Popeleční středou, vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc.

Po fázi masopustních veselic čeká křesťany rozjímání před nejvýznamnějším křesťanským svátkem, připomínkou ukřižování a zmrtvých- vstání Ježíše Krista.

„Je to čekání na období, které čím je člověk starší, tak se člověku zdá, že je v roce nejpodstatnější a nejdůležitější,“ popisuje Petr Hanuška z Velkého Týnce na Olomoucku.

Čtení v Bibli Farník z Olomoucka zdůraznil, že předvelikonoční čtyřicetidenní není jenom o střídmosti v jídle.

„Člověk si uvědomuje, jaké období začíná a má je spojené s tím, v co věří a v co doufá. Snažím se vždycky o sebereflexi. V každodenním zápřahu to je velký problém. Vlastní práce člověka pohlcuje, ale snažím se alespoň omezit plesy, různé oslavy,“ popsal velkotýnecký obyvatel, jak se vyrovnává s příkazem pokání.

Zároveň podotkl, že se snaží zároveň víc číst Bibli i další literaturu spojenou s otázkami víry.

„Hodně mě to zajímá. Stále se cítím jako člověk, který víru objevuje a hledá,“ dodal.

Příchod jara a vnitřní sláva

Postní čas je pro něj čekáním na nejdůležitější období v roce.

„Když jsem byl dítě nebo mladší, tak jsem se samozřejmě nejvíc těšil na narození Krista, na Vánoce. Přiznávám, že teď se těším mnohem víc na Velikonoce. Není to pro mě jenom šmirgust, prožívám celý týden předtím, je to vnitřní sláva. Nesmírně se na to období těším a čím jsem starší, tím je to intenzivnější. A je to spojené i s tím, že se těším na příchod jara,“ poznamenal.

Teplejší počasí a rozkvetlé stromy si s nastávajícím obdobím a Velikonocemi spojují také nevěřící, kteří se ve věrouce nevyznají.

„Nejsem věřící, tudíž pro mě půst moc neznamená a ani o tom nic bližšího nevím. Ale Velikonoce mám rád, je to pro mě znamení, že přichází jaro. Sice nedodržuji zvyky, které Velikonocím předchází, ale na pomlázku chodím rád. Půst by pro mě asi nebyl, mám hodně rád jídlo,“ zasmál se Štěpán Zimáček z Václavova na Šumpersku.

Odepřete si raději auto než jídlo

Většina lidí si pod slovem půst představuje právě omezený přísun jídla. V moderní době to ovšem může fungovat i jinak.

Například Ekologická sekce České křesťanské akademie vyzývá, aby si lidé odpustili jízdu autem. Vozy by měli nechat zaparkované před svými domovy a do práce nebo na schůzku se dopravili pomocí městské hromadné dopravy nebo pěšky.

„Uvědomujeme si, že města jsou přecpaná auty. MYslíme si, že má smysl odepřít si jízdu autem, než si například nedat nějaké jídlo,“ vysvětlil ředitel sekce Jiří Nečas.

„Nechceme z toho dělat žádné obecně platné nařízení, spíš si vozy odepřít příležitostně. Je to jen doporučení, abychom se zamysleli nad tím, jaká je naše nadspotřeba a kde bychom mohli šetřit. Myslím si, že by pro to mohli mít porozumění i lidé mimo církev. Mohli by pochopit, že je v tom úsilí a snaha chovat se vůči okolnímu světu dobře,“ doplnil.