Do pivovaru nastoupila hned po škole a zkusila různé posty – začínala v laboratoři, pracovala jako podnikový mikrobiolog a technolog. Od podsládka pak vedla cesta ke sládkovi.

„Bylo to jenom dobře, člověk nemůže hned po škole skočit do sládkování rovnýma nohama, je nutné mít zkušenosti a budovat je od základů," říká žena, která jako sládek působí od roku 1998.

K profesi se přitom dostala náhodou, v její rodině žádný pivovarník nebyl.

„A nebyl v ní ani ortodoxní pivař. Po ukončení přerovského gymnázia jsem si vybrala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Tenkrát jsem měla úplně jinou, ryze ženskou představu o své budoucnosti. Chtěla jsem se věnovat kosmetice a hlavně parfémům," prozrazuje.

Při povinném kolečku praxí se dostala na katedru kvasné chemie a bioinženýrství. A tam to všechno začalo.

„Strašně se mi tam líbilo, pochopila jsem, jaké má u nás pivovarství hluboké kořeny, přednášeli tam úžasní lidé a vedoucí katedry byla profesorka Gabriela Basařová, které si váží celý svět," vzpomíná na dobu, kdy si poprvé přičichla k pivovarnictví.

Z jejích slov jasně plyne, že svou profesí žije. Zároveň na sobě pozoruje očekávatelnou profesní deformaci – v jiných městech musí ochutnat tamější pivo. „To první je opravdu degustační. Zajímá mě, jak si stojí konkurence, jak chutná pivo," přiznává.

Vymýšlí receptury speciálů

„Dalo by se říct, že jsem si na pivu pochutnávala už jako mladá holka. Manžel a syn jsou příznivci piva, pravidelně na něj chodíme. Manželovi dokonce chlapi závidí to, že mu nikdo nezakazuje chodit do hospody," dodává se smíchem.

Nataša Rousková je ten, kdo vymýšlí receptury pivních speciálů.

„Nerada vytvářím extravaganci za každou cenu, pivo je spíš konzervativní nápoj. Chci, aby bylo pitelné a lidé se k němu i po půl roce od uvedení vrátili. Přemýšlím, co by zákazníkům mohlo chutnat. Je nutné to naplánovat, vyzkoušet, a pak přenést do výroby, jestli chuť splnila mé představy. To je to nejsložitější," přibližuje.

Mít chuťový talent je pro sládka nezbytností stejně jako třeba pro kuchaře. „Myslím, že se s tím musíte narodit , když to tam není od začátku, tak už to tam nebude nikdy. Říká se, že chlapi jsou lepší kuchaři, ale podle mě, že je to tak půl na půl. Nezáleží na pohlaví, ale buď to tam je, nebo není," dodává.

S pivem je v pravidelném kontaktu, laická představa o denním popíjení sládkové by však byla mylná. „Nepiju pivo každý den, jsou dny, které jsou více provozní, technické a jsou dny administrativní, ale jednou týdně se s ním určitě setkávám. Není to o pití, ale o degustování. Získávám tím zajímavé informace, třeba jak pivo chutná i po určité době. Pití si nechávám až na doma," uzavírá Nataša Rousková. (ina)