Přestože v následném souboji o osmifinále podlehl Philippu Kohlschreibrovi z Německa ve třech setech, o jeho vítězství nad světovou dvojkou se bude ještě chvíli povídat.

„Byl jsem hodně zaskočený a po zápase jsem ani moc nevěděl, co mám na tiskovce novinářům říkat," sdělil Přerovskému a hranickému Deníku své pocity zanedlouho sedmadvacetiletý tenista, absolvent Živnostenské školy v Přerově.

Postaral jste se o největší překvapení letošního Wimbledonu, když jste v pěti setech porazil světovou dvojku Rafaela Nadala. S čím jste šel do utkání?Lukáš Rosol ve Wimbledonu senzačně vyřadil světovou dvojku Rafaela Nadala.

Věděl jsem, že to bude těžký zápas a nechtěl jsem, aby skončil nějakým debaklem. Byl to pro mě svátek hrát na centr kurtu. Hodně záleželo na tom, jak to zvládnu v hlavě.

Co se vám honilo hlavou po prvním setu, který jste prohrál až v tiebreaku? Vycítil jste šanci, že by „Rafa" nemusel mít svůj den?

Cítil jsem, že kdyby se mi první sadu podařilo vyhrát, tak bych v zápase mohl bojovat o vítězství. Tím, že jsem ho prohrál, i když jsem měl velkou šanci jej urvat pro sebe, jsem si říkal, že to bude hodně těžké. Nicméně hrál jsem uvolněně a ono to vyšlo i tak.

To se nepodaří každému porazit světovou dvojku. Jaký to byl pocit po posledním míčku?

Moc mi ani nedocházelo, co se vlastně stalo. Byl to nepopsatelný pocit, neskutečná euforie. Byl jsem hodně zaskočený a po zápase jsem ani moc nevěděl, co mám na tiskovce novinářům říkat (směje se).

Vaše vítězství nad Nadalem zaznamenala tenisová veřejnost po celém světě. Co to pro vás znamená?

Ono je sice hezké, že se mi podařilo porazit jednoho z nejlepších tenistů na světě, ovšem rozhodně se z toho nedá žít půl roku. Sezona jde dál a nemyslím si, že se mě budou ostatní hráči nějak bát. Rozhodně se teď musím dobře a kvalitně připravit, aby se mi takové zápasy podařily odehrát znovu.

Zájem o vaši osobu byl po nečekaném vítězství o to větší. Jak jste se s tím vypořádal?

Absolvoval jsem nějaké tiskovky a natáčení do wimbledonského filmu, všichni chtěli podpisy. Hned na druhý den jsem přišel na tréninkové kurty a hromada novinářů chtěla rozhovory, takže toho bylo opravdu hodně.

Senzační výsledek jste ale nepotvrdil a ve třetím kole prohrál s Němcem Philippem Kohlschreibrem 2:6, 3:6, 6:7. Nemohla hrát roli trochu také únava, jelikož jste na Wimbledonu absolvoval i čtyřhru?

Fyzicky jsem se cítil dobře, ale možná spíš v hlavě jsem byl unavený.

Průběžně třicátý hráč světa Kohlschreiber byl docela hratelným soupeřem. S jakými pocity jste tedy opouštěl areál All England Clubu?

Byl jsem lehce zklamaný, protože Kohlschreiber byl opravdu hratelný, ale přece jen je to soupeř, který je v první třicítce na světě, kde jsou navíc mezi hráči minimální bodové rozestupy. Bohužel pro mě mu zápas dobře sedl a moc se s tím dělat nedalo. Snažil jsem se ho nějak překvapit a ve třetím setu zápas ještě natáhnout, ale nešlo to.

Tráva dosud nebyla vaším oblíbeným povrchem. Změnilo se to po letošním Wimbledonu?

Ono šlo o to, že vždy jsem přijel na Wimbledon, hrál jsem jen kvalifikaci a nebyl jsem na to dostatečně připravený. Letos jsem se snažil připravit důkladněji, k čemuž mi posloužily dva přípravné turnaje. Něco se mi podařilo vyhrát, naučil jsem se na trávě pohybovat, zjistil, jak se má na ní hrát, což byl ten hlavní důvod, proč jsem byl lépe připravený než předešlé roky.

V závěru minulé sezony jste byl kolem 70. místa, teď před Wimbledonem jste uzavíral první stovku. Váš trenér Ctislav Doseděl se po vítězství nad Nadalem nechal slyšet, že máte na to, být ve světové dvacítce. Jak to vidíte vy?

Já vím, že na to herně mám, ale v tenisu hodně rozhoduje také hlava. Nekladu si žádné cíle. Chci prostě hrát dobrý tenis, nezranit se a ustálit formu na dobré úrovni. Samozřejmě, že se chci na žebříčku dostat co nejvýš, ale nemám žádné cíle být například do roka a do dne do první dvacítky.

Na čem je potřeba zapracovat, abyste se posunul někam výš?

Určitě na hlavě a poté taky natrénovat určité herní situace a udržet si formu na takové úrovni, abych neměl žádné výkyvy.

Jaké turnaje vás nyní čekají?

V nejbližší době to jsou dva turnaje v Německu, ve Stuttgartu a v Hamburku a další turnaje po Evropě a poté pomalu přesun do Ameriky.

A co olympiáda, na tu jste se nedostal?

Olympiáda je pro mě „pasé", protože mi utekla jen o pár míst. Kdyby se udělala konečná nominace o týden dřív, tak bych byl tak na hraně, že bych se možná dostal. Ovšem protože jsem v Paříži neuhrál o jedno kolo víc, spadly mi nějaké body, takže jsem se tam nedostal ani na divokou kartu. Prý by mi ji nedali, ani kdybych vyhrál celý Wimbledon.