Darovat krev s Blues nad Bečvou přišel rekordní počet prvodárců. A já se přidala

Na první pohled lze odhadnout, kdo tady dnes není poprvé. Bez špetky nervozity a s úsměvem čeká u stolu v rohu Šárka Dostálová. „Darovat krev už jsem byla několikrát a dnes jsem se moc těšila. Přišla jsem už za pět minut šest," prozrazuje.

Mezitím si už všechny prvodárce zve do ordinace doktorka, v krátkosti nám vysvětluje, že z prvních našich kapek krve nejprve zjistí hodnotu hemoglobinu. Až po té bude jasné, zda-li jsme vhodní dárci. Následuje další čekání, sestřičky kmitají, co můžou. Dnes tady vládne pěkný šrumec.

Když se po prvním, zkušebním odběru, konečně dostávám k doktorce, omdlí v další místnosti drobná dívka. Mezi některými prvodárci zavládne znejistění, každý se proto napije další kávy, čaje, kofoly nebo vody, aby si doplnil tekutiny. Nejsem výjimkou.

Zhruba po osmé hodině se konečně dostávám do místnosti k samotnému odběru. Drobné píchnutí téměř nevnímám a v dlani začínám mačkat pěnový míček. Sestřičky nás starostlivě hlídají, nosí pití.

„Kdyby se vám neudělalo dobře nebo se cítili zvláštně, hned nám to hlaste," nabádají nás. O dalších několik minut a asi půl litru krve později je po všem, a tak přenechávám místo dalšímu dárci.

„Letos přišel darovat krev rekordní počet prvodárců – bylo jich celkem třiadvacet. Příjemně to překvapilo přítomné zdravotníky hematologicko-transfúzní stanice," říká po skončení akce její organizátor Pavel Ondrůj, který je dramaturgem festivalu Blues nad Bečvou.

Odcházím s dobrým pocitem domů a to ještě netuším, že se za několik hodin na stanici vrátím – v euforii jsem tady nechala svůj zbrusu nový průkaz dárce krve i odznak, který mi bude dnešní návštěvu připomínat. Vím, že nebyla poslední.