„Pečovatelská a ošetřovatelská služba byla v Přerově zřízena v roce 1992. Poté se zde založila charitativní pečovatelská služba. Charita byla zaregistrována jako právnický subjekt, který musel mít svou ředitelku," řekla.

Jana Zavadilová v té době pořádala v Meoptě tábory pro děti zaměstnanců. Na nich dělala zdravotní sestru Edita Horbová z přerovské charity, která si na ni vzpomněla. „Oslovili mě a nakonec zvolili ředitelkou," dodala.

Charita v Přerově původně začínala ve sklepních prostorech v budově u Prioru. Všichni členové byli, kromě zdravotních sester, dobrovolníci, kteří měli i běžná zaměstnání.

„Poté jsme od sestřiček dominikánek dostali darem penzion na Velké Dlážce. Údržba byla náročná, tak jsme se ho rozhodli ho prodat a koupil se dům na ulici 9. května, který se následně zrekonstruoval," popsala bývalá ředitelka.

Oblastní charita pak přijala jednu zaměstnankyně, která dělala napůl administrativní práci a napůl pečovatelku. „V tomto období začal problém s bezdomovci, kteří se u nás mohli vykoupat nebo jim pracovníci vyprali špinavé prádlo," uvedla.

Nejvíce práce mělo sdružení v období velkých povodních v roce 1997. Obdrželo velké množství darů, dokonce auto z Německa. V roce 1998 bylo stanoveno, že musí jeho ředitel musí být profesionál, takže Jana Zavadilová musela kvůli svému zaměstnání z pozice ředitelky odejít. „Počátky byly náročné. Potěšující ale bylo, že vše bylo založené na dobrovolnosti. Dostali jsme například pračku a další potřebné vybavení," hodnotila první léta.

Na zaměstnance charity přispívalo město Přerov nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Zaměstnávali jsme pět sester, které na pětasedmdesát procent vykonávaly zdravotnickou činnost a na čtvrtinu úvazku pečovatelskou službu. Poté se ale změnil zákon a toto dělení nebylo možné," dodala.

V posledních letech se prý dobrovolnost vytrácí. „Když měl někdo starší auto, tak ho daroval nám. Poté se o něj naši chlapci dobrovolně starali. Dnes chce každý za všechno peníze. Princip dobrovolnosti se poslední dobou vytrácí," uzavřela.