Kandidujete do Evropského parlamentu za stranu Republika. Proč zrovna za ni?

Já jsem si to vysvětlila několika protože: Protože je mi šedesát, nemusím tedy nic a mohu všechno, protože mě oslovila sympatická parta lidí, kterým věřím, protože zbaveni všech iluzí přicházejí z minulé politiky dostatečně poučeni. Protože chtějí dořešit to, co tenkrát mysleli dobře a co tenkrát začali, jako bývalí poslanci. Mě těší být při tvorbě nového programu,do kterého mám možnost mluvit a který se mi líbí. Protože celý život preferuji slušnost a chci zjistit, zda-li se dá v politice uplatnit. Protože už mám čas i trpělivost si osahat zdali se dá politika dělat bez otřelých frází a honby za penězi. Protože mě nebaví naskakovat do rozjetých vlaků, ale přitahuje mě strana, která je nová a tou právě strana Republika je. Její programový manifest stojí na pěti základních pilířích, které směřují ke zdravě sebevědomé, bezpečné a prosperující země. Není fráze, když řeknu, že chceme podporovat lidi, kteří chtějí pracovat a jsou ochotni převzít odpovědnost za sebe, i za svou zemi, především chceme obnovit u občanů pocit národní hrdosti a je jasné, že to nelze bez zajištění bez nápravy věcí v oblastech jako je právo, práce, rodina, pořádek a bezpečnost, a samozřejmě zdraví.

Celý ON-LINE rozhovor najdete zde

Vracíte se často do Ostravy? Je možné se s vámi někde setkat?

Vrátila bych se ráda a hned - na stará kolena se trochu omladit vzpomínkami na krásné dětství a studentská léta… Do Prahy jsem musela odjet v roce 1990 a říkám musela schválně, protože mne tehdejší šéfredaktor z Kavčích hor přímo příkazem povolal. Dnes už mám v Praze všechno, a tak je návrat trochu složitější, nicméně, když mám příležitost, neváhám a jedu do Ostravy, Jeseníků a Beskyd - Starých Hamrů, kde jsme měli chaloupku. Ráda si s vámi dám kávu a třeba nás příležitost svede dohromady. Prosím, napište mi: jurinova@stranarepublika.cz.

Můžete mi říct alespoň dva důvody, proč bych vás měl volit?

Řeknu vám jich i více: Protože mám trpělivost naslouchat, domluvím se s každým, protože jsem slušná žena, protože nemůžu udělat žádnou lumpárnu, protože se bojím svého svědomí a už vůbec tam nejdu proto, že chci dělat kariéru a nebo zbohatnout. Ostatně je to pro mě dobrá příležitost jak se svobodně vykřičet z toho, co jsem mnohdy nemohla říci jako novinářka a řadový občan, kterému nikdo nenaslouchá, dokud nemluví z pozice politika.

O straně Republika toho moc nevím, napadla mne nejdříve souvislost se Sládkovými republikány. Nebojíte se, že takhle bude uvažovat spousta lidí?

Zpočátku mne to také napadlo, ale hned jsem tu podobnost zapudila. Náš program je úplně jiný, nepopulistický a dokonce nabízí to, co jiné strany obcházejí. Například prosazuje předvídatelnost a vymahatelnost práva, registr přestupků, který by sloužil k jejich evidenci a sčítal by je. Jsme pro zavedení přísnějších trestů pro recidivisty - třikrát a dost - u lehčích trestných činů a přísnějších sazeb u závažných zločinů. Preferujeme lepší právní ochranu rodin a dětí, a dokonce podporu i (vedle matek) otců samoživitelů. Od věci nejsou ani změny, které umožní zavedení možnosti duálního školství do praxe - po vzoru Nizozemska, Rakouska, Německa. To znamená zajištění praktické části výuky na všech typech škol s výjimkou gymnázií. Myslíme na práva zaměstnanců, která chceme posílit před šikanou a jejich zneužíváním jako levné námezdní síly. Pro mě osobně je důležité fungování regionálních nemocnic, aby byla všem občanům zajištěna dostupná kvalitní lékařská péče v dosahu jejich bydliště.

Jste mi velmi sympatická a doufám, že zůstanete taková bezprostřední, ať už ve volbách zvítězíte nebo ne. A pokud se do Bruselu dostanete, udělejte něco pro ženské 50+ . Jakmile se v tomto věku ocitnou bez práce, nemají šanci sehnat místo ani v supermarketu u pokladny, protože pro zaměstnavatele jsou staré.

