VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hus by nikdy nedovolil husitství, říká církevní historik Pojsl

Olomoucký kraj – V pondělí 6. července si připomeneme významné 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. O tom, jaký byl 
a zda skončil na hranici právem, vyprávěl pro regionální Deník církevní historik Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého, profesor Miloslav Pojsl.

6.7.2015 6
SDÍLEJ:

Miloslav Pojsl, církevní historik a historik umění Foto: Velena Mazochová

Církev by měla prosit o odpuštění, řekl papež František k letošnímu výročí smrti Jana Husa. Je podle vás Jan Hus na cestě do katolického nebe?
Jestli nějaké nebe existuje, tak určitě není katolické, jakou šanci by měli muslimové, hinduisté, buddhisté. Jsem přesvědčen o tom, že jestli existuje nějaké nebe, nebo spíše stav duše člověka, tak Hus k té lepší společnosti nepochybně patří.

Myslíte si, že někdy v budoucnu dojde na blahořečení Jana Husa?
Určitě ne. V roce 1999 projevil Jan Pavel II. po velké vědecké konferenci upřímnou lítost nad tím, že církev Husa poslala na hranici. Současně jej prohlásil za Mistr Jan Husreformátora církve. To znamená, že ne se vším musí církev souhlasit, ale v každém případě byl zařazen mezi reformátory 
a myslím si, že většího uznání od katolické církve dostat nemůže. Celý proces blahořečení je navíc nesmírně komplikovaný a sítem by Hus těžko prošel. Konečně z hlediska katolíků by to bylo vůči našim nekatolíkům asi spíše poťouchlé než poctivé.

Jak to myslíte?
Bylo by to poťouchlé vůči nekatolíkům, hlavně evangelíkům i Československé církvi husitské. My jsme se jednou Husa vzdali tím, že jsme jej odsoudili, alibisticky jsme jej předali světské moci, a ta jej podle svých zákonů upálila. Všichni dobře věděli, jak to skončí. Hus byl a zůstal katolickým knězem a označení za reformátora církve je tou nejlepší rehabilitací. Ale blahořečit jej, by nebylo vhodné 
a slušné, právě z ekumenického hlediska vůči nekatolickým církvím. Nehledě k tomu, že svatých už máme dost 
a sami katolíci jich znají velmi málo a ještě méně jich skutečně ctí.

Odsouzení kacířů je zločin proti Kristu

Miloslav PojslProf. PhDr. Miloslav Pojsl je církevní historik, památkář a historik umění působící na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Je redaktorem ediční řady Církevní památky a iniciátorem edičního počinu Monumenta Moraviae et Silesiae sepulchralia.
 Odborné zaměření Miloslava Pojsla se dá rozdělit do následujícíh okruhů: dějiny a umění středověku (Velká Morava, Jindřich Zdík, Velehrad), vývoj sakrální architektury a vývoj pohřbívání v křesťanské tradici, náhrobní památky na Moravě.

V souvislosti s 600. výročím smrti Jana Husa se nedávno uskutečnily ekumenické bohoslužby smíření. Je Hus téma, které církve spojuje? On, který je v minulosti spíše rozděloval?
Za svého života rozděloval ty, kteří byli pro reformu, a ty, kteří trvali na svých chybách. Pokud jde o další historický vývoj, určitě rozděloval zejména českou společnost. Většina katolíků jej měla, 
a někteří dodnes mají, za kacíře, na straně druhé jsou ti, kteří ho téměř velebí a ctí. Rozděloval silně také politicky, na konci Rakouska-
-Uherska a zvláště za první republiky. Husovské téma hodně setřel komunismus. Režim jej používal spíše ideologickým způsobem, dělal z něj sociálního reformátora, takže pokřivil pohled na něj jako na kněze a reformátora církve. Ale právě doba komunismu dala většině církví jasně na vědomí, že bez sjednocování církví, bratrského soužití, bude jejich další existence velmi problematická. Když jsem byl v roce 1999 v Římě, tak při návštěvě vatikánského archivu nám tamní prefekt řekl: „Život Husovi už nikdo nevrátí. Pro nás ta nešťastná událost je mementem, že už nikdy nic podobného neuděláme." To si myslím, že je pro katolickou církev podstatné a pro nekatolíky je to signál toho, že Husa bereme vážně. Že si vážíme jeho myšlenek, názorů a hlavně jeho odvahy zůstat věrný svému poznání a svým morálním zásadám. Myslím si, že odsouzením Husa chtěl koncil dát najevo svou prestiž a moc. Mám za to, že to bylo účelové a za jiných okolností by k tomu možná vůbec nedošlo.

Při hodnocení Husovy kauzy ve světle jeho doby: skončil na hranici právem, nebo ne? Podle některých odborníků šířil bludy, které odmítal odvolat…
Řada takzvaných bludů bludy vůbec nebyla. Například sám rektor pařížské univerzity kladl koncilu na srdce, aby se něco s odpustky a svatokupectvím dělalo. Myslím si, že největší problém u Husa byly jednak odpustky, protože sáhl na peníze, které byly vybírány pro papeže, aby mohli mezi sebou válčit, a pak jeho dílo „O církvi". Ve své knize vidí církev jako společenství věřících, jejichž hlavou je Kristus, a nikoli papež. To samozřejmě muselo církev pobuřovat a určitě by podobně reagovala i dnes. Podle učení to je nepochybně Kristus, ale toho nikdo nevidí, takže tady má viditelnou hlavu, římského biskupa, kterého však uznávají pouze katolíci. Mám zato, že nebyl právem odsouzený. Věříme-li v evangelium, v Krista, pak ten apoštolům zakázal, aby podobným způsobem jednali s těmi, kteří bloudí. Mohou být vyloučeni 
z církevního společenství, ale tím to končí. Nikde nikdy neřekl: potrestejte ho, vydejte ho světské moci, ať si ho Římané potrestají. Všechna ta odsouzení kacířů až po pálení čarodějnic je nesmírný zločin vůči Kristu samému.

Církev husitská? Spíš účelový přídomek

Je málo příkladů v dějinách lidstva, aby jediný muž měl tak mocný vliv na osudy svého národa jak Mistr Jan Hus. To jsou úvodní slova z knihy Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu z roku 1915. Podepsal byste se pod ně?
Často se na Husa díváme 
z naší české kotliny. Ano, znal se k němu například Martin Luther. Když prostudoval jeho knížku O církvi, tak řekl, že jsme všichni husité. „Mám stejné myšlenky jako on, aniž bych Husa předtím studoval," řekl.
Myslím si, že každý národ má osobnost, ke které vzhlíží, která nějakým způsobem silně ovlivnila chod dějin. Hus ale takovou osobností určitě není. Obrovské dílo kulturní, politické a nakonec i náboženské udělal Karel Veliký nebo Karel IV. Nepochybně, 
v době končícího Rakouska-
-Uherska a po první světové válce, zejména díky Masarykovi, byl Hus prvním Čechem, který změnil mnohé. Husova velikost se v našich dějinách často odvozuje od toho, co následovalo a jak s jeho odkazem bylo dál nakládáno. Jsem přesvědčen o tom, že Hus by nikdy nedovolil husitství. Tedy násilí, kterým se chtělo vymýtit zlo. Zlem se zlo nikdy nezničí a společnost nezlepší.

Jaký je podle vás jeho odkaz 
v Československé církvi husitské? Jsou jeho nástupníky, nebo mu jsou naopak velmi vzdáleni?
Jsem přesvědčen o tom, že přídomek husitská ze začátku sedmdesátých let byl trochu účelový. Jestli to souviselo 
s politikou, normalizací, to bych si netroufal říct. Ale 
v každém případě Československá církev přestala mít takový vliv a řekněme i obdiv mezi Čechy. Všechna křesťanská vyznání v době komunismu se obrazně řečeno vylidňovala a Československá církev na sebe možná chtěla upozornit, chtěla opět získat společenskou prestiž tím, že si dala Husův přídomek. Je to složitá otázka, protože ani běžný věřící Čechoslovák si není jistý, co všechno za tím bylo. V tradici Československé církve od jejího vzniku nehrál Jan Hus nikdy takovou roli, aby mohlo být husitství dáno do názvu.

Hus byl normální a férový

Jak Jan Hus vypadal? Známe jeho vyobrazení například z památníku na Staroměstském náměstí v Praze, ale prý je mylné. Je pravdou, že byl spíše plnoštíhlý a menšího vzrůstu?
Když dělal sochař Ladislav Šaloun sochu Jana Husa na Staroměstské náměstí, potřeboval vysokou postavu, ke které by se všechno upínalo. Byl to určitý umělecký záměr. My ho takto známe i od malíře Václava Brožíka, který jej vypodobnil na známém obraze Hus před kostnickým koncilem. Bylo to dáno idealizací Husovy postavy, ovšem máme-li být historicky věrní, tak Hus byl spíše menší postavy a obézní. Měl to zřejmě dáno geneticky, pravděpodobně měl problémy s plochýma nohama. Když kázal na venkově po vyhnání z Prahy, opíral se o stromy. To ovšem na Husově kvalitě nemůže nic změnit.

Jaký byl jako muž?
O Husovi jako o člověku toho však víme málo, o středověkých lidech většinou nemáme jednoznačné představy. Pokud o Husovi někde byla zmínka, pak z hlediska jeho učení. Buď s ním někdo souhlasil, nebo jej naopak odsuzoval či zesměšňoval. Nikdy ale nepopisovali jeho osobu. Víme o něm něco málo z mládí, když byl ještě studentem a s ostatními tropil drobné alotrie. Byl to normální člověk, ale určitě nebyl ani asketa. Pochopitelně něco jiného jsou studentská léta, 
a něco jiného pak začátek jeho působení na univerzitě 
a další léta, kdy už musel opustit Prahu a odejít na venkov. Jan Hus ze svého učení nikdy nic neodvolal 
a raději za své přesvědčení položil život. Moderním jazykem řečeno to svědčí o tom, že byl férový. Dalo se na něj spolehnout a byl zodpovědný vůči svým posluchačům. Po lidské stránce jej hodnotím vysoce kladně.

Na Moravě nekázal

Skutečně miloval královnu Žofii?
V posledním filmu, který nedávno vysílala Česká televize, je vztah ke královně Žofii spíše scenáristickým pokusem o zatraktivnění tématu, než historickým faktem. Nevím, jestli by v té době bylo vůbec možné, aby se soukromě setkali v zahradách Pražského hradu. Možná si mohli být bližší v duchovní oblasti. Je však i pravdou, že život 
s králem Václavem zřejmě nebyl jednoduchý. Trpěl nemocí, které dnes říkáme alkoholismus.

Kázal Jan Hus na Moravě? Případně kde?
Ne, na Moravě nekázal. 
Nemáme o tom žádné zprávy.

Trojpapežství? To musela být zrůda!

Máme nějakého novodobého Jana Husa? Znáte nějakého kněze jdoucího proti proudu?
Lidí, kteří jdou proti proudu, bylo, je a nepochybně i bude celá řada. Například když vzpomeneme na disent.
Také v církvi je celá řada lidí, kteří jdou proti proudu. Spíš bych řekl, že moderní člověk svou názorovou odlišnost nedává příliš najevo veřejným způsobem. Ví, že toho mnoho nedosáhne. Spíš si své postoje nechává pro sebe a žije tak, aby ovlivnil svým životem okolí. Dnes je jiná doba 
i z hlediska šíření myšlenek. Máme média a lidé si častokrát vůbec neuvědomují, že ten nebo onen člověk jde proti obecnému názoru, protože oni ten hlavní proud vlastně ani pořádně neznají. Navíc je třeba říct, že poměry nejsou dnes tak vyhrocené jako v době Husově.
Jen slepý tehdy musel nevidět, že je kolem zlo, které je přímo projevené ve dvoj 
a trojpapežství. Kdo může mít tři hlavy? Zrůda! To už nemohla být Kristova církev, ale přímo ztělesněný Antikrist. 
A tak hluboce špatně na tom naše společnost není. Je tady více apatie, lhostejnosti, ale ne vědomé zloby, jako bylo tehdy.

Viděl jste poslední filmové zpracování příběhu Jana Husa? Líbilo se vám? Nebo máte v oblibě spíše víc než půl století starý snímek Otakara Vávry se Štěpánkem v hlavní roli?
Film se mi nelíbil. Postrádá hlubší ideu. To film Otakara Vávry byl silně ideový. Byla to idea socialistická, z Husa udělal bojovníka za sociální spravedlnost, nikoli však církevního reformátora.
V pojetí Svobodova filmu Hus mluví jako kazatel, který by chtěl svoje ovečky uspat, na konci se všichni pomodlí 
a rozejdou se. Kdyby takhle skutečně Hus kázal, nikdy by Betlémská kaple, církví tolik nenáviděná, nebyla Husovi zakázána a nakonec uzavřena. Lidé odtud na počátku 
15. století odcházeli nabití energií reformy. To ve filmu chybí.

Kdo byl Jan Hus?Jan Hus se narodil okolo roku 1370 v Husinci, upálen byl 6. července 1415 v Kostnici.

Římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel.

Jan Hus byl po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Martina Luthera, Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho.

Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev.

Církev jej označila za kacíře a exkomunikovala jej.

Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, kde byl odsouzen jako kacíř a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení.

V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.

D
en jeho upálení se stal českým státním svátkem.

Autor: Petra Pášová

6.7.2015 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zubři v přípravném utkání proti Vsetínu. Ilustrační foto

Zubři Vsetínu oplatili těsnou porážku v přípravě. Rozhodl Berger

Dopravní nehoda v obci Vranovice-Kelčice.
3

Úterní odpoledne ve znamení nehod, vyžádaly si celkem osm zraněných

Zpátky do plavek! Třicítky se vrací, víkend bude tropický

Po citelném ochlazení čeká obyvatele Olomouckého kraje opět tropický závěr týdne.

Přerovský strážník má za sebou 180 odběrů krve

I když oslaví přerovský strážník Miroslav Komínek koncem srpna teprve jednačtyřicáté narozeniny, má za sebou už sto osmdesát odběrů krve.

Tento muž na nádraží v Přerově okradl cestující. Nepoznáte ho?

Se žádostí o pomoc při pátrání po neznámém pachateli, který ukradl 2. srpna z lavičky na čtvrtém nástupišti přerovského vlakového nádraží volně odloženou dámskou kabelku, se obrací na veřejnost policie.

Vánoce v Přerově čeká radikální proměna, příprav se chopí profesionálové

I když ještě venku vládne letní počasí, radní už mají jasno v tom, jak budou vypadat letošní Vánoce v Přerově. Loňské oslavy na náměstí T. G. Masaryka se totiž příliš nevyvedly a staly se terčem kritiky. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení