„Abych zachytil osmnáct kombajnů, vylezl jsem na stožár vysokého napětí," vzpomínal Vladislav Galgonek na obdivuhodné pracovní nasazení. Respektovaný fotoreportér a vážený Olomoučan se dnes dožívá sedmdesáti let. Reportéři regionálního Deníku včera zastihli oslavence v Lázních Darkov.

Vypadá to, jako byste se chtěl ukrýt před gratulanty, kterých bude v Olomouci nespočet? Jak si užíváte lázeňské péče?
Poprvé v životě se mi podařilo dostat do lázní v roli pacienta. Jako fotoreportér jsem byl v lázních několikrát a musím se přiznat, že jsem hostům tajně záviděl. A stalo se, že jsem se na doporučení lékaře podíval do Darkova. Je mi tu dobře. Taky jsem blízko domova (pozn. red. Vladislav Galgonek se narodil v Českém Těšíně). Jestli jsem se nepřijel schovat? Není tomu tak. Takto byl termín naplánován. Je to souhra náhod (úsměv).

Umožní lázeňský režim nějakou menší oslavu?
Sobota bude naprosto normální. Mám naplánované procedury. Nic mimořádného neplánuji. Otázkou je, jestli je vůbec důvod k nějaké oslavě. Číslo je příliš vysoké a člověk už musí být opatrnější (úsměv).

Pokud se ohlédneme zpátky: píše se rok 1971 a Vladislav Galgonek nastupuje na Důl Odra jako fotograf- výtvarník. Vzpomenete si někdy?
Ano. Mám živé vzpomínky. Byly to jiné časy. Teprve jsem začal pracovat jako fotograf. Navíc na dole to byl úplně jiný způsob práce. Zažil jsem i havárie, které jsem musel dokumentovat. Ale taky vyznamenávání vzorných pracovníků.

Pak přišla ČTK. Osudové spojení, které trvá v podstatě dodnes…
Čtyřicet let. Zdá se to až neuvěřitelné, ač jsem důchodce, spolupracuji s ČTK stále, když je potřeba zaskočit za kolegu. Už vím, že v červnu budu dělat olomoucký půlmaraton, kterého se kolega účastní jako běžec.

Jako agenturní fotoreportér jste toho zažil skutečně mnoho. Dramatické chvíle, krásné momenty, taky velké stres a závod s časem. Co bylo nejsilnější?
I ty špatné chvíle se teď nezdají špatné. Všechno, co jsem prožil, bylo svým způsobem zajímavé. Práce mě hodně bavila. Jistě, ne vždy to bylo jednoduché. Ale jsem takový šílenec, který všechno překonal a vydržel. Abych se přiznal, nechtěl jsem ani věřit, že se dožiji důchodu.

Musím říct, že byly chvíle, kdy jsem tomu taky nevěřila. Třeba jak jste kvůli zachycení spadlého letounu vylezl na pláňku v poli.. A takových momentů bych jako vaše několikaletá spolupracovnice mohla popsat celou řadu. Vzpomenete si na nějaký extrémní pracovní výkon, kdy vám šlo o život?
Někdy si skutečně člověk zpětně uvědomil, jakou udělal hloupost. Kdysi jsme se štengrovali, kdo při žních vyfotí největší skupinové nasazení kombajnů. V jednom družstvo mi předseda – kamarád nabídl, že mi pošle kombajnů, kolik budu chtít. Bylo jich 18 a připadal jsem si jako na nějakém ruském lánu. Říkal jsem si, že tady nadhled ze žebříku nepomůže a uviděl jsem stožár vysokého napětí, na který jsem vylezl. Posléze jsem se zhrozil, jak moc jsem riskoval. Záběr se ale povedl, i když na novinářskou cenu nedosáhl. Byl jsem za něj rád a jistě by se v archivu dohledal.

Slavná fotka, která obletěla svět. Papež Jan Pavel II. se baví při tanečním vystoupení na setkání s mládeží na Svatém Kopečku

Slavná fotka, která obletěla svět. Papež Jan Pavel II. se baví při tanečním vystoupení na setkání s mládeží na Svatém Kopečku v květnu 1995 Autor: Vladislav Galgonek

Papež měl přísné bodyguardy

Cen jste přesto dostal několik. Jaké fotografie si však vy sám nejvíce považujete?
Vzpomíná se návštěva papeže. Ta se skutečně člověku vryla do paměti. Už samotnou událostí, že Svatý otec přijel na Hanou a mohli jsme jej vidět z blízka, což bylo do té doby nemyslitelné. Byla to však náročná práce, protože papež měl velmi přísné bodyguardy, kteří, i když jsme měli akreditace a oficiální označení, měli své pokyny a navíc Vatikán měl vlastní fotografy se silnějším povolením, takže ti se dostali blízko. O to člověka více těšilo, že jsme se dostali ke Svatému otci..

A podařil se záběr, který obletěl celý svět..
Ano. Měl jsem radost, že se podařila fotka, která se vymyká normálnímu pojetí a pohledu.

Vedle reportážní fotografie jste se věnoval a věnujete umělecké tvorbě. Máte na ni konečně více prostoru?
Myslel jsem, že v důchodu bude více času, ale zatím mi to není moc dopřáno. Plánoval jsem, že udělám výstavu k jubileu, ale i to musím odložit. Taky jsem si říkal, že by to chtělo přijít s nějakým novým souborem. K tomu je však také zapotřebí najít způsob financování, což je stále složitější.

Zmiňujete nový soubor. Co plánujete?
Rád bych dal dohromady soubor Osobnosti Olomouckého kraje, na kterém pracuji.

Obrazová kvalita klesá

Během své kariéry jste zažil revoluci ve fotografii. Přerod od klasické fotografie, kdy jste plaval ve fotokomoře, po digitální. Co vám je nebo bylo bližší?
Nejlepší bylo, když jsem nafotografoval, vyvolal, zpracoval, označil a v obálce poslal nádražním dopisem do Prahy.

Černobílá fotografie a klasický proces výroby?
Černobílá fotografie měla něco do sebe. Člověka těšilo, že má před sebou fotografii, která má všechny polotóny od černé přes různé stupně šedi po bílou. Barevná fotografie se mi zdála tak nějak nepřirozená. Hodně dokumentační. Řekl bych, že krade ducha fotografie.

Přechod na digitální fotografii jste nesl těžce? Uvažoval jste dokonce, že skončíte?
Skoro ano. Byl jsem takový nepřítel digitální fotografie. Člověk, když fotografii v počítači trochu zvětšil, byl kolikrát až zklamaný kvalitou.

Jak hodnotíte vývoj reportážní fotografie v posledních letech?
Je nepříznivý. Noviny upouštějí od fotoreportérů. Fotí v podstatě každý. Je pravda, že kvalitním digitálním fotoaparátem se nedá pořídit špatný snímek. Přesněji technicky špatný snímek. Dnes mají lidé všechny podmínky pro to, aby udělali daleko lepší záběry než kdy dříve, jenže nejsou erudovaní. Nedá se to naučit ze dne na den. A bohužel se mi zdá, obrazová kultura klesá.

Vladislav Galgonek.

Vladislav Galgonek

se narodil 14. května 1946 v Českém Těšíně, je absolventem oboru reportážní fotografie na FAMU a Lidové konzervatoře – obor výtvarná fotografie.

Profesionálně fotografuje od roku 1971. V roce 1973 vstoupil do služeb ČTK Praha a stal se fotoreportérem v olomoucké oblastní redakci. Za svoji práci získal celou řadu ocenění.

Jeho snímky obletěly svět a slavily úspěch v prestižní soutěži Czech Press Photo.