Velmi si vážím vašich sympatií, za které moc děkuji. Bezprostřední jsem byla a zůstanu, tak či onak. A věřte mi, že pro ženy nad padesát se musí něco udělat bez ohledu na Brusel nebo EU. Je to velký dluh našich vlád od devadesátých let a řekla bych i jedno velké nedorozumění. Mám řadu argumentů pro uplatnění lidí nad 50, ale jeden je zásadní - jejich zkušenost, odpovědnost i trpělivost předávat své zkušenosti mladší generaci. Je hřích společnosti nechat tyto lidi ležet ladem a nechat je vyhasínat.

S jakým cílem kandidujete do EU parlamentu vy? Obnova národní hrdosti - no nezlobte se na mě, ale Češi nikdy žádnou hrdost neměli! Na co konkrétně si myslíte, že lze být v dnešní době jako Čech hrdý? Máte vůbec představu co ta slova i samotná kandidatura obnáší?

Často přemýšlím o tom, jak dlouho může trvat, než se v malé zemi hrdost jejich obyvatel může projevit, když opominu skákající fanoušky na různých stadionech a skandující hesla typu: Kdo neskáče není Čech. Bohužel to není ta hrdost, kterou my máme na mysli. Nechci, aby ten, kdo si před svým domem spontánně vyvěsí českou vlajku, byl považován za blázna. Hrdí bychom měli být i na naše elity národa, vědce, lékaře, učitele a umělce, kteří šíří slávu a tradice České republiky po světě. Máme přece celou řadu vynikajících a ve světě respektovaných odborníků, podnikatelů i manažerů a dalších osobností o svět ví, ale bohužel my ne. Národní hrdost a ochrana českých zájmů, to je totiž jedno z témat našeho volebního programu do Evropského parlamentu. Zvolili jsme motto: V Evropě chceme férové partnertsví, ne ustrašené hlupáctví - Republika pro republiku. Náš program hájí silnou korunu, společnou evropskou obranu a rovnost jednotlivých členských zemí. Nemůže vyznít jako fráze, že říkáme stop dovozu nekontrolovaného odpadu na naše území, stop nekvalitním potravinám a dovozu zboží pochybné kvality z Asie a dalších zemí. A zásadně a bezvýhradně odmítáme turistiku za sociálními dávkami a ekonomickými výhodami. Není možné, aby migranti třetích zemí zneužívali sociální systém hostitelského státu na úkor jeho vlastních občanů.

Každá strana si bere nás postižené jako velké téma, ale zůstává u slibů, viz drábkova politika.

Máte pravdu, je jednoduché si toto téma dát do volebního programu a pak proto nic nedělat. Zdravotně postižených je v České republice zhruba tři sta tisíc, což je velká sociální skupina. Pracovala jsem deset let v nemocnici a mohu potvrdit, že pokud člověk na vlastní kůži neprožije handicap, kdy musí být závislý na ostatních, tak nikdy tu bezmocnost nemůže objektivně posoudit. Kdybych mohla právě takto nemocným lidem pomoci, bylo by to především péčí, penězi, aby se jim vrátilo sebevědomí a měli motivaci kvalitně žít a v rámci možností pracovat. Nezapomenu na sadistická rozhodnutí bývalého ministra Drábka, který v rámci šetření sáhl do rozpočtu právě zdravotně postižených lidí tak, že jim zbyly oči pro pláč. Takto necitlivě může rozhodnout jenom asociál. Je to na dlouhou analýzu. Týká se to samozřejmě i o ohodnocení těch, kteří se o postižené starají, včetně ocenění péče o staré, nemocné důchodce, ale to už je jiná kapitola. Vyspělá demokratická společnost se pozná mimo jiné i podle toho, jak umí nastavit podmínky podpory pro jejich plnohodnotný život, ať jsou materiální, finanční, nebo i ve formě zřizování pracovních míst.

Proč jste odešla z motolské nemocnice?

Protože její ředitel si začal myslet, že mu ta nemocnice patří, a že mu patří i lidé v ní, včetně mě. Chtěl dokonce mou tvář i do své volební kampaně do zastupitelstva. Když jsem se vzepřela, začalo být zle…

Jak se vám spolupracovalo s Vladimírem Železným?

Velmi dobře, když zakládal a řídil televizi Novu. Dokonce si troufám říci, že byl jediný, kdo televiznímu byznysu dokonale rozuměl. O to více jsem byla překvapená, jak rychle jeho hvězda na televizi Barrandov vyhasla.