Člověk si v Přerově zvykne na ledacos. I na to, že zatímco nacionalisté „bojují“ za takzvaná práva Přerovanů, kteří si je prý na pochod do města pozvali, obyvatelé panelových domů u nádraží se dívají z oken na válčící radikály jako na divadelní představení.

Lidé si neonacisty natáčejí na video a pořizují fotky, pokuřují při tom a popíjejí kávu. Jsou pohodlně vyložení v oknech a mají s sebou i polštáře, aby neměli otlačené lokty. Stejně audiovizuálně se k problému postavili i Romové. Ani oni při tom nezapomněli na polštáře, když je venku tak hezky.

Když jsme zpovídali nacionalisty, co je k návštěvě Přerova vlastně vedlo, opakovali pořád totéž: pozvali nás sem místní lidé. Vadí jim romská kriminalita. Musíme jim pomoci. Dokládali to i skandováním „Češi pojďte s námi!“.

Přemýšlela jsem, kdo že to vlastně nacionalisty do Přerova pozval. Že by ona nadšeně aplaudující žena v okně v Husově ulici, která nacionalistům mávala? Nebo starší pán, který si před nádražím s radikály podával ruku a málem při tom neplakal dojetím? Nebo někdo jiný, o kom nevím?

Ať je to jakkoliv, Češi se k nacionalistům nakonec nepřidali a pochod se tak stal jen zbytečnou promenádou extrémistů, kteří chtějí někoho strhnout k boji, a ten někdo o to vlastně vůbec nestojí. A to je pro Přerov i přes násilí v ulicích alespoň jedna dobrá zpráva.