VYBRAT REGION
Zavřít mapu

VIDEO: Škodovku mi nad hlavou rozpárali jako konzervu

Přerov /REPORTÁŽ/ - Ticho…Tma… Otevírám oči a zírám přes mozaiku rozbitého okna v autě na zelenou cisternu. Rozhlížím se kolem sebe a vidím, že předek mého auta je úplně celý zaklíněný pod cisternou. Než se stačím zorientovat, vyruší mě bušení hned vedle hlavy.

17.9.2010 1
SDÍLEJ:

MR hasičských týmů ve vyprošťování osob z havarovaných aut - akce šéfredaktorFoto: DENÍK/Tomáš Indrei, Petra Poláková-Uvírová

„Tady hasiči, měl jste nehodu, pane! Za chvíli budeme u vás,“ chytám přes zavřené okno vzkaz. Najednou kolem auta pobíhá několik mužů v plné polní a stále se mě na něco ptají. V hrdle jakoby mi najednou vyschlo, nohy se začaly samovolně třást a do očí se draly první slzy. Je to sice simulace autonehody, nic mě nebolí, ale v rozbitém autě mi dochází, že jsem se dal napospas naprosto cizím chlapům. Nezbývá nic jiného než věřit, že svou práci zvládnou dobře a já nepřijdu k nějaké úhoně.

Přes okno se mnou komunikuje už mně docela známý hasič a vyptává se: „Co vás bolí? Můžete mluvit? Jestli mě slyšíte, tak na mě mávněte!“ Zvedám ruku a mávám. „Bolí mě nohy,“ křičím přes zavřené řidičovo okno směrem ke svému zachránci. Svými dotazy mě natolik zaměstnává, že nestíhám sledovat, co se kolem vlastně všechno děje.

Vrakem auta se začínají ozývat první ohlušující zvuky a připadám si jako v konzervě od sardinek. Malé střípky z oken mi občas spadnou na nohy, sedím jak paralyzovaný a pomalu si vsugerovávám, že mě bolí nohy. Najednou se za mnou ozve hlas. Konečně… bleskne mi hlavou.

Jak se vám dýchá?

Chlapíci se mezi sebou domlouvají, jak budou dál postupovat a zachránce, který zřejmě dostal za úkol se mnou stále komunikovat, mluví klidným hlasem. „Teď půjdu za váma dopředu. Jak se vám dýchá?,“ pokračuje dál v sérií otázek. Po krkolomném přelezení sedadla spolujezdce je vedle mě a dává mi na obličej kyslíkovou masku. Auto se stále otřásá a dunivé zvuky, které jím zároveň vibrují, přehlušuje další hlas za mnou.

„Krční límec, pojď, drž mu hlavu!“ Zezadu cítím, jak mě někdo chytá za hlavu a chlapík vedle mě mi zkušenými pohyby nasazuje krunýř. Celý jsem ztuhl a při hovoru s nimi jsem si očkem pokukoval po nohách, zda se ještě třesou. No, to jsem teda hrdina. Simulace nehody, a tak se nechat rozhodit – běželo mi neustále hlavou.

Připadalo mi, že to trvá snad celou věčnost. Průvodce mě však nenechává ani chvíli v klidu. Pořád líčí, co se bude dál dít. Nemám ani v nejmenším představu, jak dlouho jsem uvězněný v bílé škodovce a pořád nemám pocit, že už by bylo někde kolem mě nějaké místo, kterým by mě konečně mohli vyprostit.

Přikrytý dekou a u hlavy chráněný nějakou deskou si u pusy stále přidržuju kyslíkovou masku. Cítím vedle sebe hodně nepříjemné pnutí. Cvak, cvak a ze stísněného prostoru prošpikovaného hasiči, pilami a pneumatickými nůžkami se rázem stává aréna.

Takže za hadry a na tři

Začínám konečně vnímat zvuky haly a obavy se pomalu začínají vytrácet. Zkušený borec, který vedle mě celou dobu trpělivě seděl a kladl nekonečné otázky, mě začal připravovat na transport. V tu chvíli mi poprvé na tváři přeběhl úsměv. Vypadalo to totiž, že místo v rozbité škodovce sedím v kabrioletu. Nad hlavou se mi objevila asi pětice chlapů, po celou dobu jsem neměl ani tušení, kolik se jich vlastně na mé simulované záchraně podílelo.

Za zády začínám cítit nepříjemnou plochou desku a přichází moment poslední. „Takže za hadry a na tři!“ volá jeden z nich. Během vteřiny jsem na prkně a už mě kurtují. Nekonečné chvíle jsou za mnou a na nosítkách sleduji střešní konstrukci haly. Ufff… Na podlaze se pomalu posadím a teprve teď si všímám úplně zpoceného hasiče, který se mnou celou tu akci prožil uvnitř.

Chci říct: díky chlapci, ale než se stihnu kolem sebe pořádně rozhlédnout, už tam nikdo z nich není. Přiznám se, že když jsem začal přemýšlet o svém nápadu vyzkoušet si roli figuranta na mistrovství republiky hasičů ve vyprošťování osob z aut, říkal jsem si, jak je u mě obvyklé, že to bude brnkačka. Omyl. Stačilo si jen na chvíli představit, že se mi to doopravdy stalo, a musím zcela pokorně přiznat, že tento zážitek mi nadobro stačil.

SOUVISEJÍCÍ: OBRAZEM: Hasiči vyprošťovali lidi z aut, bojovali o titul

Autor: Tomáš Indrei

17.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Cyklistu oslnilo slunce a srazil ženu na kole

Josef Kainar
7

Přerov slaví Kainarovo výročí. Budou se recitovat básně i přepisovat verše

Tenisová akademie: Náhlovský si po dvou minutách zlomil ruku

Po celý týden se umělci poctivě potili pod dohledem trenérů na přerovských tenisových dvorcích. Vyvrcholením tradiční Tenisové akademie Petra Huťky bude závěrečný turnaj, který proběhne v sobotu od 9 hodin.

Do Palackého pustí auta v obou směrech. Dřív než začnou další uzavírky

Už od srpna by měla začít proudit frekventovanou silnicí první třídy v Palackého ulici auta v obou směrech. Dosud jednosměrná komunikace prošla už loni rozšířením a před dvěma týdny zde přibyl i nově vyznačený dělicí pruh.

Zubří dvojčata pokračují. Klub podepsal Matouše a Šimona Kratochvílovi

Šimon a Matouš pokračují! A nejedná se o další díl slavné italské komedie, je to zcela vážná věc. Dvojčata Kratochvílova dle očekávání zůstávají u svého mateřského klubu také pro nadcházející sezonu WSM ligy.

Vařit můžete i pod širým nebem

Nemusíte vařit jen v domě. Můžete si pořídit kuchyň, která bude stát pod oblohou, nebo alespoň pod krytým přístřeškem na zahradě. A není to ani tak složité.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies