VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Arrhythmia míří na Masters a chystá novinky: Nejsme revivalová kapela

Violoncello je královský nástroj, lákalo je už od malička. Postupem času si ho ale zamilovali tak, že už bez něj nedokážou žít.

19.6.2017
SDÍLEJ:

ArrhythmiaFoto: Archiv kapely

A protože jim vážná hudba nestačila, pustili se do interpretace rockových, metalových a popových hitů z celého světa.

A vyšlo jim to. Přerovská „Apocalyptica“ si v polovině července střihne koncert v „Mekce“ tvrdé muziky na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.

Kde se tak normálně potkají čtyři violoncellisté?
Lukáš: Na Základní umělecké škole Bedřicha Kozánka v Přerově. Tam jsme totiž všichni studovali u stejné paní učitelky.

Koho napadlo, že byste na takový nástroj mohli hrát i jinou než vážnou hudbu?
Lukáš: My jsme v podstatě už ve škole tíhli i k jiné než vážné hudbě. Často jsme si tam chodili jen tak „zablbnout“ a zahrát populární songy.

Kdy to bylo?
Lukáš: Kolem roku 2007. O dva roky později jsme začali koncertovat, i když neříkal bych tomu zrovna koncertování, šlo o pár akcí, na kterých jsme si zkusili, jaké to je navázat kontakt s publikem.



Které skladby jste se naučili jako první?
Lukáš: Začínali jsme na Metallice. Jejich hudba v provedení finské skupiny Apocalyptica byla pro nás prvotní inspirací, pak jsme se už vydali vlastní cestou.

Předpokládám, že jste hned nezačali vyprodávat stadiony…
Lukáš: To určitě ne (smích). K Metallice jsme po-stupně přidávali i jiné skladby. Naše první kroky poté směřovaly na maturitní plesy. A na jednom z nich nás viděl Radek (bubeník Radomír Hrůza, pozn. red.), který nám řekl, že pokud chceme, aby to bylo ono, potřebujeme bubeníka. A on že je ten pravý (smích). Ne, vážně je!

Jak a kdo vybírá písničky, které zahrnete do svého repertoáru?
Lukáš: Začínali jsme na takových, které byly napsané pro violoncello. Lákaly nás ale i ty ostatní. Nakonec jsme na to šli fikaně našli jsme si třicet největších světových hitů, ty se naučili a upravili pro sebe.

Který z nich nejraději hrajete?
Lukáš: To je těžké, každý má ten svůj. Spojuje nás třeba ten první, který jsme se naučili.

Který to byl?
Lukáš: Nothing Else Matters od Metallicy, lidi po ní dodnes šílí. A my pak taky (smích). Reagují na ni právě i ti, kteří ji třeba neznají. Zkrátka se jim líbí v našem podání, což nás hodně těší.

Jsou vaše koncerty show? Nebo jste spíš komornější kapela?
Lukáš: Na pódiu je to hodně spontánní. Ze začátku jsme seděli, ale jednou jsem zkusil vstát, na což publikum překvapivě dobře reagovalo. Takže jsme se postupně postavili všichni. Teď už i chodíme a klidně si vyskočíme i na stůl (smích).

Jak se dá po pódiu chodit s violoncellem? Ten nástroj mi přijde obrovský!
Lukáš: On je to sice nástroj, u kterého se většinou sedí, ale dá se to. Spousta lidí nám píše, jestli bychom nechtěli hrát na elektrická cella, se kterými by byla manipulace snadnější, ale podle nás už to zkrátka není ono.



Jak ses ty dostal k takovému instrumentu?
Lukáš: Jako dítě jsem měl problémy s průduškami, proto mě rodiče přihlásili do místní umělecké školy ke hře na flétnu. Jednou si mě ale z přípravky vytáhla paní učitelka Marie Pajůrková, která nás všechny pro violoncello dokázala neuvěřitelně nadchnout. Nástroj mi ukázala a bylo rozhodnuto.

Pro šestiletého kluka musí být hra na tak velký nástroj docela obtížná. Jsou nějaké „dětské“ verze?
Lukáš: Samozřejmě jsou i menší cella. Já měl to klasické a bedýnku pod nohama, aby mi nohy nevisely ve vzduchu (smích).

