VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestování během kalamity: žádná pohádka

Přerov - Autem, nebo vlakem – tak jsem se rozhodovala v pátek před cestou do práce. A protože pohled z okna i předpověď počasí nevěstily nic dobrého, zvolila jsem druhou možnost.

10.1.2010
SDÍLEJ:

Namrzlé výhybky brzdily vlaky nejen na Přerovsku.Foto: Deník/Pavla Kubištová

A tak se stalo, že jsem se o půl desáté večer octla na přerovském nádraží, odkud mi měl jet vlak do Olomouce.

Statečně jsem překonala klouzačku před vchodem do budovy ČD, kde se chodník kvůli neustále padajícím namrzajícím ledovým krupkám změnil v souvislou ledovou plochu.

Nepříjemné překvapení na mě ale čekalo ve vstupní hale. Byla tam totiž naprostá tma, takže jsem na pár vteřin začala uvažovat o tom, jestli nádraží není kvůli sněhové kalamitě úplně uzavřené.

Za chvíli jsem ale začala rozeznávat siluety dalších nešťastníků, kteří tu také čekali na svůj spoj. Sešeřelé pokladny měly zataženo a automat na lístky taky nefungoval.

Zato na nástupišti bylo o poznání veseleji. Skupinky většinou mladých lidí, kteří na své cestě strávili už víc hodin, než by si přáli, se drží kolem ramen a poskakují, aby se zahřáli. „Má to i svý výhody, poznáváme jiný lidi. Pojďte si s námi dát slivovičku, ať se taky posilníte,“ zvou mě mezi sebe.

Nejbližší vlak na Olomouc má jet s devadesátimi­nutovým zpožděním. Ve chvíli, kdy přicházím, z něj už ale zbývá „jen“ třicet minut. Ve srovnání s ostatními se cítím jako šťastlivec.

„Jedu z Prahy do Zlína. Vyjížděli jsme v 17.11, to bylo ještě normálně podle řádu, teď tady ale čekáme a nabíráme zpoždění,“ říká mi David Perutka.

Jeho vlak má psaných sto dvacet minut. I další tratě jsou na tom podobně. „Jela jsem z Nezamyslic, to je normálně chvilička. Na cestě jsem už ale dvě hodiny,“ svěřuje se Pavlína Slivková.

Na peron vychází muž v uniformě Českých drah. Čekající se na něj přímo sesypou. Ochotně jim zjišťuje, odkud a kdy mají jet jejich spoje.

Teprve dodatečně se dozvídám, že to není výpravčí ani pracovník informací, ale průvodčí ze zpožděného vlaku směrem na Otrokovice. I mě po mém dotazu přivede do kanceláře, kde se ale stejně nic nového nedozvím. Jestli vlak opravdu pojede, to není schopný zatím nikdo odhadnout.

Krátce před desátou se ve vstupní hale konečně rozsvěcuje světlo a zpožděným vlakům skáčou další minuty. Bohumín sto třicet, Brno nejede, Olomouc se drží pořád na devadesáti.

Do haly vbíhá muž s běžkami přes rameno. Mezi strnulými postavami čekajících působí jako zjevení. Prolétne halou v naději, že na poslední chvíli stihne svůj vlak. Ať už je to jakýkoli, rozhodně mu neujede. Nejspíš ještě ani nepřijel.

Před půl jedenáctou se loučím s cestujícími do Zlína i s průvodčím, který mi přeje šťastnou cestu. Odjíždějí vlakem, který měl jet ve 20.12. Stejně jako ostatní zbylí čekající, hypnotizuji očima informační tabuli.

Můj vlak ve 20.37 má psaných pořád devadesát minut, i když ty už dávno uplynuly. Spíš z nudy než s nadějným očekáváním mířím na informace.

„Jet by měl, když je nahozenej. Ale kdy, to opravdu nevím,“ krčí rameny paní na informacích a posílá mě do vytopené místnosti u ČD centra, která dnes funguje jako čekárna.

Po chvíli mému vlaku naskakuje dvě stě minut. Volám příteli, jestli by pro mě nemohl přijet autem. Může. Nakonec s sebou bereme ještě dva další lidi, kteří mají stejnou cestu. Náš vlak už to mezitím dotáhl na rekordních dvě stě dvacet minut.

Silnice nejsou moc protažené, nebo už je spíš sníh zase zasypal. U benzinky při výjezdu z Přerova stojí u krajnice kamion. Dál se nedostane, na silnici leží pěkná vrstva sněhu. Na kopci poblíž odbočky na Žeravice museli vyprošťovat osobní auto, které se dostalo mimo silnici.

Když přijíždíme, stojí už zase na silnici. „Nejel jsem nijak rychle, ale tady to bylo nafoukaný a vjel jsem do toho,“ říká řidič. Jinak je silnice prázdná, další auto potkáváme až v Krčmani.

Do Olomouce přijíždíme krátce před půlnocí. Než jdu spát, přemýšlím, kolik lidí zůstalo ještě na přerovském nádraží. Každý neměl to štěstí, že pro něj někdo mohl přijet…

Autor: Pavla Kubištová

10.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Blíží se volby do vedení FAČR. Jaké jsou cíle kandidátů z kraje?

Jiří Kajínek, odsouzený vrah, míří 23. května po 23 letech na svobodu z věznice v Rýnovicích v Jablonci nad Nisou díky milosti, kterou mu udělil prezident Miloš Zeman.
AKTUALIZOVÁNO
34

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

Veletrh práce v Přerově přilákal stovky lidí a devadesát firem

Prostory přerovského hotelu Jana obsadilo během dopoledne na devět desítek firem a kapacita byla beznadějně naplněná. Na veletrhu práce některé nabízely desítky volných míst, jiní hledali jen jednotlivce.

Tipy pro miniaturní zahradu

Chcete zahradničit, ale vaše zahrádka je o velikosti poštovní známky? Je to místečko někde u plotu vnitrobloku nebo třeba vetknuté do zahrádkářské kolonie na pozemku úzkém jak pentle? Nevadí. I tam se dá pěstovat.

Junioři přerovského Fitness Ave září. Konečný je mistrem republiky

Závodní sezona kulturistiky a fitness je v plném proudu. Naplno o sobě dávají vědět také přerovští závodníci. Nejvíce dvojice juniorů z týmu Fitness Ave pod vedením trenérů Lenky Červené-Bořutové a Tomáše Antla.

Přerovské pivní slavnosti bavily tisíce lidí. Hrála jim Argema i Slza

Nadšené ovace publika za každou známou skladbou, tanečky s kelímkem v ruce a skvělá nálada. Přerovské pivní slavnosti v sobotu už pošesté obsadily areál výstaviště, a přestože bylo celý den pod mrakem, pořadatelé si neměli na co stěžovat.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies