VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vylovit robota z Hranické propasti dá opravdu zabrat

/REPORTÁŽ/ Výstup do kopce k Hranické propasti se zdál ještě den před pokusem potápěčů o vylovení uvízlého robota jako skvělá procházka k nejhlubší zatopené propasti světa. V úterý 11. července se ale počasí rozhodlo, že cestu znepříjemní šíleným lijákem. Nicméně jsem i tak oblékl pláštěnku a vydal se za speleology zjistit, jak jejich ponor probíhá.

12.7.2017
SDÍLEJ:

Potápěči vylovili polského robota z Hranické propasti.Foto: Deník / Kopáč Jiří

Promoklý a zablácený jsem dorazil na místo, kde už na podestě nad Propastí stáli někteří z týmu speleologů a vyčkávali, jak si povedou jejich kolegové dole u hladiny a pod ní. Nicméně podstatnou část práce zvládli už předchozí den v rámci cvičného ponoru s robotem od odboru speciálních potápěčských činností policie. Ten měl za úkol vyprostit uvízlého robota z Propasti po tom, co mu před osmi měsíci došla energie při návratu z rekordní hloubky 404 metrů.

„Včera jsme dělali zkušební ponor a ve 196 metrech se po poměrně dlouhé době podařilo zachytit polského robota, vystřihnout ho a pozdě večer jsme ho dostali do šedesáti metrů. Teď jsou ve vodě dva potápěči, kteří udělají to finální vytažení na hladinu,“ vysvětloval mi jeden z potápěčů.

Dlouhé čekání

Déšť začal naštěstí postupně ustupovat a z Propasti bylo vidět v mezeře mezi korunami stromů, že se obloha začíná projasňovat a svítit slunce. I tak byla atmosféra na podestě poněkud napjatá očekáváním. Speleologové sice stále vtipkovali, ale nikdo nevěděl, zda se opravdu vylovení podaří. Nejtěžší část práce byla sice za nimi, ale Hranická propast může být zrádná a už v minulosti ukázala, že to, co v ní uvízne, jen tak snadno nevydá.

To čekání bylo opravdu nesnesitelné. Zvlášť, když u nás nahoře nebyla žádná vysílačka, která by hlásila postup potápěčů pod hladinou. Nikdo tak nevěděl, co se děje dole a jestli probíhá všechno podle plánu. Situaci také nezlehčoval fakt, že už se speleologové pokouší uvízlého robota vylovit poněkolikáté a prozatím neuspěli.

Planý poplach

Konečně se po dvou hodinách začalo něco dít. Zespodu byly slyšet vzrušené hlasy potápěčů a všeobecný povyk. Po chvíli konečně ze spodní části propasti dorazila tak potřebná vysílačka. Následně speleologové na podestě začali zjišťovat, jak celá akce dopadla. Všichni, včetně mě, byli v očekávání a nevypadalo to, že by se objevil další neúspěch. Právě naopak. Robot GRALmarine byl opět „mezi živými“ na povrchu.

Než se ale dostal k nám nahoru, bylo třeba vyvézt bomby s kyslíkem a další věci potřebné pro ponor. Až za několik desítek minut jsme konečně mohli spatřit to, nač jsme všichni čekali. Žluťásek se přiřítil rychlostí blesku po lanovce a speleologický tým jej začal odpoutávat od jištění. Jejich radost se přenesla i na mě.

Spokojení potápěči

Zanedlouho už se v místě našeho pobytu začínali objevovat první tváře přicházející z Propasti. Mezi nimi i potápěči, kteří robota z šedesátimetrové výšky vyzvedli. Jedním z nich byl David Čani, který se do ponoru pustil i přes operaci kolene prodělanou před pár týdny.

„Paradoxně jsem pod vodou žádné problémy neměl. Vzhledem k tomu, že jsme byli asi dvacet minut dole, tak ten samotný výstup zpět trval necelou hodinu. Viditelnost byla do dvacetimetrové hloubky asi půl metru, ale pod těmi dvaceti metry bylo pak vidět asi na deset metrů,“ komentoval spokojený potápěč.

Samozřejmě jsem se šel zeptat i pilota policejního robota, bez kterého by vyzdvižení menšího stroje nebylo možné. Ovládat podobné zařízení je totiž v těchto podmínkách opravdu obtížné a nezvládne jej každý. „Je to blbé, že je to ve vodě. Když pustím světlo, tak vidím jen tři čtyři metry před sebe. Pokud nemám nějaký orientační bod, tak se musím pohybovat jen pomocí monitoru, kompasu, hloubky a směru natočení,“ vysvětloval pilot Martin Kučera.

Dále jsem se dozvěděl, že je rozdíl mezi menším polským robotem a větším policejním opravdu markantní. U policejního robota je energie zcela neomezená, protože je napájen kabelem z povrchu, kdežto menší polský je napájen bateriemi. Proto tenkrát také uvízl ve dvou set metrové hloubce, když se snažil vyprostit z kabelů a došla mu energie.

Pokračuje se dál

Protože bylo nadšení z lidí přímo sálající, byla otázka nasnadě – budou další ponory? Odpověď samozřejmě tak překvapivá nebyla.

„Teď máme před sebou 3D mapování. Už teď během prázdnin doufáme, že dostaneme sonary, kterými to budeme zkoušet,“ řekl David Čani.

Autor: Jan Nuc

12.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve čtvrtém utkání letošní hokejové sezony WSM ligy se ve středu 20. září střetli Na Lapači dlouholetí rivalové. VHK Robe Vsetín hostil HC Zubr Přerov.
23

Parádní atmosféra i premiéra Klimeše. Zubři uloupili tři body na Lapači!

Ilustrační foto

Mladou ženu v Přerově srazilo auto

Soud s Nárožným: svědkyně odpovídala na jeho otázky

Krajský soud v Olomouci v úterý zpovídal klíčovou svědkyni v případu Pavla Nárožného z Přerova. Ten je obžalovaný z přípravy vraždy svojí tety.

Šok! Viktorka padla v poháru s desátým týmem okresního přeboru

Finále okresního kola poháru FAČR na Přerovsku mělo být jasnou záležitostí. Vždyť proti sobě stály vloni ještě divizní 1. FC Viktorie Přerov a až aktuálně desátý celek okresního přeboru – Hustopeče nad Bečvou.

Manažerka Galerie Přerov veletrh podpořila kabelkou, na kterou "nemá odvahu"

Výraznou - červenou kabelku se rozhodla věnovat do veletrhu také marketingová manažerka Obchodního centra Galerie Přerov Lenka Volfová.

Vladimír Mišík: I dnes sáhnu po sbírce Josefa Kainara

Jeho život je plný paradoxů, ale i odvážných životních postojů. Komunisté mu zakázali hrát a před čtyřmi lety odmítl převzít od Miloše Zemana státní vyznamenání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení