Vando, zkuste se ve stručnosti našim čtenářům představit.
Věk už čtenáři znají, moji podobu v plavkách taky – takže to už říkat nemusím (smích), jsem úplně obyčejná ženská, mám dvě dospělé děti, s manželem podnikáme – takže mu tak trošku pomáhám. Dělám takovou malinkatou účetní, ale opravdu malou. Máme totiž daňového poradce, který za nás dělá všechno důležité. Ráda čtu, poslouchám muziku – bez MP3 občas ani neusnu a pracuji na zahradě. Teď k tomu všemu určitě přibude i sport.

Co vás vedlo k tomu, že jste se do soutěže přihlásila? Co byl ten hlavní moment, kdy jste si řekla – tak, a jdu do toho.
Tak určitě to bylo proto, že jsem zase přibrala. Nevlezla jsem se do kalhot, do kterých jsem se chtěla vlézt. A to mě zamrzelo. Tak jsem si řekla, že nechci být taková, že chci být jiná, prostě normální, a aby se na mě někdo nedíval, že jsem tlustá. Ty kalhoty u mě hrají velkou roli. Protože když je nemůžete zapnout, nebo je zapnete a ty špeky se vám vyvalí někde jinde a nemůžete to ničím zamaskovat, je to blbý. (smích)

Reagovali nějak vaši známí, že jste se přihlásila do reality show, když vás viděli v plavkách v novinách a na internetu?
Ano reagovali. A vesměs to bylo pochvalné. Většinou říkali, že mě obdivují, že jsem do toho šla, že jsem se nebála a že mi drží palce.


VANDA HRUBÁ v PLAVKÁCH
MÍRY a VÁHY

Máte za sebou měsíc cvičení. Řekněte čtenářům, jak se cítíte, co jste musela opustit a jak to všechno zvládáte?
Je to poznat. Cítím se lépe, sice váhový úbytek není moc velký, z čehož jsem trochu smutná. Ale Jana, cvičitelka, mi říkala, že se toho nemám bát, že jde hlavně o obvod. Pozoruji třeba na břichu, že mám volné kalhoty – hned jsem si musela koupit jiné. Jinak mám také lepší náladu, cítím se lépe, prostě lehčí. Trochu jsem musela změnit i své zvyky, nemůžu si například koupit čokoládovou tyčinku nebo zmrzlinu, ale to mi zas až tak nevadí. Ten jídelníček není zas tak strašný, na zeleninu jsem zvyklá a třeba teď o Velikonocích jsem si dala i jeden bramborový knedlík, dvě lžičky zelí a kousíček kachny. Ochutnat jsem prostě fakt musela. O to víc jsem ale pak dřela ve fitku.

Musela jste nějak radikálně změnit své stravovací návyky?
Snídaně mi připadají asi stejný. Nebyla jsem třeba vůbec zvyklá na svačinky. Jedla jsem jen třikrát denně. Na to , že teď jím pětkrát denně, jsem si musela opravdu zvyknout. Odpoledne třeba, když někam jedu, musím myslet na to, abych nezapomněla svačinu, ale zvykla jsem si. Vařím si sama pro sebe a pro rodinu zvlášť. Občas jim podstrčím i něco ze svého jídelníčku. Zatím ještě nikdo nenadával. (směje se)

Co na celou soutěž říká vaše rodina? Podporují vás v tom?
Podporují, a jsem moc ráda. Musím říct, že manželovi už moc nechybí, aby začal něco dělat taky sám se sebou. Mají ve mně takovou motivaci. Synovi i dceři se teď taky podařilo něco zhubnout. Už jsem se domlouvala i s trenérkou Janou, že manžela zvážíme a pokusíme se s ním něco udělat.

Co vám to dalo a co naopak vzalo?
Nevzalo mi to nic, čas jsem alespoň efektivněji využila cvičením. Dalo mi to chuť do života, člověk vidí, že to tělo opravdu něco shodilo, mám prostě lepší náladu.