bychom to měli řešit tak a tak a technický dozor a stavební dozor investora řekne: ano. Je samozřejmě logické, že neřeknou dodavateli: sbal si kufry, protože my musíme udělat zadávací řízení a vzít sem někoho jiného. Zákon o veřejných zakázkách pro tyto případy přímo stanoví, že musí dodatečné práce udělat ten původní dodavatel. Tam je jediný problém, že v tom zákoně jako podmínka je, že vícepráce nesmí přesáhnout dvacet procent původní ceny zakázky. Je třeba zdůraznit, že v těchto věcech jednaly odborné orgány a své stanovisko zaslal i Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Kdyby tedy ten člověk, mám na mysli obviněného pracovníka Rabu, to uhlídal na stavbě, tak když uvidí, že se mu to blíží ke dvaceti procentům, tak to utne. Normálně by udělali jednu zakázku a jedou dál. To je celé. V této souvislosti nebyla zjištěna žádná korupce.

Můžete blíže specifikovat míru odpovědnosti jednotlivých aktérů této kauzy?

Odbor investic a rozvoje, to je obviněný Raba a inženýr Gala, ti za to zodpovídali z titulu svého pracovního postavení. Gala ne tak dalece jako Raba, protože ten byl vedoucí oddělení investic a měl na to pracovní smlouvu a pracovní náplň. Což si myslím, že na jednoho člověka při takové akci je toho fakt hodně. Pak tam byli tři členové investiční komise, která ovšem nemá rozhodovací pravomoci, a je pouze doporučujícím orgánem rady. Nicméně se podílela na přípravě. Pak tam jsou neuvolnění radní, kterým někdo předložil materiály, a oni buď zvedli ruku, nebo nezvedli. Bohužel policie je zažalovala všechny, přitom ze zápisů ze zasedání rady je zřejmé, že v obou případech se vždy jeden nebo dva hlasy zdržely, a není z toho zřejmé, kdo. Čili teoreticky by to mohl být kdokoliv, pokud vím, přihlásila se k tomu paní Grambličková. Jiřího Lajtocha vzali z toho titulu, že jako primátor samozřejmě za zadávací řízení odpovídá, a podepsal taky ten dodatek číslo 2 k původní smlouvě o dílo. U domova důchodců je potřeba si uvědomit, že to celé bylo až v závěru. Ti chlapi spěchali kvůli kolaudaci, protože na to byla dotace přes 99 milionů, o kterou by patrně město mohlo přijít, kdyby se to nezkolaudovalo včas. Je taky důležité, jestli jste placeni. Tam se totiž neplatilo zálohově, ale platilo se tak, že dodavatel za určité období vystavil fakturu. V tom závěru mohlo dojít k tomu, že aniž to ti chlapi předpokládali, ta cena, finálně dofakturovaná, byla vyšší, než se předpokládalo. Já tvrdím, že je to otázka průběžného hlídání, správného odhadnutí ceny.

V usnesení o zahájení stíhání protikorupční policie byly ale i jiné věci. Cituji: radní Václav Zatloukal měl přijímat v době rozhodování o předmětných zakázkách, v průběhu jejich realizace i po jejich skončení majetkový prospěch v podobě stavebních prací. Radní Jaroslav Čermák měl mít obchodní vztah se soutěžitelem, tedy Přerovskou stavební společností, který spočíval v tom, že zajišťoval ostrahu staveniště Domova pro seniory.

Pokud jde o pana Zatloukala, tak ten, pokud má nějaké problémy s Přerovskou stavební, tak jednoznačně vznikly ještě před tím, než došlo k tomuto jednání. On stavěl dům, tam je stavební povolení z roku 2005, ovšem předložil doklady o tom, že základy mu dělala jedna firma a hrubou stavbu další firma. Je možné, že nějaké práce při dokončování mu udělal pracovník Přerovské stavební. Ovšem ta faktura je z ledna 2008 a toto jednání je z pozdější doby. Není tam příčinná souvislost a navíc jako člen investiční komise s poradním hlasem by ji v podstatě nemohl ovlivnit.

A co ostatní radní a často skloňovaný bazén primátora Lajtocha?

Pokud vás zajímá Lajtochův bazén, tak to se musím smát, s odpuštěním. Víte, jak to nepochybně bylo? Lajtoch je asi věčně někde při svých funkcích v trapu, no a tak paní Lajtochová se stará o rodinu. No a chtěla pro vnučky bazén. Tak jestliže na to mají, tak proč by ho neměli? Co je komu po tom? Takže akce bazén je akce paní Lajtochové. Lajtochovi se do toho moc nechtělo, ona ho tak trochu přitlačila, ale zajišťovala to celé ona. Tam je založená smlouva o dílo s firmou, která jim dodala bazén, včetně zastřešení. Jsou tam dvě faktury. Ten bazén stál přes půl milionu korun, a tu částku zaplatili na dvě splátky tak, jak bylo nasmlouváno zálohově, vyrovnali to. Problém byl v tom, že tato firma nedodávala stavební připravenost, čili Lajtochová se dohodla, a tady už je to neprůhledné, s PSS, ti jim tam vykopali díru, možná vykopali nějakou dlažbu a je fakt, že faktura byla vystavená v roce 2008 a byla doplacená až někdy v roce 2010. Ovšem Lajtochová k tomu říká, že takto byli dohodnuti, a že tam byly nějaké problémy, že reklamovala něco, pokud jde o tu dlažbu, takže to platila ze svého. Podle mě ji zaskočila ta částka, že byla dost vysoká. Ať je to jak chce, z tohoto dělat závěr o nějaké korupci, je podle mého názoru hovadina. To je problém u Lajtochů. Je nesmysl si myslet, že Lajtoch při svých příjmech bude někde bazírovat na tom, jestli mu někdo vykope díru, zaplatí, nebo nezaplatí. Já toho chlapa tedy neznám, ale dovedu si představit při výčtu těch funkcí, co dělá, kolik času asi může mít. Podle mě je to záležitost, která ho vůbec nezajímala, že Lajtochová staví nějaký bazén.