„Charta se stala tragikomickou i díky bývalému režimu," říká olomoucký publicista Tomáš Tichák, který dorazil v sobotu na oslavy čtyřicátého výročí vzniku Charty 77 do Lipníku nad Bečvou.

Na dobu před sametovou revolucí vzpomínali u kulatého stolu bývalý mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek a první polistopadový rektor Univerzity Palackého v Olomouci Josef Jařab. Režim, který byl u konce s dechem, už podle nich na sklonku osmdesátých let povolil „opratě".

„Perestrojka měla velký vliv a dopad na dění v této zemi. Jestliže jsem léta před tím trávil spoustu víkendů na celách předběžného zadržení, tak v roce 1989 už to vůči mně bylo používáno minimálně. I ti, kteří nás měli na starosti, pokud měli nějakou míru inteligence, věděli, že se blíží nějaký zásadní zvrat," vrátil se do minulosti Tomáš Hradílek.

Uznávaný amerikanista Josef Jařab, jenž byl jako profesor jednou z hlavních postav studentské stávky v listopadu 1989, popisoval dění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Právě v její budově sídlil stávkový výbor.

„Jednou v noci, když jsme jednali na stávkovém výboru, zazvonil telefon a v něm se ozvalo: Okamžitě opusťte tu budovu, nebo vás vystřílíme jako vrabčáky! I když mě tehdy zamrazilo, zůstali jsme. Nakonec se ukázalo, že to byla jen provokace – naštěstí," řekl.

Kromě vzpomínek se debata účastníků stočila i na současnost, a to jak vnímá bývalý režim dnešní generace.

„Žijeme v roce, který má na konci šťastnou sedmičku. Mohli jsme oslavovat Chartu 77, ale mohli jsme také slavit sté výročí VŘSR," zmínil Josef Jařab.

Podle olomouckého politologa Pavla Šaradína znamenal podpis Charty 77 pro její signatáře konec kariéry nebo vězení. Záleželo na tom, kdy ji podepsali – zda v sedmdesátých nebo až na konci osmdesátých let. Režim se chtěl od Charty 77 jasně distancovat, ale učinil tak s trapností sobě vlastní.

„První tajně připravovanou demonstrací síly režimu byla takzvaná Anticharta. Komunisté tehdy přizvali všechny, kteří něco znamenali v československé kultuře, aby text Charty 77 odsoudili. Následovalo běsnění médií a odsuzování těch, kdo text stvořili. Tento akt ukázal, že Československo v žádném případě není svobodné, kulturní a tolerantní," konstatoval Pavel Šaradín.

Díla zakázaných autorů přepisovali na stroji

Co byl samizdat? A jak se šířil? To ukázala návštěvníkům výstava ve foyer kulturního domu Echo.

Názornou ukázku rozmnožování samizdatových tisků na cyklostylu předvedl zájemcům Roman Prokeš ze Studia Bez Kliky.

Lidé si mohli také sami vyzkoušet vytisknout některá z tehdy šířených děl. Své samizdatové tisky zapůjčil na výstavu i Tomáš Tichák, známý olomoucký publicista a spisovatel.

„Samizdaty v Olomouci přepisovalo na ručních psacích strojích dvanáct až patnáct skupinek. Měli jsme dostatečně kvalitní papír na proklepání patnácti kopií. Ty poslední už ale byly těžko čitelné," přiblížil.

S Chartou 77 se prý seznámil hned na začátku roku.

„Oficiálně se ale nemohla nikde objevit," řekl s tím, že o poprask se kdysi na hejčínském gymnáziu v Olomouci postaral jeden ze studentů.

„Ten v hodině občanské výchovy Chartu 77 vzal a začal nahlas přede všemi číst. Byl z toho strašný skandál, protože jeho tatínek pracoval u Sboru národní bezpečnosti," zmínil.

O svou vzpomínku se podělil i Petr Raška z Olomouce, který na výstavu přijel.

„K samizdatu se lidé dostávali velmi obtížně. Měl jsem ale tehdy na gymnáziu spolužačku, a ta měla pokojíček plný knížek, které vycházely jen v samizdatu. Tato díla pro mě byla tedy zdrojem informací," zmínil.

Blok vzpomínek na Chartu 77 uzavřel večer koncert legendární skupiny The Plastic People of the Universe, na kterou si posluchači museli počkat až do devíti večer. Kapela totiž při cestě z Prahy uvízla na dálnici D1 a koncert začal se zpožděním.

Přesto posluchači, kteří dorazili nejen z Lipníku, ale i Přerova a Olomouce, vydrželi až do konce.