Pojmenování rikša pochází z několika japonských slov, které dohromady znamenají člověk, síla a vozidlo. Z tohoto spojení pak logicky vychází vozítko poháněné lidskou silou, jak jej známe z mnoha fotografií či filmů. V Japonsku byla tradičně tažena běžcem a dodnes slouží pro přepravu jednoho až dvou lidí. V moderní podobě přibyl vpředu bicykl, a tak se vozítko na mnoha místech Asie proměnilo v cyklorikšu. Přesně takový typ jsem si mohla vyzkoušet.

Když sedím ještě v zadní části rikšy, je velmi příjemné být zabořená v sedačce, zatímco mě Ondřej Cupal veze úzkou cestou směřující za město. Za krásného počasí si připadám jako v otevřeném kočáře, jsem na vzduchu a mrkám proti sluníčku.Redaktorka deníku se na několik minut proměnila v „živý motor“

Role se obrací ovšem záhy, jakmile se střídáme na široké cyklostezce a sama se stávám živým motorem.

„Začátek je vždycky pohodový, vůbec vám to nepřijde jako námaha," vysvětluje mi majitel rikšy Ondřej Cupal. Jsem překvapená, s jakou lehkostí šlapu do pedálů. Jenže tento pocit vydrží jen prvních pár metrů. Nohy těžknou záhy 
a náklad dvou mužů vzadu, majitele a fotografa, se ukazuje jako váha, která sotva stačí mým silám. Nedovedu si představit, jak velkou zátěž představuje hodinová jízda, 
a to ještě v plném provozu mezi auty.

„Řidiči se zatím chovají slušně, nesetkal jsem se s troubením, jde pro ně ale o nezvyklost na silnici," říká šestatřicetiletý Ondřej Cupal.

Na komunikaci s auty se ale neodvážím vjet, zůstávám s respektem na stezce. Vnímám na sobě pohledy projíždějících cyklistů. „Rikša je 
v Přerově atrakcí, za kterou se lidé pravidelně otáčí, to už mám ze zkušenosti ověřené," potvrdí.

Blíží se kopec a zde začíná klesat mé odhodlání, jak na něj dopravit oba dospělé muže. A to mám štěstí, že nefouká. Rikša se totiž ve větru chová trochu jako plachetnice.

„Když se do ní opře vítr, vozík nabírá vzduch a začíná to být boj," doplňuje Cupal.

Pro dva dospělé lidi se převod na rovince ještě hodí, ale do kopce to prostě není. Abych vůbec mohla nahoru, muži gentlemansky sesedají 
a nechají mě vyjet. Blížíme se k rodinným domům a tam silnice začíná lehce zatáčet. Zde se mi ale začínají řídítka sama stáčet doprava. Vší silou se snažím rikšu vyrovnávat tělem. Na sedátku jsem v poměrně vysoké pozici, a tak se mi spíše nedaří. Protože mě vzadu stabilizují dvě kola, tak běžný náklon nepomáhá. Musím si pomáhat hlavně rukama, ale přesto přední kolo končí na chodníku.

Sesedám a tlačím rikšu nejdříve o nějaký ten metr zpět, abych mohla vůbec nabrat směr, kudy chci dál pokračovat. Cítím se trochu nesvá, jak se tak se strojem potýkám, protože jej rozhodně nechci poškodit. Rikša je totiž vystrojena na svatbu a já bych určitě nechtěla „zničit" nevěstinu jízdu.

„Letos mám zamluvené tři svatby, většinou nevěstu vezu na přerovské Horní náměstí, ale v kopci musí bohužel slézt, abych ji mohl nahoře zase naložit. Svatební hosty to většinou hodně překvapí, je to alternativa ke koňským povozům nebo veteránům," vysvětlí Ondřej Cupal.

Rikšu je možné pronajmout na hodinovou sazbu i s řidičem, jezdí většinou dvě trasy – buď okružní cestou kolem parku Michalov, či centrem města. K dispozici je ale i na větších akcích, jako je dětský den nebo narozeninová party. Že je vozidlo oblíbené mezi nejmenšími, potvrzují zkušenosti jeho řidiče.

„Děti to jednoduše zbožňují a je úplně jedno, jak dlouho bude vozítko přítomno na místě. Když tam bude rikša tři hodiny, tak se jí tak dlouho nechají vozit," říká 
s úsměvem. Jízdu rikšou milují totiž i jeho vlastní děti.

Při své jízdě jsem doufala, že se pohybujeme slušnou rychlostí. Ondřej Cupal mě ovšem rychle vyvedl z omylu. Rikšu jsem nedokázala rozjet na víc než asi osm kilometrů v hodině. A i tak se na konci dostavila bolest nohou. Přece jen jsem rekreační cyklistka a bohatě mi stačí tahat na kole samu sebe.

Kdyby mě náhodou napadla ta nepravděpodobná myšlenka, že bych se mohla takovým způsobem uživit, okamžitě bych si uvědomila, kolik potu a úsilí to stojí. 
I přes zábavu, která zkoušku provázela, si sebe samu příště představím rozhodně na zadním sedadle.

Jízda rikšou

Co je rikša: Dopravní prostředek, většinou malý vozík, který je poháněn lidskou silou (například pěšky či na kole). Běžně slouží 
k dopravě dvou lidí. V Japonsku jde už mnohdy jen pouze 
o atrakci, v mnoha zemích jižní 
a jihovýchodní Asie se však stále používá jako tradiční dopravní prostředek.

Kdy: pátek 4. července

Kde: cyklostezka za Přerovem