KLIP S PŘEROVSKÝM JOHNNY CASHEM

Mám za to, že jste prorazili právě díky coverům (píseň převzatá od jiného autora, pozn. red). Není to pro vás trochu handicap v očích ostatních kapel, které hrají pouze autorskou hudbu?
Lukáš: Může být, ale jako vyložený handicap bych to rozhodně nebral. Nikdy jsme nechtěli být a nejsme revivalovou kapelou. Je fakt, že díky coverům jsme opravdu prorazili, ale upravujeme si skladby, které lidi znají a chtějí v naší verzi slyšet. Je to takové věčné dilema. Jak říká můj táta: „I Olympici prorazili s covery, stejně jako jiné kapely.“ Prorazit znamená i seznámit se s dalšími lidmi z hudební branže, kteří nám pomáhají posouvat se dál. A těm, kteří si myslí, že Arrhythmia nic jiného neumí, brzy ukážeme, že to tak není.

Máte i vlastní písničky?
Lukáš: Máme za sebou dvě coverové desky, na té druhé je i jedna skladba autorská, ale spíš jde jen o takový „sranda song“. Od ledna pracujeme na třetím albu, které bude hodně jiné čistě autorské. Spolupracujeme na něm se zpěvákem, skladatelem, producentem, majitelem nahrávacího studia v Olomouci a hlavně kamarádem Davidem Spilkou.

Davidem Spilkou, stříbrným finalistou třetí řady soutěže SuperStar?
Lukáš: Přesně s tím.

Kde jste k němu přišli?
Lukáš: No, to je taková dlouhá historie. Ale když to shrnu… Jako kapela děláme vše na poslední chvíli, dříve jsme kvůli pracovní vytíženosti jezdili i na koncerty dost naknap. Šest měsíců jsme mluvili o tom, že nahrajeme desku. Až jsme se shodli na termínu, který všem vyhovoval, půl roku uteklo a my samozřejmě neměli domluvené studio (smích).

Tak jste zavolali Davidovi…
Lukáš: Začali jsme to klasicky řešit den předtím (smích). Samozřejmě už nikde nebylo volno, ale někdo našel číslo na Davida, tak jsme mu zavolali a on si nás vzal pod křídla.



Pomohl vám nějak jako profesionál, který se v hudební branži léta pohybuje?
Lukáš: Samozřejmě. Posunul nás hodně i myšlenkově. A nejspíš jsme ho oslovili i jako kapela, protože nám nabídl spolupráci na další desce, kde by zazněly i jeho autorské věci. V plánu je i společné turné, na které bychom chtěli vyrazit na jaře příštího roku.

Jako kapela jste si „střihli“ klip s přerovskou ikonou Jaroslavem Wykrentem. Mistr vás sám oslovil?
Lukáš: Nás bubeník Radek s panem Wykrentem hraje, tudíž ta cesta nebyla nijak složitá. Hudba je původně od kapely Nine Inch Nails, Johnny Cash z ní pak udělal takové svoje requiem. Martin (Martin Přemyslovský, pozn. red.) ji pak upravil pro violoncella, ovšem bez textu to pořád nebylo ono. Tak jsme oslovili pana Wykrenta. Protože kdo jiný by měl tuhle skladbu nazpívat než právě on?
Martin: Ta paralela s Johnny Cashem je zřejmá vzhledem k jeho formátu a úspěšné hudební kariéře. Hudbu jsme mu poslali a za několik málo dnů nám přišel text, který měl ohromnou sílu a doslova nás rozsekal.
Lukáš: Písničku ve studiu nazpíval na první dobrou. Přijel, odzpíval a odjel. Prostě profesionál každým coulem.

UŽ SE NÁM NEOZVALI

Účastnili jste se i soutěže Česko Slovensko má talent. Co vám soutěž dala, co naopak vzala?
Martin: Nevzala nám víceméně nic, trochu nás zviditelnila. Chtěli jsme si zkrátka vyzkoušet, jaké to je účastnit se něčeho takového. Byl to z naší strany takový marketingový tah.

Vy jste dokonce i postoupili do dalšího kola, je to tak?
Martin: Dvakrát jsme dostali od porotců třikrát ano.
Lukáš: Přišel nám gratulační e-mail, ve kterém stálo, že jsme postoupili do dalšího kola. Ovšem pak už se nám nikdo neozval, a to i přesto, že jsme produkci kontaktovali a chtěli vědět, co se bude dít dál.

Cože? Jak neozval?
Lukáš: Zkrátka to pro ně skončilo. Nejvíc nás štvalo, že nás na ulici zastavovali lidé a ptali se nás, proč už se v soutěži neobjevujeme. A my jsme ten důvod zkrátka neznali.

To je zvláštní jednání.
Lukáš: Na druhou stranu ale musíme říct, že celé natáčení a organizace soutěže probíhaly na opravdu vysoké úrovni, chovali se k nám jako ke hvězdám.



Potěšte mě nějakou historkou ze zákulisí.
Lukáš: Jednu bychom měli, ale není úplně ze zákulisí (smích). Zkrátka, ještě předtím, než začala samotná soutěž, čekali jsme venku, co se bude dít, a protože jsme měli dlouhou chvíli, hraní na violoncella nám přišlo jako dobrý nápad. V době, kdy měli přijet porotci, nás začala produkce nabádat k tomu, abychom se seřadili do „štrúdlu“ s tím, že jim jako budeme mávat, což zachytí i kamery. Jenže když je soutěžící a lidé zdravili, my stáli bokem a dál si pro sebe koncertovali. V okamžiku, kdy procházela Lucie Bílá, podívala se na nás a řekla: „To jste se měli naučit doma!“ A řekla to tak, že jsme se strašně lekli (smích). Mysleli jsme, že nám to pak uškodí u poroty. Ale nakonec nás pochválila, a dokonce z nás byla i nadšená (smích).

Pokud vím, tak jste se pak s Luckou Bílou ještě několikrát setkali…
Lukáš: Ano, asi rok a půl po soutěži nás oslovil pořadatel Pivních slavností v Přerově Jaroslav Urbanec, jestli nechceme „předskakovat“ kapele Arakain, se kterými Lucka zpívá, což jsme samozřejmě s radostí přijali.

Kde vás můžou vaši fanoušci v nejbližší době vidět?
Lukáš: V pátek 14. července vyrážíme na Masters of Rock, kde odehrajeme koncert v rámci projektu Bohemian Metal Rhapsody (kapela složená z muzikantů kapel Arakain, Citron, Lucie Bílé, Honzy Toužimského, Kamila Střihavky a dalších).

Jaké máte další cíle? Kam až chcete dojít?
Martin: Kam až to půjde (smích). Bereme to jako zábavu, chceme se tím hlavně bavit.
Lukáš: Za těch deset let, co koncertujeme, jsme zjistili, že kapela musí neustále za něčím směřovat, něco vidět, mít něco naplánováno, na něco se těšit. Protože v momentě, kdy tohle není, kapela začne stagnovat. Teď je pro nás nejbližším cílem dotočit album, udělat nový videoklip, užít si letošní porci koncertů hlavně toho ve Vizovicích, na který se už poctivě připravujeme.

Arrhythmia
je přerovská hudební skupina, jejíž specializací je interpretace rockových, metalových či popových hitů z celého světa. Žánrově se kapela nevyhýbá ani hudbě klasické, kterou svým podáním efektně propojuje s moderními prvky. V poslední době skupina do svého repertoáru zařazuje i tvorbu vlastní. Kapela je složena ze čtyř violoncellistů s bubeníkem (Lukáš Man, Ondřej Kratochvíl, Martin Přemyslovský, Břetislav Vybíral ml., Radomír Hrůza)

Kapela vznikla v roce 2007 po vzoru finské skupiny Apocalyptica, jejíž vybrané skladby můžeme slyšet na koncertech a vystoupeních kapely Arrhythmia dodnes. V průběhu svého vývoje se však repertoár mění a Arrhythmia si jde vlastní cestou. Přesvědčuje o tom hudební veřejnost například v prosinci 2013, kdy vydává své debutové album Resuscitation. Na jaře roku 2016 křtí své druhé album UNCOVERED.

Zajímá vás tvorba kapely Arrhythmia?
www.arrhythmia.cz
www.facebook.com/Arrhythmia.cz

Chcete se pochlubit tou svojí?zuzana.krybusova@denik.cz

Autor: Zuzana Krybusová

19.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Přerovští Karel Plášek (vlevo) a Pavel Hanák dovezli zlaté medaile z inline hokejového MS veteránů v italském Bolzanu.
4

Splněné sny se zlatou tečkou. Plášek a Hanák ovládli mistrovství světa

Takhle to vypadá, když mají policisté den blbec.
AUTOMIX.CZ
45

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

Bouřka v Přerově shodila strom na auto

Noční bouřka, kterou provázel vítr a liják, měla za následek pády stromů a větví komunikaci.

Strojař přestaví na byty pro seniory. Za 100 milionů

Smutný svědek zašlé slávy Přerovských strojíren - bývalý hotelový dům Strojař - má po letech přešlapování na místě konečně šanci, že se do něj vrátí život.

Víkend bude žhavý, po krátkém osvěžení se vrátí vedra

Teploty až 31 stupňů, ale taky místy přeháňky nebo bouřky, slibuje meteopředpověď na nadcházející víkend v Olomouckém kraji.

Při opravě cesty našli mince ze 16. století a renesanční vyznání lásky

Zlomky kachlů, stříbrné mince i železný hrot šípu nalezli přerovští archeologové v ulici Zámecká v Dřevohosticích na Přerovsku.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies