„Slámou jsem jako první začala zdobit vajíčka, když mi bylo asi deset let. Pak jsem se naučila dělat srdíčka a věnečky. Nevyžaduje to nic jiného, než obrovskou trpělivost, šikovné ruce, a aby se do toho člověku chtělo. Večery trávím v kuchyni a pořád něco vyrábím," popisuje.

Sláma je podle ní materiál, který se dobře zpracovává. Jen vědět, jak na to. Základem je kvalitní surovina.

„Na slámu se musí jít dříve, než přijedou kombajny. Pak už ji totiž nemůžete použít. Musí být v kuse, ostříháte kolínka, a pak oberete obal," popisuje.

A jak se zpracovává? „Nejprve se namočí, protože se suchým šustím se nedá pracovat. Postupně vypracuji hlavičku z vaty a špejlí, a když ji mám hotovou, tak ji schovám do šustí, a nabaluji proužky. Sukýnka se pevně sváže režnou nití, protože šustí má tendenci pořád pracovat, jak schne," dodává.

Časově nejnáročnější je natahování jednotlivých proužků ze slámy.

„Vezmu nůžky a každý proužek na každé panence jimi alespoň dvacetkrát přejedu, aby se sláma krásně nakroutila. Tento proces někdy zabere i tři hodiny, dokud na sukýnce nevzniknou kudrlinky," říká. Panenka se může dozdobit podle fantazie – mašličkou nebo třeba vlasy z máku.

Ze šustí se dá vyrobit téměř cokoliv a dekorace vždy navodí tu správnou adventní atmosféru tak, jak ji prožívaly naše babičky.

„Někdo ze slámy klidně udělá celý betlém, jenže já na to nemám čas, protože ještě zdobím perníky," usmívá se.

Panenky a andílci jsou vděčnými vánočními ozdobami, které je možné pověsit kamkoliv – na stromek, větvičku, ale i do pokoje.

Řemeslo, které je pro Jarmilu Bijovou zároveň koníčkem, se v rodině předává z generace na generaci.

„Má dcera umí nádherně kreslit a mám pětiletého pravnoučka, který už dnes umí nazdobit perníček. I děti tady v kroužku vedu k tomu, aby měly zájem si něco vyrobit a neseděly jen u počítače," vysvětluje žena, kterou prý baví všechno, na co má čas.

„Ráda dělám velikonoční vajíčka, na Vánoce se zase ráda vracím k šustí. Každá věc mě zaujme jinak a těším se na ni," uzavírá.