Jaké jsou podle vás hlavní rozdíly mezi příměstskými a klasickými tábory?

Myslím, že to nejde tak přísně rozdělovat. Naše myšlenka byla i tímto příměstským táborem přiblížit pobyt v přírodě. Občas totiž rodiče nemají možnosti děti dát na celý týden nebo čtrnáct dní na klasický tábor. Touto, možná i levnější formou, dokážeme děti dostat do přírody. Každý den s nimi vyjíždíme na výlety, kde s nimi děláme horolezectví, lukostřelbu, hrajeme různé venkovní hry, překonáváme lanové překážky a také s nimi jezdíme na vodu či je učíme orientovat se v terénu.

Vedoucí příměstského tábora v Base Campu v Přerově Klára Mervardová

Vedoucí příměstského tábora v Přerově Klára Mervardová

A když třeba prší, jaký máte náhradní program?

Naší výhodou je, že tu máme horolezeckou stěnu a také využíváme bývalé jeřábové dráhy, kde můžeme nachystat vysoké lanové překážky, kde mají děti možnost pracovat s vybavením na horolezectví. Postupně se tak naučí, jak se mají jistit nebo jak se obléct do sedáku. Jinak při nepříznivém počasí volíme také výlety do jeskyní. Ještě se nám ale naštěstí nestalo, že bychom měli špatné počasí celý týden.

O jaké náklady je příměstský tábor levnější?

Jeho výhoda je, že nemusíme pro děti zajišťovat celodenní stravování, ubytování v chatkách a sociální zařízení podmíněné přísnými hygienickými normami a další věci, které je občas těžší organizačně zajistit mimo město.

Na která místa většinou vyrážíte na výlety?

Snažíme se to neustále modifikovat. Když jsme začínali, tak jsme často jezdívali do lesa na Svatý Kopeček, kde jsme dělali orientační běh. Teď jezdíme do Čekyňského lesa, protože ten je také pěkný a dají se tam nainstalovat nízké lanové překážky. Lézt jezdíváme většinou na skály pod Helfštýnem a co se týká sjíždění vody, tak jezdíme na Litovelské Pomoraví nebo na Bečvu. To letos asi nepůjde, protože je teď téměř bez vody. Musíme tedy zvolit alternativní místo. Možná vyrazíme na nižší část Bečvy a nebo budeme muset zvolit úplně jinou vodní plochu.

Kolik dětí na táboru máte a kolik lidí zajišťuje program?

Jsme na něj většinou dva. V jednom člověku se některý program nedá připravit, někdo musí vždy hlídat děti. Na výlety vyjíždíme auty, takže musíme mít tolik dětí, aby se nám do nich vlezli. Teď nám to vychází na dvanáct dětí a letos máme dva termíny táborů, které jsou již naplněny. Po předchozích zkušenostech jsme zjistili, že je auto nejrychlejší a nejlevnější způsob dopravy, když člověk jede se skupinou dětí někam dál do přírody. Například před dvěma lety jsme jeli na Hostýnské vrchy autobusem a byli jsme dost omezováni dopravním spojením.

Je děti občas obtížné zvládnout? Bojí se děti občas nějakého programu?

Problém občas je, když jsou děti hodně hyperaktivní, tak je těžké je uhlídat. Děti obecně potřebují pořád něco dělat. Když například někdo narušuje skupinu, tak je nutné mu zadat nějakou funkci. Co se týče strachu, tak je to různé. I když se někdo bál vody, tak nakonec vlezl do raftu a ten strach mnohdy v zápětí ztratil. V horolezectví jsem měla většinou zkušenost, že když jsme měli nějaké dítě, které všechno vidělo a znalo, tak potom mělo strach třeba z výšek. Vždycky se to dá ale zvládnout. Je nutné odhadnout, kde má které dítě strop. Navíc je hezké, že tábor začínají navštěvovat pětileté nebo šestileté děti lidí, kteří do Base Campu začali chodit, když jsme jej před lety otevřeli.

Máte nějakou vtipnou příhodu z tábora?

Není zas tak vtipná. Minulý rok jsme sjížděli Bečvu dvěma rafty a jeden z nich uvízl, protože tam bylo málo vody. Tak jsme dělali takovou záchrannou akci, kdy jsme se pro druhý člun vraceli. Děti pak přeskakovaly z raftu na raft a poté jsme je vezli na břeh. Naštěstí jsme člun stáhli ze šutru, nalodili děti a jeli dál.

Děláte také stezky odvahy nebo táboráky, které jsou typické pro klasické tábory.

Na příměstském táboře máme trošku handicap v tom, že nemůžeme využívat tmy, protože jsou děti přes noc doma s rodiči. Jediné s čím můžeme pracovat, je to, že jim dáme šátky na hlavy a oni si projdou připravenou stezku v lese. Odvahu určitě ale prokážou už tím, že zdolají třeba patnáctimetrovou skálu a pak ji musí slanit. A udělat táborák mě už napadlo, ale musím se přiznat, že ten program od osmi hodin do pěti odpoledne máme tak intenzivní, že už na to většinou nezbudou síly. Možná příští rok, protože děti nás velmi inspirují a nutí program tábora neustále inovovat.