Proč si odpykával trest? Na alimentech dlužil přes sedmadvacet tisíc.

Přesto prý s prezidentskou amnestií nesouhlasí.

„Kdybych nebyl zavřený, tak bych amnestii v životě nedal," řekl rozhořčeně.

Podle něj je současný právní systém k lidem nespravedlivý a za mřížemi často končí i ti, kteří by si mohli své dluhy odpracovat.

„Proč zavírají alimentáře? Ať jim spíš dají práci, aby měli možnost dluhy splatit. Náklady za jeden den ve věznici se pohybují kolem tisícovky, takže to za měsíc dělá třicet tisíc. To se státu vyplatí?," ptal se.

Amnestovaný vězeň by podle svých slov chtěl začít nový život, naděje si ale příliš velké nedává.

„Pokud neseženu práci, můžu si být jistý, že půjdu do kriminálu znovu," poznamenal. Není sám, kdo má tyto obavy.

Optimismem nehýří ani Daniel z Přerova, který byl v minulosti stíhán za loupežné přepadení, krádeže a výtržnictví.

„Ve vězení je lépe, než tady. Teď mám čistý rejstřík, ale nebudu se o nic prosit. Jsem na ulici už šestým rokem, a tak to i zůstane," zdůraznil.

Klaus je nejlepší

Někteří amnestovaní prezidenta Václava Klause vychvalovali.

„Ať to bylo jakkoliv, považuji ho po Václavu Havlovi za našeho nejlepšího prezidenta," svěřil se třeba Štěpán z Přerova, který dostal díky amnestii šanci na nový začátek.

„Dostal jsem podmíněný trest jen za to, že jsem opakovaně vkročil na cizí území, protože jsem chtěl vybrat popelnici. I za takovou blbost u nás může být člověk odsouzen," podotkl.

Propuštění vězni si nejčastěji stěžovali na to, že nemají kam jít.

„Byl jsem na Borech za krádeže přesně rok a čtrnáct dní. Zbývaly mi ještě tři roky vězení a s amnestií jsem vůbec nepočítal," svěřil se René Štastný z Horní Moštěnice. Ten se vrátil z výkonu trestu koncem minulého týdne a zatím prý nemá, kde bydlet.

„Nejdříve si vyřeším ubytování, nějaké možnosti tu jsou. Už teď mám ale dluhy, protože jsem si o víkendu musel půjčit peníze na jídlo," dodal s tím, že se bude snažit najít si rychle práci. „Jsem zedník, tak to zkusím ve svém oboru," řekl.

Nápor na úřadě? Je to teprve začátek

Úředníci sociálního odboru přerovského magistrátu přiznávají, že mají v těchto dnech práce nad hlavu. Jen od konce minulého týdne se přišly informovat na možnosti bydlení a finanční pomoci na tři desítky propuštěných vězňů.

„A to je teprve začátek, v příštích dnech bude nápor ještě větší," míní sociální kurátor Boleslav Buš. Vězni mají podle něj nárok na mimořádnou okamžitou pomoc po výkonu trestu, která činí tisíc korun. Ovšem jen za předpokladu, že si ve vězení nevydělali více než tisíc korun.

Pracovníci magistrátu jim pomáhají buď sehnat bydlení, nebo vyřídit doklady. Amnestovaní můžou požádat také o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.

„Volná místa jsou pro ně v ubytovně U výstaviště, ale také v Chemiku, Na čáře u Tesca nebo v Dluhonské ulici. Někteří o ně ale nemají zájem," shrnul. Většina propuštěných jsou podle něj recidivisté, a to jak z Přerovska, Kojetínska, tak Tovačovska.

Podle ředitelky oblastního spolku Českého červeného kříže Evy Mezírkové Barešové už přijala ubytovna pro bezdomovce v Přerově jednoho propuštěného vězně.

„Máme kapacitu sedmdesát míst, větší nápor ale neočekáváme," dodala.

Frustrace soudců

Přerovští soudci jsou v těchto dnech doslova zavaleni vyřizováním amnestií. Místopředseda Okresního soudu v Přerově Jiří Barbořík potvrdil, že u nepodmíněných trestů jich budou desítky, u těch podmíněných a domácího vězení se konečný počet vyšplhá na stovky.

„Je to práce minimálně na měsíc. Amnestie se týká převážně neplnění vyživovacích povinností, ale i drobných krádeží a drog, úvěrových podvodů či násilné trestné činnosti, jako je výtržnictví či ublížení na zdraví," vyjmenoval.

Soudci prý díky amnestii pociťují frustraci.

„Několik let naší práce tak přišlo nazmar. Na jednom spisu totiž pracujeme dva až tři roky a teď sledujeme, jak to všechno díky amnestii padá," konstatoval. Jen on prý už vydal na tři sta rozhodnutí o amnestii. „Za každý senát je to tak pět set rozhodnutí, což je dohromady dva až tři tisíce případů," uzavřel.