VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ukovat dýku musí být dřina, na to mé svaly nestačí

Týn nad Bečvou /FOTOGALERIE, REPORTÁŽ/ – Týn nad Bečvou – S naivní představou, že si vykovám dýku, přijíždím na devětadvacátý ročník svátku všech uměleckých kovářů Hefaiston na Helfštýně. Ani ve skrytu duše nepochybuji o tom, že to zvládnu. Kastelán Jan Lauro, sám umělecký kovář, mě seznamuje se dvěma svými kamarády, aby se mě, kladivem nepolíbeného intelektuála, u­jali.

29.8.2010
SDÍLEJ:

Redaktor Přerovského deníku Tomáš Indrei při kovářském pokusu. Foto: DENÍK/Ivo Vysoudil

„Už jste to někdy zkoušel?,“ pokládá mi otázku vymakaný sympaťák zhruba v mém věku. Má odpověď je víc než stručná: Ne. „A kladivo jste někdy v ruce držel?,“ ptá se dále. S naprosto klidným hlasem odpovídám, že jsem několikrát v životě zatloukal hřebík. Jde vidět, že je má odpověď docela pobavila.

„Tak to abychom zkusili něco míň náročného, co říkáte?“ Nijak neodporuji a jen přikyvuji hlavou. Vyrážíme z našeho seznamovacího stanoviště do míst, kterému se na Helfštýně neřekne jinak než psinec. Pod kopcem u hradeb je malé kovářské pracoviště a asi stovka diváků. Můj kovářský průvodce mi začíná osvětlovat, co bude mým úkolem. Dostávám do ruky dvacet centimetrů dlouhou kulatinu a zadání zní jasně. „Musíte se snažit o co nejdelší hrot, nahřejete a bouchnete, pak otočíte kulatinu o devadesát stupňů a zase bouchnete. Chce to být rychlý,“ ukončuje krátkou vstupní instruktáž.

To bude brnkačka, letí mi hlavou. To přeci musím úplně v pohodě zvládnout. Jeden z instruktorů bere do ruky kladivo a dožluta rozžhavenou tyč v kovových kleštích. Buch, buch… Sleduji bedlivě pohyby jeho paží, postoj a nejvíce se zaměřuji na otáčení profilu, o kterém mi říkal. Po malé chvilce se sklání nad kbelíkem naplněným vodou, ze kterého vycházejí syčivé zvuky. „Hotovo, a to je celé,“ říká…

Přicházím k výhni, kde už se má kulatina rozžhavila do oranžové barvy. V ruce držím kleště a snažím se chytit kulatinu do kleští. „Hlavně žádná křeč,“ říkám si…

„Ještě počkej, až to zežloutne, chce to natavit co nejvíc,“ chytám z dálky slova svého učitele. Hlavou mi znovu letí celá instruktáž a zaměstnán opakováním si všeho, mě z mého snažení vyrušuje kolega, který celou akci dokumentuje.

„Tak dobrý, můžeš jít na to!,“ vyzvedávám žhnoucí prut z výhně a mířím ke kovadlině. Stíhám si všímat, že železo úplně prská a odpadávájí z něj malé zlatavé nitky. To je paráda, to je paráda… Přichází první rána a žhavost jakoby se pojednou vytratila. „Chce to pořádnou ránu,“ přichází pokyn zprava. Druhá, třetí – otáčím kulatinou v kleštích. Další rány nepočítám, jen cítím jak kovářské kladivo těžkne v mé ruce. Pomáhám si občasným položením a cítím, že už jej asi neudržím.

„Chyť ho víc na krátko,“ radí učitel, který určitě zaznamenal, že už se mi pěkně klepe ruka. Pokládám kladivo na kovadlinu a chytám ho blíže pod kovovou částí. Ještě párkrát máchnu rukou a vychutnávám si nádherný cinkot kovadliny. Ovšem má ruka mě přestává poslouchat a cítím, že už ji znovu nezvednu. Vzdávám svůj boj a kulatinu, která změnila svůj tvar jen nepatrně, koupám ji v lázni kovového kbelíku. Voda se kalí a vychází pára. Hotovo! Teprve v tuto chvíli si připouštím, že můj bláhový sen o dýce by mě stál asi víc, než jsem byl schopen dát.

Asistentka přeměřuje můj výtvor a říká: „Dvacet dva a půl, to je dobrý – napoprvé,“ uklidňuje mě s úsměvem. Zvedám oči k tabuli, kde se zapisují pokusy lidí a vidím cifry jako 29, 25, 28. Pohlédnu na svého učitele a už jen suše konstatuji: „Myslím, že raději zůstanu u psaní… Děkuji.“ Následuje už jen poslední póza s výrobkem před hledáčkem fotoaparátu a úsměv. Doufám, že má rozklepaná ruka, ve které cítím každý sval, mi dovolí celou situaci zapsat v klidu a pohodě a nečeká mě nějaká vážnější zdravotní komplikace.

Při pozdější prohlídce vystavovaných exponátů v hradním komplexu si uvědomuji dnes více, než kdy předtím, kolik námahy a potu ty krásné výtvory stály. Klobouk dolů, místři!

Autor: Tomáš Indrei

29.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prvňáčci. Ilustrační foto

Nepropásněte ve středu v Deníku: prvňáčci ze ZŠ Kokory a ZŠ Drahotuše

Kabelkový veletrh v malém sále Městského domu v Přerově
18

I vaše kabelka může pomoci! Přispějte do charitativního Kabelkového veletrhu

Primátor nechal v Přerově vylepit plakáty s kontaktem na Děti Země

Nezvyklým způsobem se rozhodl upozornit na hrozící zpoždění zahájení stavby dálnice D1 z Říkovic do Přerova primátor města Vladimír Puchalský (SpP).

Jazz festival mění program. Hvězdy ruší turné, do Přerova míří divoká basistka

Dvě nečekané dramaturgické změny museli udělat pořadatelé tradičního Československého jazzového festivalu v Přerově, který se uskuteční ve dnech od 26. do 28. října.

Zavřená Čechova? Ani frézování řidiče nezastaví

Náročná oprava Čechovy ulice v Přerově, která je hlavní spojnicí mezi nádražím a centrem, vypukla. A nejen řidiči, ale i obchodníci z této části města si přejí, aby zase co nejrychleji skončila. Opět se potvrzuje známý fakt, že řidiči v Přerově si se zákazy příliš hlavu nelámou.

Návrat Jágra. Vyzvou Zubři v sobotu legendární číslo 68?

Chcete vědět, zda Jaromír Jágr nastoupí za mateřské Kladno? Museli byste do Delf, či za Sybillou nebo Nostradamem. Anebo nakouknout přímo do Jágrovy hlavy, k tomu vám však zřejmě bude scházet utržené sluchátko Macha a Šebestové. Každopádně se zdá, že do středečního zápasu proti Benátkám nad Jizerou slavná osmašedesátka nenastoupí. Reálnější se jeví varianta sobotní, kdy Jágrovi Rytíři hostí Přerov.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení